Písničkář boží Sufjan Stevens

Takhle srdceryvně si Sufjanův snílkovský mozek vymyslel svoji počáteční životní etapu. Proč také ne, Sufjan Stevens je umělec a od umělců společnost očekává výjimečnost nebo alespoň částečnou netradičnost. Navíc od bývalého studenta tvůrčího psaní na newyorské New School nemůžete čekat nic všedního. Sám je považován nejen za velmi schopného textaře, ale především za hudebního skladatele a multi­instru­mentalistu. Jen pro představu: na pos­lední desce Sufjan Stevens invites you to: Come on feel the Illinoise obstarává rovných třiadvacet nástrojů. Do hudebního světa pak vstoupil nadějnou prvotinou A Sun Came, kterou během několika měsíců doplnil elektronický úlet o tvorech z čínského zvěrokruhu Enjoy Your Rabbit. Následně autor šokuje hudební veřejnost odvážným prohlášením: chce natočit koncepční desku o každém státě USA. Vize padesáti alb je tak nastíněna a kde jinde začít než v rodném Michiganu.

V roce 2003 vychází první, zvukově bohatší a podle Sufjana pokusná deska dlouhodobého projektu, která nese jméno Greetings from Michigan: The Great Lakes State. Mimořádná tvůrčí invence a chuť se představuje v celé své kráse a úspěch na sebe nenechává dlouho čekat. Sufjan se seznamuje s vůdcem hudební komunity „Danielson Famile“ Danielem Smithem a domlouvají se na vzájemné spolupráci pro natočení desky Seven Swans, která je Sufjanovou osobní výpovědí o jeho vztahu k Bohu, křesťanské víře a o životních principech. Vstupní zkouška do rodiny vychází na výbornou a dokonale soudržné album je dokonce významově konfrontováno s Gibsonovým filmem Umučení Ježíše, který se téhož roku promítá v kinech. Sufjanovo lidské, nesmírně emotivní podání a nevšední spiritualita má nad krvavými lázněmi okoukané hollywoodské hvězdy jasně navrch a s pointou titulní labutí písně si hudební publicisté lámou dlouho do noci hlavy. Práce na nejspíš celoživotním projektu neustává a v letošním roce přichází na řadu druhý stát, Illinois.

Vybrat témata nebylo v případě Michiganu žádný problém. Sufjan Stevens se zde narodil a přestože dnes již žije v Brooklynu, prožitků z dob dřívějších měl v zásobě mnoho. V případě Illinoise nastal problém, se kterým se bude Sufjan potýkat při komponování všech následujících alb. Vlastních poznatků z tohoto místa má, až na několik návštěv Chicaga, zanedbatelně málo. Otevírá se tím velký prostor pro autorovu fantazii a vlastní kreativitu, která byla v předešlém Michiganu jak umocňována, tak i značně omezována prožitou skutečností. Z mého pohledu, jedna nula pro Illinoise. Album totiž více působí dojmem konceptuálního díla, které v souvislosti s celým názvem opravdu zastává účel jakési audio­pozvánky k návštěvě státu nebo alespoň vyvolání zájmu o něj. Všech dvaadvacet stop obsažených v neúplných sedmdesáti pěti minutách na sebe navíc plynule navazuje, texty obohacené skladby propojují instrumentální vsuvky a prohlubují tak dojem celistvosti.

Rozebrat podrobně desku skladbu po skladbě by stačilo na publikaci o rozsahu Ecovy diplomové práce a vzhledem k Sufjanově často užívané lyrické symbolice by výsledek byl s největší pravděpodobností spíše kontraproduktivní. Přesto několik zářných perel pro lepší pochopení díla určitě za zmínku stojí.

Album zahajuje melancholicky pochmurná a nádherným klavírním motivem obda­řená Concerning The Ufo Sighting Near Highland, která opravdu vypovídá o výskytu UFO poblíž místní vysočiny. Velkolepě instrumentální předěl posouvá příběh do Come On! Feel The Illinoise!, v níž je Sufjan doplňován smyčcovým kvartetem, bicí sadou (James McAllister), pěveckým sborem a nástrojem – neberu-li v potaz Sufjanovo pověstné banjo – pro desku klíčovým, trumpetou (Craig Montoro). Pozitivní vliv skladby je jednoznačný a promyšlené pohrávání si s náladovým stavem posluchače začíná nabírat na obrátkách. Čistý průstřel srdce pak přichází s John Wayne Gacy, Jr. Akustická kytara a klavír postupně gradují, zatímco nás zpěv s nadlidskou dávkou odpuštění provádí životními etapami jednoho z nejznámějších masových vrahů, kterým byl John Gacy. Sufjan Stevens zde nastiňuje patologickou stránku Illinoise a zároveň prokazuje literární smysl pro detail a sdělení. Po závěrečném autorově svěření „And in my best behaviour/ I am really just like him/ look beneath the floorboards/ for the secrets I have hid“, končícím teskným oddechováním vyčerpaného muže, si budete muset nalít několik skleniček a během toho si urovnat v hlavě, co jste to vlastně slyšeli. Chicago účinkuje podobně jako Come On! Feel The Illinoise! a hlavním motivem je zde americký zvyk použít dálnici jako prostředek k úniku před minulostí a zároveň začátek nového života. Následující akus­tická balada Casimir Pulaski Day je příběh o ztrátě milované družky, o pochybách věřícího člověka v těžkém životním období a znovu­nalezení síly žít.

V rozboru by se dalo pokračovat dlouho, ale myslím, že účel byl již splněn. V každé Sufjanově desce (a v té poslední především) je tolik uměleckého potenciálu a prostoru pro vlastní hudební i literární objevy, že nechat si jejich poslech uniknout by hraničilo s rouháním.

Autor je hudební publicista.