Japonec Hideaki Ishii aka DJ Krush je už od počátku devadesátých let tím, kdo polévá hip-hop a r’n’b živou vodou. Svým precizním až pěstitelským přístupem udělal ze zlámaných beatů výstavní bonsaj, kterou si vyznavači sofistikovaného rapu schovávají jako nejsilnější zbraň proti útoku snědých Američanů, halekajících do primitivních podkladů.
Když v polovině osmdesátých let začínal hrát po japonských ostrovech, valila se z jeho setů jinakost. Nenechal se ovlivnit undergroundovým hip-hopem, o který jste tehdy zavadili na každé párty, ale vydával se do zatím neprobádaných abstraktních zálivů. To všechno v rámci live projektu Krush Posee. Jazz střídal s ambientními plochami a vybroušeným scratchingem. A aby do sebe všechno zapadalo, zpomalil klasické hiphopové tempo na polovinu a ocitl se na pustém hudebním ostrově. Neprozkoumaném, ale o to atraktivnějším. Debutové album Strictly Turntablized se mu podařilo vydat u prestižního londýnského labelu Mo’Wax.
Od jeho prvotiny uteklo dvanáct let a jedenáct alb. Možná jste ani všechna nepostřehli, Krush se takřka a priori věnuje japonskému trhu. Koncem března vyšlo jeho aktuální remixové album Stepping Stones, navíc ve dvou mutacích: Lyricism a Soundscapes. Zatímco na první jmenované exhibují rapeři a vokalisté, na té druhé vypomohli japonskému mágovi především výrazné osobnosti současné elektronické hudby; i díky tomu jsou Soundscapes takřka regulérní deskou.
Na začátku přivítá posluchače očekávané intro. Právě úvodní atmosférické pasáže pevně patří ke Krushovi – během čtyřiceti sekund vás dokáže neomylně naladit na patřičnou notu. Nespornou výhodou Stepping Stones je, že Krush nepředělával pouze novější věci, ale nechal se zanést i do historie. Kupříkladu s DJem Shadowem zavzpomínali na album Meiso (1996) a společně oprášili skladbu Duality. Oba průkopníci pomalu zlámaných beatů si zde vystačí jen s vysamplovanými perkusemi a rozkousanou melodií. Je to sice zvláštní, ale tímhle skromným přístupem udělali ze skladby dosti působivou záležitost. Právě tady dokazuje Krush své mistrovství – jako jeden z mála současných producentů elektronické hudby má cit pro detail, a aby posluchače zaujal, nemusí vymýšlet dlouhé líbivé motivy. Přesně mířený úder udělá své.
Jako z jiného světa působí skladba Duck Chase (z desky Zen). Zběsilý scratching doprovází klasický analogový podklad, tolik typický pro kolekci Selected Ambient Works Aphexe Twina. S písničkou Kemuri (původně na albu Strictly Turntablized) zabrousil Ishii do downtempových vod a také tady si s minimalistickou plavbou vystačí. Hlavní slovo má opět odtékající beat, jen občas vybublá na povrch nějaký efekt.
DJ Krush na Stepping Stones rovněž umístil dvě nové skladby. První z nich, Elapse, zní jako nějaký nový objev londýnského labelu Warp: elektronické efekty a (pa)zvuky, kam se člověk podívá. Druhá novinka Drum čerpá z jiného zdroje. Jako základ použil Krush sampl akustických bubnů, na které se zvyšujícím tempem nabaluje spousta jednoduchých motivů, které se původní melodie drží jako přilepené.
Hudebník, který se uchýlí k tomu, že zremixuje některé vlastní skladby, může být většinou posluchačstva brán jako vysloužilec bez invence. Nová Krushova kolekce Stepping Stones – Soundscapes však ukazuje svého tvůrce v úplně opačném světle. Autor tu doslova se samurajskou vervou rozsekal a znovu s jistotou poskládal třináct starších tracků, v nichž ukazuje většinu ze svých hudebních podob. Extatik, stratég, melancholik… Možná paradoxně právě tento „recyklovaný“ materiál poprvé ukazuje skutečnou produkci nenuceného a jaksepatří odvázaného Hideakiho Ishiia. Fanoušci však mohou zůstat v klidu – nejde tu o žádné kamikaze.
Autor studuje žurnalistiku na FSV UK.
DJ Krush: Stepping Stones – The Self Remixed Best – Soundscapes. Sony; 2006.