Andrej Rublev
Režie Andrej Tarkovskij, 1966, 175 min.
Druhým filmem Andreje Tarkovského, který u nás vychází na DVD, je historická freska Andrej Rublev, dokončená v roce 1966, ale do kin uvolněná po úředních průtazích až o pět let později. Snímek, řadící se mezi filmovou klasiku, není ani tak filmem historickým, přestože se jeho autoři snažili historickou realitu dodržovat v maximální možné míře, ale spíše meditativní a hlubokou úvahou o smyslu lidského žití, o údělu, který si každý z nás nese s sebou, o povolání k vlastnímu osudu. Je to film o člověku, který projde velkým duševním utrpením, ztratí motivaci k tvorbě, zakusí pokání a v závěru dojde k duchovnímu prozření ve víře, že tvorba sama o sobě zdůvodňuje lidskou existenci. Závěrečná epizoda se zvonem patří v tomto smyslu mezi nejnezapomenutelnější scény v historii světové kinematografie. Dvojdisk s filmem vychází jako druhý titul řady „Netuctové filmy“ vydavatelství Zóna a Aerofilms. Disk je kompletně česky lokalizován a kromě kvalitního přepisu vlastního filmu (divák může být spokojen s obrazem i zvukovou stopou) přináší také několik dokumentů, více či méně vztažených k motivům filmu (historické fresky v Rusku, tatarské nájezdy, likvidace ruských církevních památek aj.), rozhovory s Jurijem Nazarovem a Marinou Tarkovskou, filmografie a biografie tvůrců, obsáhlou fotogalerii a trailery na jiné Tarkovského filmy. Nepochybně jeden z nejdůležitějších titulů na našem trhu s DVD.
Petr Gajdošík
Láska spaluje / Walk the line
Režie James Mangold, 2005, 136 min.
V průběhu jednoho roku máme co do činění s filmovými životopisy dvou hudebních legend. Zatímco loni exceloval Jamie Foxx coby Ray Charles, letos přichází režisér James Mangold s osudy Johnnyho Cashe. Ačkoliv si jsou biografická fakta neuvěřitelně podobná – dobové zasazení, traumata z dětství, drogová závislost – první snímek připomíná spíš sólo exhibici, kde mimo prostor jeviště schází autentický příběh. Oproti tomu Walk the line zní jako duet, jak na bázi scénáře, vznikajícího sedm let ve spolupráci Mangolda a manželů Cashových, tak díky představitelům hlavních rolí. Životopisné snímky hercům dovolí předvést oslňující proměny, založené na kombinaci řemeslných dovedností a osobního charismatu. Temná vizáž Joaquina Phoenixe beze slov i slok přibližuje zpěváka k podstatně hlubším tóninám, než dovoluje dějová linka, pro niž ztělesněním negace zůstává Cashova první manželka a despotický otec. Reese Witherspoonová rovněž snoubí svůj šarm s možnostmi, které vděčná role nabízí, a je až bolestně živoucí ve vystižení June Carterové coby ženy balancující na hranici veřejného a soukromého Já, mezi roztomilou komediantkou a ženou s cejchem několika zkažených sňatků. Zapomeňte na Láska spaluje, český distribuční titul a zároveň překlad názvu písně Ring of fire, neboť další Cashova píseň Walk the line souzní s rytmem filmu daleko výstižněji – jako pevný krok následující neodbytnou vnitřní melodii.
Šárka Gmiterková
Sunset Boulevard
Režie Billy Wilder, 1950, 110 min.
S jedním z nejlepších Wilderových počinů se skloňují slova jako nadčasový, krutý, odvrácená tvář Hollywoodu, pomník zašlé slávě… Příběh o neúspěšném scenáristovi, jehož (ne)schopnosti chce využít zapomenutá hvězda němých filmů Norma Desmondová, stále snící o velkém comebacku, se svou stísněností pohybuje mezi dramatem a filmem-noir. Norma je jakousi voskovou figurínou, neuvědomující si, že život v ní tepe jen velmi vzdáleně. „Já jsem velká. To filmy jsou teď malé!” – její ego odsuzuje současnou kinematografii, tu, která ji s příchodem zvuku pokryla prachem. Wilder nemilosrdně zhmotňuje pád a deziluzi všech „němých hvězd“, poodkrývá ji ostrým světlem, které jen stěží nachází cestu hustou tmou v chladných interiérech. Výběr hlavních představitelů nebyl náhodný, Glorie Swansonová si prošla stejnou cestu jako Norma. Role jejího komorného v podání režiséra Ericha von Stroheima jen poukazuje na jeho osud; genialita může být prokletím, studiový systém otupí talent, hrdost se otřásá v postoji těla. Konec přichází už v začátku snímku, je všudypřítomný a přes potupnost rostoucího šílenství Normy mrazí. Po zážitku z filmu si lze jen stěží ihned pustit bohatý bonusový materiál DVD. Dokument o pozadí snímku je obohacen zajímavě vkomponovanými informacemi o Hollywoodu, jeho studiích i o samém Sunset Blvd.
Lukáš Gregor
Zabít Nixona / The Assassination of Richard Nixon
Režie Niels Mueller, 2004, 95 min.
Jakkoliv může název filmu svádět k tomu, že jde o politické drama, není tomu tak. Zabít Nixona je totiž působivý komorní snímek debutujícího režiséra o muži, jemuž se rozpadla rodina. Na vině je mimo jiné jeho neschopnost najít si normální práci. Samuel chvíli pracuje u svého bratra jako prodavač pneumatik, poté se dostane do firmy nabízející kancelářský nábytek. Jako prodavač se tu musí řídit řadami knih typu „jak působit na lidi“ nebo „jak se stát ještě lepším prodavačem“ a lhaní se mu stává nutností. Když chce zákazník křeslo potažené kůží, stačí říct, že umělá hmota na povrchu je vlastně jen ochranou pro kůži, která je zaručeně pod ní. Samuel je ale příliš poctivý a naivní, než aby mohl v této firmě zůstat, a tak se snaží získat peníze pro vlastní podnik. Jeho obchodnické schopnosti jsou však mizivé; v bance se netají tím, že třicetiprocentní zisk by rozdělil na půl mezi sebe a zákazníka tak, aby oba vydělali stejně. Jeho neschopnost obnovit rodinu a získat úvěr ho nakonec dovedou k radikálnímu řešení – je třeba zničit strůjce všeho zla, amerického prezidenta Roberta Nixona. Děj filmu je založen na skutečném příběhu S. J. Bycka, který se o letecký atentát na Bílý dům pokusil v roce 1974. Své úmysly se Samuel pokusil vysvětlit na kazetách adresovaných Leonardu Bernsteinovi, z nichž byl děj částečně rekonstruován. DVD je doplněno režisérovým komentářem a několika vystřiženými scénami.
Jiří G. Růžička
Rise & Fall: Civilizations at War
Midway 2006
PC
Starověk je magnetem na spisovatele, filmaře a herní vývojáře. Na existenci římského, řeckého či egyptského impéria se nejlépe aplikuje strategický žánr, jak bylo vidět například v úchvatně faktografické Rome: Total War nebo Glory of the Roman Empire. Rise & Fall se soustředí také na Řím, ale vedle toho i na Řecko a Egypt. Do rukou dostanete armády Caesara, Alexandra Velikého a Kleopatry a budete s nimi dobývat svět, plenit, vraždit nebo podpalovat. Standardní strategický model „hromadění zásob-výroba jednotek-útok“ obsahuje nečekanou atraktivní možnost zapojit se do bitvy s vojevůdcem a ručně si to s nepřáteli vyřídit jako v libovolné akční hře. Vynikající nápad hru zpestřuje, stejně jako souboje na moři, kdy můžete zahákovat lodě a obsadit je ve stylu pirátů. Nápadů, jak posunout strategii „jinam“, je skutečně řada, bohužel hra doplácí na nekvalitní technické zpracování a mizernou grafickou prezentaci. Produkční společnost Midway vynechala pořádné testování finální verze hry a případné zahlazení všech chyb ve skriptech nebo umělé inteligenci. Díky tomu je inovativní strategie jen odrazem toho, jak parádně nás mohla bavit. Bohužel se nepovedla.
Pavel Dobrovský
The Robot Ate Me
Good World
5RC 2006
„Až bude nemocný svět umírat, povstaňte!“ hlásá podtitul alba. Výzva je určena Djienovi – pavouku velikosti člověka se srdcem zakopaným z bezpečnostních důvodů v zemi, Kamenným obrům, kteří jsou zranitelní jen na chodidlech, Krvavému noži, Válečníkovi i Lovci. Někteří – třeba sexy manželka Krvavého nože OnaSova – jsou vypodobněni v bookletu. Příběhy jsou naťuknuty a nedořečeny, cililink, můžete si začít představovat… Čtvrté album The Robot Ate Me nahrál sám a jediný Ryland Bouchard na podzim loňského roku ve studené hasičské zbrojnici kdesi ve státě Washington. Používal přitom klarinet, podezřelý bicí automat z osmdesátých let, podobně obskurní syntezátor a rozladěné piano z devatenáctého století. Album bleskurychle střídá krátké naivistické nálady jako špatně zahraný klezmer, industriální marš, gospel, rozmáchlou klavírní baladu, Great American Songbook, dětské popěvky opakující jediný verš – a zpívané neladícím zastřeným „falzetem“, který Bouchard neochvějně harmonizuje a staví z něj primitivní více(spíš méně)hlasy. S radostí, bez bázně a hany. Sedmnáct veselých ptákovin nezabere ani dvaadvacet minut.
Petr Ferenc