Režie Michelangelo Antonioni, 1957, 116 min.
Raná tvorba Michelangela Antonioniho není mediálně tak prezentovaná, jak je tomu u jeho vrcholné „tetralogie citů“ z 60. let. Přesto jde o pozoruhodné snímky s nezpochybnitelnou autorskou pečetí, vypovídající mnohé o jeho budoucí tvorbě. Postupně v nich vykrystalizovalo několik nosných prvků jeho filmů: pocit odcizení, beznaděj a bezútěšné prostředí moderní společnosti. Drama Výkřik je asi nejpesimističtějším z jeho prvních děl. Životní pouť mladého dělníka, který se v izolovanosti moderní industriální společnosti víc a víc propadá do beznaděje, bezprostředně předchází „tetralogii“, v níž se hrdinové ocitají v podobných dilematech, tentokrát ovšem v čistě intelektuálském prostředí. Výkřik je natočen tak trochu jako film o cestě v kruhu. Jeho hrdina putuje krajinou severní Itálie, aby svou pouť zakončil ve stejném místě, kde začal – na vysoké tovární věži. Antonioni pracuje i s prvky neorealismu, jehož přímému vlivu se jinak ve svých autorských celovečerních filmech spíše vyhýbal. Film u nás vydává na DVD společnost Levné knihy. Po všech stránkách je provedení disku stejné jako jiné tituly tohoto vydavatele: uspokojivý obrazový přepis s originálním zvukem a nevypínatelnými českými titulky. Výkřik je hoden větší pozornosti, než jaká mu je obvykle věnována.
Petr Gajdošík
Můj miláček ráže 6,65 / Dear Wendy
Režie Thomas Vinterberg, 2005, 101 min.
Film režiséra Rodinné oslavy podle scénáře Larse von Triera se může zdát zajímavým počinem v jinak fádní nabídce nových DVD. Slavná jména ale nemusí být zárukou dobrého filmu. Zřejmě mělo jít o moralistně alarmující příběh, jenž by varoval před volným prodejem zbraní a světem, kde má každý svou „stříkačku“. V příliš jednoduše a očekávatelně vystavěném příběhu se ale nedá věřit ničemu. Jako by všechny autorské fabulační střely mířily vedle anebo vůbec nedoletěly. Myšlenka pacifismu se zbraní v ruce, jež je sama o sobě protimluvem, se v rámci chlapeckého klubu, jejž založí původně nemilitantní hoch (proč vlastně?), stává nedospělou až nereálnou zápletkou, která skrze platonické výlevy členů klubu k jejich miláčkům (tedy zbraním) spolehlivě vyvolá spíše pocit trapnosti. Nevíme, proč jsou ti mladí lidé takoví, jací jsou, kde se vzala jejich až žárlivá láska k chladným kusům kovu, a nakonec není ani jasné, čím je militantní pacifismus. Zřejmé je jen to, že příběh nemůže skončit dobře, a tak už jen čekáte na konec, v němž budou všichni (se zbraní v ruce) zastřeleni. Tvůrcům filmu by možná stačilo držet se reality, která je hrůzná i bez milostných vztahů mezi lidmi a zbraněmi. Dala by se využít třeba černá kronika; poetizující přístup v místech, kde žádná poetika není a nemá co pohledávat, vypadá nevěrohodně. Divák má po zhlédnutí filmu chuť pořídit si také zbraň a sprovodit ze světa jeho autory.
Lukáš Rychetský
Být mladý / Progulka
Režie Aleksej Učitěl, 2003, 87 min.
Snímkem Být mladý jako by se Aleksej Učitěl pokusil navázat na filmy francouzské nové vlny, především Godardova Julese a Jima nebo současnou romanci Richarda Linklatera Před úsvitem. Celý děj se totiž odehraje během jednoho odpoledne, když Aleksej osloví na ulici sympatickou dívku Olgu. Okamžitě se do ní zamiluje, nabídne jí výlet do Moskvy a dokonce i svatbu. Chce ji však nejprve představit svému nejlepšímu kamarádu Pjotrovi; když se však Pjotr objeví, začne milenecká idyla drhnout. Zájem o mladou dívku mají najednou oba a ona jako by si neuměla vybrat. Nakonec však odkryje své tajemství, které ukáže, že je vlastně všechno jinak. Snímek je natočen ruční kamerou, která téměř nepřetržitě sleduje hlavní hrdiny, chvíli zblízka, chvíli přes rušnou silnici s minimem střihů. V některých okamžicích dokonce nechává trojici odejít a zaměří se na někoho z kolemjdoucích a sleduje jeho krátký osobní příběh, který je dílkem mozaiky ve velkém příběhu města Petrohrad. Na rozdíl od filmů Godardových a Linklaterových tu ale něco chybí. Jsou to inteligentní dialogy, zajímavé postavy a přesvědčivé herecké výkony. Místo toho tu najdeme jednoduše vymezené typy: Aleksej představuje naivního romantika, Pjotr pragmatického drsňáka, Olga je tajuplně nijaká a všichni řeší, kam vyrazí dál. Snímek s jistě vysokými ambicemi tak upadá do průměru… navíc má DVD dost odpudivý obal.
Jiří G. Růžička
The Movies: Stunts and Effects
Activision 2006
PC
Hra The Movies poskytla hráčům možnost stát se manažerem filmového studia, starat se o herce, úklidové čety, rozpočty, scénáře a – především – natáčet vlastní filmy. V jednom balíku tak byla jak klasická strategická simulace, tak kreativní nástroj pro všechny, kdo kdy chtěli natočit vlastní snímek v libovolném žánru. Úspěch slaví především ona filmařská část, kdy si můžete s hrou pohrát, namísto abyste se jen učili její zákony a slepě vykonávali zadané úkoly. Datadisk Stunts & Effects rozmnožuje původní hru o přítomnost speciálních efektů a kaskadérských kousků, které markantně zvyšují atraktivitu natočeného filmu. Na čistě herní straně jde o přidání nových budov a kulis do natáčecích studií plus profese kaskadérů, na druhé straně – filmařské a zajímavější – získáte větší volnost při nastavování kamerového úhlu a užijete si s definováním právě kaskadérských aktivit. Bez problémů můžete zrekonstruovat nebezpečné scény ze svých oblíbených filmů nebo si vymyslet monstrózní bouračku s kaskadéry vylétajícími z oken aut. Stunts & Effects je vítaným doplňkem, který dává hře akční šmrnc (samozřejmě ne ve smyslu akčního žánru) – otázkou je, proč obsah datadisku nevyšel v původní hře, ale teprve teď za něj musíme doplácet. Vydavatelský kalkul tak celkový dojem mírně kazí.
Pavel Dobrovský
Ellen Allien & Apparat
Orchestra of Bubbles
BPitch Control 2006
Módní vlna kooperujících producentských veličin dorazila i do elektronické hudby. Ale nejen do jejích progresivnějších přítoků. Na jaře letošního roku se objevilo společné album mystika Apparata a temperamentní technařky Ellen Allien. Zatímco se Apparat pohybuje už několik let na špici experimentální laptopové scény, Ellen to má trochu jinak. Balancuje na rozmezí rovnější Intelligent Dance Music a surovějšího techna. Na jejich společném počinu ale žádné tracky s halovým potenciálem nehledejte. Najdete tu naopak violoncello protkané samplerem a dalšími efekty, kraftwerkovsky znějící syntezátory s primitivním, a přesto vše říkajícím rytmem nebo beaty rozsekávající mužskou recitaci a zvuk barokních smyčců. Deska Orchestra of Bubbles je otázkou kompromisů – přesto dopadla na jedničku. Když už se rozjede hutnější basová linka, Apparat ihned přispěchá s ozdobnými kudrlinkami a výhybkami. Progresivní muziky je všude jako plevelu, tak co ji zkusit utopit v nejrůznějších efektech a vylomeninách? A třeba i za cenu toho, že se pár skladeb dostane na dosah středního proudu. Proto je zbytečné hledat spojitost mezi Orchestrou a původní tvorbou Ellen a Apparata, spolupráce jen přiblížila jejich hudbu většímu počtu posluchačů. Je otázka, jestli se opět rozdělí, nebo se z Bublinového orchestru stane regulérní projekt. Současné turné nasvědčuje, že reálnější je druhá možnost.
Ondřej Stratilík
Sufjan Stevens
The Avalanche – Outtakes and Extras from the Illinois Album
Asthmatic Kitty Records 2006
Když se písničkář Sufjan Stevens připravoval na natočení alba o státě Illinois, měl v plánu zpracovat námět v rozsahu padesáti skladeb a vydat jej na dvou discích. Od tohoto záměru nakonec ustoupil. Pozitivní reakce na Illinois ho následně nepřímo donutily k zveřejnění dodatečného, veřejnosti dosud neznámého materiálu. Jak už název napovídá, jde převážně o skladby, které neprošly závěrečnou selekcí. Čestnou výjimkou je úvodní The Avalanche, která byla již dříve přidána jako bonus k vinylové verzi Illinois. Sufjan ji zakomponoval do hlavního názvu a poukázal tak na její výjimečnost. Skladba totiž nad zbytkem vyčnívá svou uvolněností a jednoduchou harmonií, postavenou na autorově oblíbeném banju. Ze zbylých dvaceti skladeb zaujmou letně rozjuchané Dear Mr. Supercomputer a The Henney Buggy Band, ukolébavka Pittsfield nebo tři různé verze skladby Chicago. Nelze však říci, že by se propracovaností rovnaly materiálu prvotnímu. The Avalanche je pouze slabší odnoží Illinois a zároveň nástrojem pro udržení posluchačovy pozornosti před nadcházejícím albem, které se s největší pravděpodobností zaměří na stát Minnesota.
Michal Štůsek