Skandální samota

Britská spisovatelka a sloupkařka listu Daily Telegraph Zoë Hellerová, která vystudovala oxfordskou a columbijskou univerzitu, se s druhým svým románem Zápisky o skandálu (Notes on a Scandal) dostala do užšího výběru Bookerovy ceny za rok 2003. O tom, že to byl silný ročník, svědčí účast Margaret Atwoodové s knihou Přežívá nejsmutnější a Moniky Ali s opěvovanou prvotinou Ve čtvrti Bricklane. Cenu však nakonec získal debut, Vernon Bůh Little od DBC Pierra (viz A2 č. 6/2005). V letošním roce by měl být dokončen film, který podle Zápisků natáčí režisér Richard Eyre.

Hellerové kniha se už názvem snaží čtenáře zmást, „skandál“ se v knize sice odehraje, důraz ale autorka klade spíše na „zápisky“. Šedesátiletá učitelka Barbara píše knihu, v níž se pokouší zaznamenat a osvětlit případ o dvacet let mladší kolegyně Sheby, která se zaplete se svým patnáctiletým studentem Stevenem Connollym. Zpočátku Barbara s odstupem referuje o Shebině příchodu na školu, vznikajícím přátelství mezi ženami a o vstupu mladého Connollyho do Shebina života. Postupně však vypravěčka začne z celého příběhu vystupovat, odhalovat svou osamělost, již si destruktivně vybíjí na ostatních. „Být sám není to nejstrašnější na světě,“ říká Barbara, „navštěvujete muzea, pěstujete své koníčky a pořád si opakujete, jaké máte štěstí, že nejste jedním z těch vychrtlých súdánských dětí s ústy lemovanými mouchami… a pak, jednou za čas, se ráno probudíte a civíte z okna na další zatracený úsvit a říkáte si: už to nezvládnu. Nedokážu se zase vzchopit a strávit dalších patnáct hodin bdění zastíráním toho, jak jsem zoufalá.“

Poznáváme postarší ženu bez rodiny a přátel, ochotnou udělat všechno pro to, aby získala přítelkyni, partnerku, dceru. Leccos se však dozvíme i o Shebě, které se v jednu chvíli zhroutí dosavadní spokojený rodinný život. „Vždyť co je romantický vztah jiného než pakt vzájemného obelhávání? Když ten pakt skončí, nezbude nic. A proto přeci lidé věří v Boha, ne? Láska, kterou k němu chovají, nikdy neskončí. On je nikdy neopustí,“ říká na výletě, který spolu s Barbarou podniknou o Velikonocích, v době, kdy je její skandální vztah prozrazen. Během tohoto výletu pak navíc Barbara nechtěně odhaluje závist, kterou cítí vůči své sestře a jejímu obyčejnému životu na venkově.

Bystrá a vtipná pozorovatelka Barbara má připomínky ke všemu a ke všem a snaží se svou duchaplností získat čtenáře na svou stranu, občas ho však navede na „správnou“ stopu: do svého neutěšeného vnitřního života, vlastní prázdnoty. Jedinou přítelkyní je jí kočka Portia, několikrát se objevuje i zmínka o předchozí „kamarádce“ Jennifer: „S Jennifer jsem udělala tu chybu, že jsem jí připisovala víc inteligence, než kdy měla.“ Svou kolegyni Sue, které se jako první z učitelského sboru podaří k Shebě přiblížit, hodnotí zase jako „živoucí antologii průměrných citů“. V jedné pasáži dokonce Barbara očekává, že „po přečtení následující části budou mít někteří čtenáři tendenci soudit mě tvrdě“, ale hned dodává: „Žádný soud, který vás napadne, nemůže být tvrdší než ten, který jsem si vyslovila sama nad sebou.“

Nepříliš rozsáhlý román se čte dobře, překlad Veroniky Láskové je sice plný zájmen ten, ta, to, kterým by se dalo vyhnout, nikde však příliš nezadrhává a neruší.

Zápisky o skandálu jsou příběhem o současné společnosti, která netoleruje lásku mezi ženou a dospívajícím mužem, a přitom jí nevadí vztah mezi mužem a výrazně mladší ženou. Zároveň poodkrývá lidskou touhu po bulvárních informacích a skandálech, jež se stávají zpestřením života nezúčastněného pozorovatele – utvrzují ho totiž v přesvědčení o vlastní dokonalosti a zároveň ho dokážou udržovat ve společnosti slavných, čímž ho zbavují nesnesitelné osamělosti, která se stala jednou z chorob 21. století.