literatura
Festival Literární pozdravy
Festival bude 23.–25. 11. hostovat v Liberci. 23. 11. v 16.00 akci zahájí happening na nám. F. X. Šaldy; v 17.00 budou v Malé výstavní síni (Jablonecká 5) číst Veronika Svobodová a Zuzana Vykoukalová; 24. 11. v 17.00 Jérôme Boyon a Pavel Novotný; v 19.30 v Experimentálním studiu (Lidové sady 1) Pavlína Brzáková a Jaromír Štětina; 25. 11. v 17.00 vystoupí v Malé síni Pavlína Nohelová a Radek Malý; v 19.30 v Experimentálním studiu Miloš Urban a Pavel Brycz & Zdarr.
23. 11. v rámci cyklu LiStOVáNí můžete od 19.00 v Poetické kavárně Obratník (Jindřicha Plachty 28, Praha 5) navštívit inscenované čtení z knihy Patriarchátu dávno zašlá sláva, za kterou její autor Pavel Brycz dostal v roce 2004 Státní cenu za literaturu. Další čtení se koná 30. 11. od 19.00 v Divadle SUD (Hroznová 8, České Budějovice).
23. 11. ve 20.00 vystoupí v pražském divadelním studiu Damúza Eva Čechová a Hana Malaníková v pořadu na pokračování Boršč, ve kterém můžete zhlédnout dramatickou koláž autorských textů, jevištní akce a klauniády. (Damúza, Eliadova knihovna Divadla Na zábradlí, Anenské nám, Praha 1).
27. 11. od 19.00 se v čítárně klubu Unijazz uskuteční autorské čtení studentů textařského oddělení Konzervatoře Jaroslava Ježka s názvem Textappeal (Jindřišská 5, Praha 1).
27. 11. ve 20.00 uvede vinohradský klub Rybanaruby scénické provedení poezie Jana Skácela Poprchává (Mánesova 87, Praha 2).
29. 11. tamtéž bude Adam Borzič přednášet na téma Příroda a tělo v křesťanství. Přednášku doprovodí ukázkami z literatury, hudby a výtvarného umění (20.00).
28. 11. v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (Varšavská 767), bude od 19.00 číst Jaroslav Rudiš ze svého románu Grandhotel. Rudiš je také spoluautorem komiksového románu Alois Nebel, jehož adaptace se hraje v Činoherním studiu již třetí sezonu.
28. 11. v Městské knihovně v Praze se uskuteční přednáška na téma Modernismus v anglicky psaných literaturách (estetika modernismu, imagismus a vorticismus, Ezra Pound, T. S. Eliot, William Carlos Williams, E. E. Cummings, James Joyce, Virginia Woolfová), přednášet bude prof. Martin Procházka (Mariánské nám. 1, Praha 1, Malý sál, 17.00).
–pa–
Čestné listiny IBBY
Česká sekce IBBY a České centrum Mezinárodního PEN klubu zvou na slavnostní udílení Čestných listin 2006 ve čtvrtek 23. 11. v 17.00 v PEN klubu (Vodičkova 700/32, Praha 1). Čestné listiny obdrží spisovatel Pavel Šrut za knihu Verunka a kokosový dědek (ilustrace Galina Miklínová, Brio 2004), ilustrátorka Markéta Prachatická za Popelku a další pohádky bratří Grimmů (převyprávěla Melita Denková, Knižní klub 2004) a překladatel Jan Petr Velkoborský za soubor Bílý slon a jiné pohádky Miky Waltariho (ilustrace Miloslav Disman, Knižní klub 2004). Čestným hostem bude spisovatel a předseda Slovenské sekce IBBY Ján Uličiansky, hudební doprovod Jiří Šlupka Svěrák.
divadlo
Mrzák inishmaanský
O úspěchu díla britského dramatika Martina McDonagha na našem území svědčí hojnost, s jakou se rozrůstá počet inscenací jeho her. Mrzák inishmaanský, kterého u nás kromě Divadla v Celetné uvedla i další tři divadla, měl premiéru před deseti lety v Royal National Theatre v Londýně v režii Nicholase Hytnera. Příběh fyzicky postiženého sirotka Billyho (Václav Jakoubek), který se rozhodne utéct z domova a zkusit své štěstí u přijíždějící skupiny filmařů z Hollywoodu, neustále osciluje mezi humorem a dojetím, pravdou a fantazií, štěstím a smrtí. Billy paradoxně není v zajetí svého postižení, které naopak umí využít k svému prospěchu, ale vlastní neschopnosti opustit uzavřené prostředí irského zapadákova. Inscenace představuje výjimečné splynutí režie (Jakub Špalek), přesných hereckých výkonů i dramatu a dohromady tvoří malebný, třebaže trochu děsivý obraz podivínů, žijících na ostrově Inishmaan. 24. 11., 18.00, Divadlo v Celetné (Celetná 17, Praha 1).
–ms–
Konkurs Dismanova souboru
Dismanův rozhlasový dětský soubor, jehož členové nejenom natáčejí, ale také hrají divadlo a zpívají, vyhlášuje každoroční konkurs. Letos se uskuteční v sobotu 25. 11. a přihlásit se mohou děti ve věku od šesti do devíti let. Každého, kdo konkursem projde úspěšně, čeká čtvrtrok ve společnosti ostatních, kterým se při této zkoušce dařilo stejně. Bude se učit dýchat, recitaci a pohybu. Soubor nenutí dětem umění jako to, čím by se měly jednou živit. Seznámí je s ním, ukáže jim, že má smysl se o něj zajímat. Pootevře dvířka, umožní ověřit si vlastní možnosti, naučí toleranci a pracovitosti. Zájemci mohou poslat přihlášku se jménem dítěte, datem narození a adresou bydliště a kontaktním telefonním číslem na adresu Český rozhlas, DRDS, Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, nebo na e-mail [email protected].
Once
Vlámská choreografka a tanečnice Anna Terese de Keersmaeker uvede v pražském Divadle Archa (Na Poříčí 26, Praha 1) své sólové představení Once (Kdysi). Vrací se v něm k počátkům vlastní tvorby a za doprovodu hudby Joan Baezové uvažuje v tanečním stylu o svém dětství. Choreografie Once je osobní výpovědí tanečnice a reflexí zralé ženy. Autorka vytvořila osobitý, kultivovaný taneční styl, který se vyznačuje minimalismem hraničícím s matematickou exaktností. Ve své tvorbě experimentovala s hlasem, textem i propojením filmu a tance. To dokládá její spolupráce s filmovým režisérem Peterem Greenwayem. Důležitou roli v choreografiích Anny Terese de Keersmaeker hraje také hudební složka, kterou často vytváří živý orchestr na scéně. Vedle klasických děl J. S. Bacha a W. A. Mozarta složili hudbu John Cage, Steve Reich, Thierry de Mey a jiní. Vlámská choreografka se však nechává inspirovat i astrologií a numerologií, prostorová kresba jejích představení často sleduje astronomické dráhy a výpočty. 24., 25. a 26. 11., 20.00 Divadlo Archa.
Invaze do Evropy
V rámci projektu Invaze do Evropy 2006 se české divadlo představí tentokrát na londýnském festivalu FeEast (Festival of Central and Eastern European Theatre), který trvá do 3. 12. Festival se letos již druhým rokem koná v prostorách divadla Riverside Studios a v bohatém programu uvede to nejlepší ze současného divadelního umění střední a východní Evropy. Základ festivalu tvoří pět představení z Ruska, Rumunska a České republiky. Součástí programu budou ovšem také filmy, diskuse, divadelní a fotografické výstavy a rovněž prezentace současného divadelního umění na mezinárodním setkání divadelníků CEEPAM Performance Arts Market. Česká republika se v rámci festivalu představí inscenací Petra Nikla Soul – étude, od 29. 11. do 2. 12. vystoupí v prostorách Riverside Studio 2 mezinárodní divadelní soubor Farma v jeskyni s inscenací SCLAVI/Emigrantova píseň v režii Viliama Dočolomanského. Součástí českého programu je dále výstava divadelních fotografií Michala Selingera New in Czech! (28. 11. – 2. 12. v prostorách Riverside Studio‘s Café) a instalace výtvarníka Krištofa Kintery Pražské Quadriennale 2007 (ve stejné dny ve foyeru divadla Riverside Studios), koncipovaná jako pozvánka na mezinárodní výstavu scénografie a divadelní architektury, která se bude konat v červnu 2007 v Praze. Více informací najdete na www.feeast.com a www.czechcentre.org.uk.
film
Borat
Britský komik Sacha Baron Cohen si televizní publikum podmanil autorským programem Da Ali G Show, ve kterém svůj explozivní a absolutně nekorektní humor postavil na kooperaci tří alter-ego postav. Gangster Ali G, rakouský homosexuální módní expert Brüno a… kazašský televizní reportér Borat Sagdijev. Tento milý chlapík je hlavním hrdinou celovečerního filmu Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu. Jak je patrno již z předlouhého názvu, Borat opustí svou zemi milovanou, zemi kazašskou, medvědy a znásilňovači oplývající, a vydá se na cestu za reportáží o americkém snu. Jeho film je ztřeštěnou komedií, paradokumentem i reality-show v jednom – Borat vystupuje jako reálný dokumentarista a provokuje nic netušící prostý americký pouliční lid svým novátorským přístupem k tématu. Skryt za clonou fiktivní postavy Borata, bere si Sacha Baron Cohen ostře na paškál cokoliv a kohokoliv: Pamelu Andersonovou, 11. září, feministky, Židy a především nepřeklenutelný kontrast mezi kazašským naturelem hlavního hrdiny a americkou realitou, která jej pronásleduje na každém kroku. Borat je totální komedie, k prasknutí nabitá všemožnými gagy a nápady, místy nechutná, místy jemně hořká, většinu času však neomylně zasahující cíl.
–jj–
Lovecká sezóna
Byl jednou jeden grizzly, který si raději hověl v teple lidské civilizace, jenže osud (?) tomu chtěl, aby byl vržen do víru krutého života v lese. On i jeho nový kamarád (?) se nejen musí aklimatizovat na nové prostředí, ale navíc také uvažovat, jak zkusit přežít v období, kdy začíná lovecká sezóna… Všemožné druhy zvířat jsou nyní v oblasti CGI filmu nejžádanějším artiklem, jen příhody, které zažívají, zas tak všemožné nejsou. Lovecká sezóna bude nejednou připomínat Madagaskar, Divočinu či Za plotem (a to není málo!). Tentokrát s nápadem (?) přišlo Sony Pictures Animation a rozpracovávalo ho uskupení lidí, kteří opravdu mají v oblasti animace něco za sebou (přeběhlíci především od Pixaru a Disneyho). Proto překvapuje nemastný neslaný výsledek. Třeba by pro příště neuškodilo méně osobností a více nápaditosti.
V pasti
Čtrnáctiletá Hayley Starková (Ellen Pageová) se seznámí přes internet s Jeffem Kohlverem (Patrick Wilson). Hayley není hloupá, ba naopak, přesto se s Jeffem setká. Je to atraktivní třicátník. Fotograf. A pedofil… Následuje stará dobrá hra na kočku a myš. Debutující David Slade ji rozehrává tak, abychom nevěděli, kdo je kdo, a dává si záležet především na atmosféře. Kamera, hudba, ticho – to vše posiluje napětí. Psychologický thriller získal hlavní cenu na MFF Sitges 2005 a dostal zde i cenu za nejlepší scénář.
Všichni možní sběrači a já
Jsou lidé, kteří přežívají díky zbytkům po žních, vyhozenému jídlu a věcem, které ostatní již nepotřebují. Říká se jim sběrači. Ve Francii jsou chráněni zákonem, který vydal v roce 1554 král Jindřich IV. Agnès Vardová se vydala na venkov i do města. Na venkově hledá kořeny sběračství, ve městě potkává umělce využívající materiál smetiště či muže, jenž se živí zbytky jídel na protest proti hromadě odpadu. Film je obohacen o svérázný humor režisérky, ale nechybí mu ani kouzlo nostalgie.
Přehlídka francouzského filmu
Devátý ročník zavedeného filmového svátku pro milce frankofonní kinematografie odstartuje 23. 11., a svůj bohatý program, odehrávající se v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Praze, zakončí o čtyři dny později. Důraz na předpremiérové snímky je promítnut do výběru filmů, jakými jsou například nový titul Michela Gondryho Nauka o snech, Transylvania Tonyho Gatlifa či dokument Všichni možní sběrači a já Agnès Vardové. Další sekce tvoří Výběr české kritiky, ale také profily herce a režiséra Guillauma Caneta, připomenutí při příležitosti dvacátého výročí filmové školy La Fémis a v neposlední řadě sekce DVD (hudební a celovečerní). Podrobnější informace fff.volny.cz.
Druhý svět
Festival, jehož podtitul zní „promítání dokumentárních filmů o lidech z celého světa“, se koná v Rychnově nad Kněžnou. Program, složený z pěti snímků, které mají společné nejen vnímání islámu, rituál Tahara či válkou zničený Tádžikistán, začíná 23. a potrvá do 25. 11. Součástí promítání je ochutnávka čajů a tradičního indického cukroví.
Normální a rumunský film
V pražském kinu Aero ve středu 23. 11. vstoupí do své poloviny Normální festival, přehlídka hraných a dokumentárních filmů o lidech, které společnost označila za mentálně handicapované. Středa nabídne Gedeonův film Případ na hraně: Lid vs. Eunice Baker, který vznikl v USA, a snímek Co žere Gilberta Grapea?. Ve čtvrtek pak vynikající Osmý den a dráždící Idioty Larse von Triera. O tři dny později, 27. 11., začíná přehlídka rumunského filmu (končí 29. 11.). Kromě celovečerních filmů obsahuje pásmo snímků krátkých a je doplněna o tituly, které vznikly mimo Rumunsko.
Ponrepova nadílka
Kino Ponrepo si na týden mezi 24. a 29. listopadem připravilo několik filmových pásem, která by neměla uniknout pozornosti. První (24. 11.) se koná při příležitosti výstavy Paměť české fotografie I a nabízí klenoty tvorby nejen Karla Plicky. Od osmé hodiny večerní je pásmo vystřídáno dalším, nazvaným O umělcích a lidech, tentokrát z „dílny“ Bernarda Šafaříka. 27. 11. zde začínají pravidelné projekce rumunských filmů, o den později zaujme třetí pokračování cyklu Klasikové avantgardy (Paul Sharits).
–lg–
hudba
Béla Ágoston & Zuboly
Po koncertech skupin Dél-Alföldi Saxophone Ensemble a Béla Agoston Trio, uvedených v minulých letech, má české publikum opět možnost poznat další z různorodých hudebních poloh maďarského skladatele a hráče na dechové nástroje Bély Ágostona. Ágoston od druhé poloviny 90. let, kdy působil mj. v alternativní kapele Kampec Dolores, stále častěji chodí mnohem dál za hranice jazzu, než bývá zvykem. Citace z vážné hudby, popu, lidové hudby, rocku – to vše Ágoston více a nápaditěji zapojuje do své hudby, ať už ji provozuje s jazzovým triem, kvartetem nebo ve skupině Agostones. V roce 2005 založil spolu s budapešťským hiphoperem M. C. Busou, moldavským hráčem na foukací harmoniku a plátkovou harfu Félixem Benkem a mladým jazzovým kontrabasistou Ernö Hockem skupinu Zuboly. Projekt Zuboly představuje jedinečný hudební tvar, v němž se setkává jazz s maďarskou lidovou hudbou, hip-hopem a drum’n’bassem. Představme si zvuk maďarských dud, tureckého bubnu, hrdelního zpěvu, violy, foukací harmoniky spolu se sóly na koncovku či archaickou plátkovou harfu a vedle toho živelně scratchujícího a rapujícího beatboxera M. C. Busu a Ágostonův saxofon jazzově frázující maďarské lidovky. Ágostonovi a jeho kolegům se podařilo svěžím a nekonvenčním způsobem vdechnout život originálnímu celku, balancujícímu na pomezí zdánlivě vzdálených hudebních žánrů s přirozenou elegancí, vzrušující hravostí, nadhledem a nezaměnitelným humorem. Jako předkapela skupiny Zuboly se představí kulinářská akustická elektroformace Dva z Třebechovic pod Orebem, kterou tvoří ON (kytara, beatbox, zpěv, looping) a ONA (saxofon, klarinet, zpěv, panenka). 22. 11., 20.00, Divadlo 29 (Sv. Anežky České 29, Pardubice), a 23. 11., 20.00, Stará pekárna (Štefánikova 8, Brno).
MoEns
Komorní soubor MoEns (dříve Mondschein Ensemble) se věnuje výhradně soudobé vážné hudbě. Nový program je složen ze skladeb českých autorů a jde vesměs o domácí premiéry. Zazní: Hanuš Bartoň: Bez pravidel, Marek Kopelent: „------------8421“, Miroslav Pudlák: Babel Dances, Martin Hybler: Oligarcha Globalizátor. K souboru se pro tuto příležitost připojí Pražské saxofonové kvarteto. Diriguje Miroslav Pudlák. 23. 11., 19.30, Klášter sv. Anežky České (U Milosrdných 17, Praha 1).
Janáček, Suk, Schumannová
Janáčkova filharmonie Ostrava zařadila na program abonentního koncertu vedle předehry k opeře Z mrtvého domu Leoše Janáčka a Symfonie op. 27 „Asrael“ Josefa Suka také Koncert pro klavír a orchestr op. 7 Clary Schumannové, která je známější jako manželka Roberta Schumanna než jako skladatelka. Účinkuje klavíristka Enrica Ciccarelliová, orchestr řídí Rastislav Štúr. 23. a 24. 11., 19.00, Společenský sál Domu kultury města Ostravy (28. října 124/2556).
The Virgin Prophetes – Osud Tróje
Ensemble Tourbillon založil v roce 1998 hráč na violu da gamba Petr Wagner. Soubor tvoří mezinárodně uznávaní hudebníci z celé Evropy. Ensemble Tourbillon se zaměřuje na komorní repertoár vrcholného 17. a 18. století (F. Couperin, J. S. Bach, M. Marais,
J.-F. Rebel, G. Finger, G. Händel, G. Telemann ad.). Na chystaném koncertu provede operu The Virgin Prophetes – Osud Tróje od málo známého rodáka z Olomouce Gottfrieda Fingera (1660––1730). Opera byla napsána v Londýně v roce 1701. 24. 11., 19.30, kostel sv. Šimona a Judy (Dušní 1, Praha 1).
Bartók, Kurtág, Eötvös
V rámci festivalu Wien Modern zazní program, který jde napříč generacemi maďarské hudby. Nejstarší generaci představuje Béla Bartók a jeho Druhý klavírní koncert, následuje ...quasi una fantasia... Györgye Kurtága a nejnovější CAP-KO (to Béla Bartók) Petera Eötvöse, který bude zároveň dirigovat Radio-Symphonieorchester Wien. Na klavír hraje Pierre-Laurent Aimard. 24. 11., 19.30, Konzerthaus (Lothringerstraße, Vídeň).
Philip Glass: V kárném táboře
Agon Orchestra po roce obnovuje inscenaci komorní opery amerického minimalisty Philipa Glasse V kárném táboře (In the penal Colony). Libreto vzniklo podle stejnojmenné povídky Franze Kafky. Režii má Miroslav Bambušek. 26. a 28. 11., 20.00, Roxy (Dlouhá 33, Praha 1).
–mk–
výtvarné umění
Adriena Šimotová: Retrospektiva (1959–2005)
Olomoucké Muzeum umění připravilo na konec roku výstavu Adrieně Šimotové (1926), jedné z předních českých umělkyň 20. století. Výběrová retrospektiva v kurátorské režii Pavla Brunclíka navazuje na autorčin velký souhrnný projekt z roku 2001, který uspořádala Národní galerie v Praze. Olomoucká prezentace se zaměřuje na autorčino dílo ze 60. let, pozornost je věnována také ukázkám raných tvůrčích projevů, k vidění jsou i současné práce. Malířka, kreslířka, grafička, ilustrátorka a sochařka Adriena Šimotová – dnes bychom ji označili za multimediální umělkyni – se vyjadřuje i slovesně (poezie, prozaické útvary). Za své dílo byla mnohokrát oceněna u nás i v zahraničí (1990 Herderova cena; 1991 titul rytíře Řádu umění a literatury Francouzské republiky; 2005 Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury). Výstavu, která trvá do 28. 1. 2007, doprovází druhé, rozšířené vydání monografie Adrieny Šimotové, na kterém se finančně podílí MK ČR, NG v Praze a Galerie Pecka.
Miloš Šejn: Colorum Naturae Varietas
Intermediální umělec, absolvent FF UK v Praze (dějiny umění a estetiky, výtvarná výchova), Miloš Šejn (1947) v současné době působí jako profesor konceptuálních tendencí na Akademii výtvarných umění v Praze. Počátky jeho vlastní tvorby jsou spojené s fotografickým médiem (subjektivní dokument), akčními projevy (sběr přírodnin) a instalacemi (syntéza kresby, nalezených přírodnin a fotodokumentací). Později rozvíjí tento nastoupený směr, zapojuje nové materiály a zkouší nové postupy (zvukové záznamy, malby ohněm, dotekové kresby, seriály apod.). Leitmotivem tvorby Miloše Šejna zůstává reflexe a sebereflexe pobytu člověka v jeho přirozeném prostředí, v přírodě, v krajinném rámci, a z toho plynoucí poznávání a poznání. Poslední „stopy“ autorovy činnosti zachybuje výstava v pražské Galerii Montanelli (Nerudova 13, Praha 1), nazvaná Colorvm Natvrae Varietas. Otevřena je do 24. 11.
–pev–
Měsíc fotografie
Až do začátku prosince probíhá v Bratislavě šestnáctý ročník Měsíce fotografie. Akce se koná v rámci Evropského měsíce fotografie, kdy je v sedmi různých evropských městech (kromě Bratislavy ještě v Berlíně, Lucemburku, Moskvě, Paříži, Římě a Vídni) uspořádána v jednom měsíci řada fotografických výstav – v Bratislavě jich je ke zhlédnutí třicet pět. Všechny Evropské měsíce fotografie spojuje projekt Mutace I, do nějž mezinárodní porota vybrala sedm fotografů, kteří podle ní svým dílem vytvářejí nové umělecké a technologické mutace, zásadně ovlivňující podobu současné fotografie. Mutace I je pak k vidění ve všech zúčastněných městech. Nabídka výstav v Bratislavě je velmi pestrá. Vedle legend fotografie, jako André Kertész (Maďarsko), Jindřich Štreit, Antonín Kratochvíl, Romualdas Požerskis (Litva), tu vystavují domácí a zahraniční fotografové známějších i neznámějších jmen. V galerii Artotéka je přístupné dílo Gustava Aulehly, Dom umenia hostí (mimo jiné) Arno Rafaela Minkkinena, Edwarda Burtynského, Nathalii Lethamovou a Janu Ilkovou. V Pálffyho paláci jsou k vidění fotografie Jiřího Davida. Ve Slovenském národném múzeu mohou návštěvníci zhlédnout dobové (a drsné) fotografie z maďarské revoluce v roce 1956 objektivem Ericha Lessinga, záběry postupující globalizace z buddhistického kláštera od Pavola Beiera, hravé fotografie Andrey Kalinové nebo sebezpytující snímky Andrzeje Dudka-Dürera. Z kolektivních výstav zmiňme Skvosty ruské fotografie ve Stredoeurópském domě fotografie, současnou korejskou a slovinskou fotografii, Nový polský dokument, Akt v chorvatské fotografii, kubánskou Odvrácenou stranu duše nebo francouzskou fotografii s názvem Mesta a krajina – realita a fikcia. Všechny výstavy jsou rozmístěny po bratislavském Starém Mestě a vychází k nim souborný katalog. Více na www.sedf.sk nebo www.europeanmonthofphotography.eu.
–dv–
Malíři dvou generací v Karlíně
V komplexu Karlín studios (Křižíkova 34,Praha 8) probíhají dvě výstavy umělců, jejichž tvorba reprezentuje generačně odlišné přístupy k médiu malby. Tomáš Lahoda (1954), původním povoláním restaurátor, ve své tvorbě dlouhodobě spojuje profesionální malířský projev s osvědčenými postmoderními postupy citátů, referencí, parafrází a apropriací, jejichž materiál tvoří notoricky známá veledíla i ukázkové anonymní kýče – na jedné straně dějiny umění, na druhé poloamatérské obrazové zdroje. V případě cyklu Jeleni vycházejí velkoformátové obrazy z fotografií umělcova strýce. V galerii Entrance, nacházející se rovněž v budově Karlín studios, souběžně vystavuje mladá umělkyně Jitka Mikulicová (1980), kterou umělec a kurátor Milan Salák svého času označil za „nejvýraznější malířku mladé generace“. Mikulicová nyní studuje v Lipsku pod vedením Nea Raucha, vůdčí postavy nejvýznamnějšího proudu aktuálního německého malířství – tzv. lipské školy. V posledních letech autorka spíše ustupuje od již probádaného malířského terénu, v němž se suverénně orientuje, a nebrání se vyzkoušet své síly v médiích videa či performance. Její nejúspěšnější výstupy v této oblasti tvoří záznamy okamžiku, kdy kamera spontánně reaguje na okolní dění – jakási obdoba plenérového malířství. Tomáš Lahoda – Jeleni, Karlín studios, do 30. 11., Jitka Mikulicová, Entrance, do 2. 12.
–vm–
Globální ochlazení
V Písecké bráně u Pražského hradu (K Brusce 5, Praha 6) můžete do 2. 12. navštívit ojedinělou výstavu fotografií, dokumentů a studií, která nabízí ucelený pohled na problematiku konfliktu nazývaného studená válka. Přibližuje jeho významné události – problematiku kubánské krize, korejské války, rozděleného Berlína, Pražského jara apod. Autoři výstavy kladli důraz také na odezvu světových událostí v tehdejším Československu. Výstavu pořádá Ústav pro soudobé dějiny AV ČR ve spolupráci s The Victims of Communism Memorial – Civic Academy Foundation Bucurest v rámci projektu History after the Fall. Více informací najdete na www.piseckabrana.cz a www.usd.cas.cz.
televize
Tam někde
Kabelová televize HBO přichází s dalším seriálem, který není jen natahovanou rodinnou nebo kriminální ságou, ale uceleným příběhem, rozděleným do třinácti částí. Tentokrát seriál nepochází z produkce této televize, ale od konkurenční 20th Century Fox. Sledujeme v něm osudy několika vojáků (i ženského pohlaví), kteří jsou vytrženi ze svých civilních životů a vysláni na vojenskou misi do Iráku. Děj se nezdržuje žádným předchozím výcvikem, jen v krátkosti (u všech postav je to dohromady nanejvýš pět minut) nastíní výchozí situaci – jednoho vojáka sledujeme při laškování s manželkou, druhého naopak po hádce, třetí tajně kouří u skladu zbraní a vojačka se loučí se svým sotva ročním dítětem. Následuje rychlý přesun na místo děje a poté zákopová scéna, která vyplňuje pilotní díl. Přestože tato akce dopadne dobře (tedy žádný z hrdinů nezemře), následuje jednoduchý přesun v nákladním voze, nastražená mina u cesty a jeden z vojáků, do něhož může divák vkládat své naděje (tedy doufá, že by to někam mohl dotáhnout), přijde o nohu. V následujícím díle se pak celá skupina přesunuje do jiného bodu a na jisté silnici provádí kontroly projíždějících Iráčanů, přičemž si někteří z vojáků vyzkoušejí, jak chutná zastřelení nedospělé dívky, jejíž rodiče odmítají poslušnost Američanům. Navíc se kamera vrací i k vojákovi, který se nemůže se svým zraněním smířit a doufá v návrat k jednotce. Režisér tu nijak nemoralizuje, nestaví se ani na jednu stranu konfliktu, jen dost naturalistickým způsobem vykresluje hrůzy, které se nevyhnou žádné válce. Tam někde je tedy seriál, který se jistě vyplatí sledovat. Už jen proto, abychom si udělali představu, jak taková moderní válka (viz minulé číslo A2) může vypadat. První dva díly uvidíte 23. 11. od 20.00 na HBO.
–jgr–
21 gramů
Postihnout děj filmů mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Ińárritua není těžké, neboť vždy tvoří sice rozvité, ale uchopitelné příběhy. Děj jeho prvního amerického snímku 21 gramů by se dokonce dal vystihnout větou „kterak jedna tragická nehoda propletla osudy několika lidí“. Ińárrituova síla tedy nespočívá v obsahu příběhu, nýbrž v tom, jak obsah formuje. Zatímco film, který jej proslavil, Amores Perros, byl rozčleněn do (jakžtakž) oddělených povídek, nyní je stavba zcela roztříštěná. Brilantní je práce se střihem, která skládá vedle sebe střípky navzájem vzdálených postav, vzdálených dob (minulost, přítomnost, budoucnost), a dokonce již předsouvá pointy, které by měly být vrcholem filmu. Brilantní v tom, že onu vzdálenost si sice uvědomujeme, přesto vše funguje jako v souvislém vyprávění. Film 21 gramů přirozeně není jen fascinující formální podívanou, ale také nositelem (spíše tragických) osudů obyčejných lidí, proti nimž se postavil Bůh a zdraví. Herečtí představitelé (S. Penn, B. Del Toro, N. Watts), tónovaní převážně do chladných barev, podávají jedny ze svých nejpřesvědčivějších výkonů. Ińárritu je tak trochu ždímač emocí, ale do Triera má ještě daleko. Jde rozhodně o nevšední zážitek. 26. 11., 20.00, Nonstop Kino.
Poslední leč
Souznění Boleslava Polívky s Jiřím Pechou dalo již vícekrát vzniknout zdařilým scénkám. Vladimír Sís v roce 1981 zfilmoval jejich pokus o spojení dvou postav ze dvou různých her. Pecha se stal revírníkem z Mrštíkovy Pohádky máje, Polívka si zde zopakoval svou roli doktora Burkeho z Podivného odpoledne doktora Zvonka Burkeho od dramatika Ladislava Smočka. Burke tak jako každý rok přichází navštívit svého (o něco senilnějšího) přítele, revírníka Huberta. Oba v zajetí nudného stáří rozehrávají hru, která obyčejné věci mění v součást velkého dobrodružství. Vše se odehrává v jedné zatuchlé místnosti, která se však může stejně dobře proměnit v hluboký les, horskou krajinu či hostinec. Poslední leč je nabitá nápady, slovním a pohybovým humorem. Díky celkové absurditě a zcizovacím prvkům (Polívka s Pechou vystoupí občas ze svých rolí a jsou sami sebou) je pak především experimentem, kterému by slušela kratší stopáž, ale i tak jde o příjemné a neotřelé podívání. 27. 11., 19.20, Filmbox.
–lg–
rozhlas
Truman Capote: Luční harfa
Hra o pěti obrazech nás zavádí do poněkud neobvyklé domácnosti tří postarších svobodných žen a patnáctiletého chlapce. Soužití není jednoduché, proto se jednoho dne část společenství přestěhuje na strom. Dolly, Kateřina a Collin jsou hledající a zraňovaní lidé, kteří se snaží nalézt svou hodnotu. Obklopení podzimním lesem, chvějící se trávou a větrem, který hraje na luční harfu, postupně zjišťují, že jejich místo je jedině doma a že mohou být šťastní jen se svými blízkými… Luční harfa má rozsáhle vypracované scénické poznámky, proto je zajímavé posoudit, do jaké míry zůstalo zachováno její přírodní kouzlo. V režii Josefa Červinky účinkují Libuše Havelková, Vítězslav Jandák, Jana Štěpánková, Josef Patočka, Ivo Gübel, Vítězslava Waldová a další. 25. 11., 14.00, Vltava.
–lds–
dv – Daniela Vrbová / jgr – Jiří G. Růžička / jj – Jan Jílek / lds – Lenka Dombrovská Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / ms – Marcela Spívalová / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vm – Václav Magid