Konopí je v současné západní společnosti vnímáno značně rozporuplně. Vedle využití např. v průmyslu či lékařství je konopí oslavováno, ale také zatracováno pro schopnost ovlivňovat prožívání a chování člověka.
Termín konopné drogy je označením pro skupinu produktů, které pocházejí z usušených a více či méně zpracovaných květů samičí konopné rostliny. V neoplodněné blizně, nedojde-li tedy k tvorbě semen, je největší koncentrace psychoaktivních látek, které jsou zodpovědné za marihuanové opojení. Účinné látky jsou kanabinolovými sloučeninami, z nichž nejúčinnější je delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen THC). Konopnými drogami jsou v zásadě marihuana, hašiš a hašišový olej.
Účinky konopných drog se liší v závislosti na druhu (marihuana, hašiš, hašišový olej), užitém množství, obsahu THC a způsobu, jakým je THC dopraveno do těla uživatele.
Nejčastěji jsou konopné drogy kouřeny. Účinek se dostavuje v řádu několika sekund až desítek sekund a trvá přibližně dvě až čtyři hodiny. Méně jsou konopné drogy konzumovány v potravě či nápojích (THC je rozpustné v tucích a alkoholu, nikoliv ve vodě). První příznaky opojení se dostavují asi půl hodiny až hodinu po požití a trvají až osm hodin. Kromě toho v trávicím ústrojí dochází k přeměně struktury účinných látek, a tak se ve srovnání s kouřením jemně mění povaha opojení.
Přestože se konopné drogy neřadí mezi velmi rizikové drogy, jejich (především pravidelné) užívání je spojeno s celou řadou zdravotních a sociálních komplikací. Jedním z často zmiňovaných negativních dopadů užívání konopných drog je tzv. amotivační syndrom. Amotivační znamená, že je narušena motivace. Z pohledu psychologie motivace vyjadřuje počátek, směr, intenzitu a přetrvávání chování. Zjednodušeně je motivace touha a ochota něco dělat. Po dlouhodobé konzumaci konopí údajně dochází k socio-mentálnímu zhoršení, známému pod názvem „amotivační syndrom“.
Autorem v současnosti užívaného názvu „amotivační syndrom“ je americký psychiatr David E. Smith (1968). Amotivační syndrom u dlouhodobých uživatelů konopných drog se podle některých autorů projevuje úbytkem energie, poklesem ambicí, apatií, snížením maximální doby udržení pozornosti, neschopností snášet frustraci a ztrátou efektivity. Ve zkratce tedy jde o rozvoj pasivnější, do sebe zaměřené osobnosti, která začíná žít pouze přítomností na úkor budoucích cílů.
Zájem badatelů o amotivační syndrom se datuje od konce 60. let minulého století, výzkum probíhal zejména v Severní Americe. Zprávy o výskytu a závažnosti amotivačního syndromu pocházejí ponejvíce z klinických pozorování pacientů, kteří se objevovali v ordinacích psychiatrů a psychologů. Vědci se začali zabývat otázkou, zda skutečně dlouhodobé a těžké (náruživé) užívání konopných drog způsobuje amotivační syndrom. Proto se uchýlili do prostředí psychologických laboratoří, kde by mohli v klidu sledovat dlouhodobé působení konopných drog na motivaci uživatele. Závěry různých badatelských týmů nebyly jednotné. Část z nich potvrdila, že konopné drogy způsobují amotivační syndrom, část přišla s tvrzením, že uživatelé konopí vykazovali v testových situacích lepší výsledky – byli tedy lépe motivovaní. Aby bylo možné závěry o existenci amotivačního syndromu s konečnou platností potvrdit nebo vyvrátit, začali badatelé využívat dotazníkových šetření především vysokoškolské populace uživatelů konopných drog. Nicméně závěry dotazníkových šetření byly opět rozporuplné. Zatímco jedni existenci amotivačního syndromu potvrdili, druzí tyto závěry svými výzkumy vyvraceli. Jistý posun v chápání, zda konopné drogy jsou zodpovědné za narušení motivace jejich uživatele, přinesly antropologické studie prováděné v 70. a 80. letech minulého století. Antropologické studie (např. na Jamajce či Kostarice) umožnily dlouhodobé uživatele konopných drog zkoumat v jejich přirozeném prostředí po delší dobu. Podle závěrů těchto kvalitně a precizně vedených výzkumů je vztah mezi motivací a mírou konzumace konopných drog takový, že nejtěžší uživatelé měli nejvyšší příjmy, nejnižší nezaměstnanost a nejstálejší pracovní historii z celé skupiny uživatelů i neuživatelů. Nejtěžší uživatelé také tvrdili, že pokud jsou intoxikováni, je jejich preferovanou činností práce.
V USA při propočtu ekonomických nákladů užívání konopných drog nebyl zjištěn významný dopad užívání na výkonnost pracovní síly. Někteří z analytiků dokonce zjistili, že užívání marihuany ve skutečnosti zvyšuje pravděpodobnost získání zaměstnání.
Z podrobnějšího pohledu na provedené výzkumy je zřejmé, že ve vztahu k amotivačnímu syndromu je vhodné rozlišovat mezi manuální a intelektuální činností. Pokud jedinec provádí manuální práce, mohou konopné drogy působit dokonce motivačně, neboť jedinec může být do práce více ponořený, pociťuje méně únavy a obecně jej práce více baví. Avšak pokud sledujeme úroveň a kvalitu mentálních procesů (pozornosti, učení a paměti), mohou být mezi jednotlivci větší rozdíly podle toho, jakým způsobem se jedinec vyrovnává s inteligenčně náročnějším úkolem při změněném stavu vědomí.
Z klinické praxe, ale i od samotných uživatelů konopných drog víme, že příznaky amotivačního syndromu u určitého procenta uživatelů jsou jak objektivně pozorovatelné, tak subjektivně prožívané samotnými uživateli. Stále nevíme, co přichází jako první: marihuana a následná ztráta motivace? Nebo ztráta motivace a snaha eliminovat tuto absenci drogou? Osobně se přikláním k druhé možnosti. Nicméně jednoznačný závěr, zda konopné drogy po dlouhodobém užívání způsobují amotivační syndrom, není stále k dispozici.
Autor je psychiatr.