Režie Kevin Smith, 2006, 94 min.
Po dvanácti letech se režisér Kevin Smith vrátil k postavám které mu přinesly slávu. I když Jay a Mlčenlivej Bob se mezitím objevili hned v několika jeho dalších snímcích. V Clerks 2 se však opravdu vrací, prý poté, co byli přistiženi s větší dávkou drog a zavřeni na léčení. Hlavními hrdiny filmu ale byli Dante a Randall – prodavači z drogerie a videopůjčovny, jejichž dialogy o filmech a sexu byly základem jedničky. Tentokrát si Smith mohl dovolit barevný materiál a to, že se filmařsky vyvinul, vidíme i na způsobu snímání, když kamera dynamicky obkružuje postavy. Zároveň jako by však až příliš zapadl. Hvězdné války z hovorů vytlačil Pán prstenů a právě scénka, v níž Randall popisuje děj druhého jmenovaného, patří k tomu nejzábavnějšímu. Dost zbytečně rozvinul Smith zápletku, v níž se má Dante oženit a odjet na Floridu s krásnou, ale trochu přihlouplou blondýnou, když přitom miluje svou kolegyni z prodejny rychlého občerstvení (kde pracuje poté, co mu vyhoří drogerie). Jako by režisér přišel o nápady a snažil se jen natáhnout stopáž. Dobrým krokem naopak bylo přidání postavy zastydlého mladíka z dogmatické křesťanské rodiny. Vcelku vtipná je i závěrečná katarzní scéna „kouření osla“. Ve srovnání s prvním dílem je dvojka konvenčnější, ale také trochu přitvrdila, těžko však zaujme někoho jiného než fanoušky jedničky.
Jiří G. Růžička
Sympathy for the Devil
Režie Jean-Luc Godard, 1968, 99 min.
O tomto filmu se lze dočíst možné i nemožné. Klasifikován je jako specifická výpověď o generaci konce 60. let se všemi rozměry bouřlivé doby plné rock´n´rollu, bojů za lidská práva, drog a intelektuálních hnutí je současně i velkou improvizací, vzniklou z neuskutečněné produkce jiného filmu. Titul snímku je odvozen od slavného hitu Rolling Stones, zachycených zde ve studiu právě při jeho nahrávání. Tuto dokumentaristickou část pak doplňují dotáčky reflektující pestré společenské proudy konce 60. let. A tak se tu vedle „stounů“ ocitají na jedné hromadě nejen hippies, ale i májové studentské bouře v Paříži, hnutí za práva žen, technokratický establishment či radikální Černí panteři, to vše proložené ještě zobecňujícími „úvahovými“ prostřihy o demokracii, ideologiích a společenských hnutích. Godardův snímek ze všeho nejvíc připomíná jakési filmové graffiti, pestrou směsici motivů, které se dnešnímu divákovi možná budou zdát odtažité a nesourodé, nicméně tvoří základ pozdějších Godardových filosofujících esejí. Pamfletický potenciál snímku notně otupil dobový zásah distributora, který film zkrátil o 11 minut. Český disk obsahuje právě tuto zkrácenou verzi (autorská nese název One plus One) s originálním anglickým zvukem a českými titulky.
Petr Gajdošík
Všichni královi muži / All the King’s Men
Režie Steven Zaillian, 2006, 141 min.
Teprve třetím celovečerním filmem vstoupil na plátna kin padesátiletý Steven Zaillian, a to konkrétně remakem třemi Oscary oceněného stejnojmenného snímku z roku 1949. Zaillian přebírá nejen ústřední dějovou linii, ale také ji zasazuje do téže doby, čímž na jedné straně vychází vstříc těm, co chtějí „rekonstruovanou historickou skutečnost“, na straně druhé ale zavírá dveře před možností aktuálního poselství. Ne že by zde nebyla možnost, vždyť hlavním aktérem je guvernér Willie Stark, jenž si vybudoval politickou kariéru na zviditelnění korupce mezi svými kolegy. Zaillian mohl vést paralelu mezi padesátými lety a současností, místo toho však vypráví poměrně bezinvenčně životopisný příběh. Vykreslení tehdejší doby co do lokací, kostýmů, rekvizit je vynikající, dopomáhá tomu i „vypraná“ barevnost, nicméně zde chybí dynamičnost. K vygradování nedochází ani při tragickém finále. Hvězdné herecké obsazení v čele se Seanem Pennem a Judem Lawem je tak jedním z mála lákadel filmu. Zato DVD je vypraveno překvapivě dobře, vedle vynechaných scén či alternativního konce tu máme i dokumentární snímky, jež nám dopomáhají obraz Starka doplnit.
Lukáš Gregor
Pražský Výběr II
Vymlácený rockový palice
Sony/BMG 2007
Nová deska nové kapely? Ne tak docela. Michael Kocáb založil po rozchodu s druhou hlavou českých rockových dinosaurů Michalem Pavlíčkem novou skupinu. Problém je v tom že ji pojmenoval Pražský Výběr II. Z původních členů Výběru zůstal s Kocábem jen bubeník Klaudius Kryšpín. Místo Pavlíčka hraje na kytaru Kryšpínův kamarád z Austrálie Glenn Proudfoot. Skřeky Viléma Čoka nahradil Kocáb ženou, muzikálovou zpěvačkou Zlatou Kinskou, hru na baskytaru zvládá dlouholetý nájemný basista Richard Scheufler. Očekáváme-li na nové desce navázání na předešlá alba, vše se děje jen v náznacích. Proudfoot svou kytarovou razancí sice vnáší do zvuku skupiny nový rozměr, děje se tak ale na úkor rafinovanosti a netuctovosti, kterou jsme u kapely znali. Myšlenkově a textově album vyznívá až trapně. Obsahuje písně o „houmlesácích“ (Něco za něco), rádoby vtipné pojednání o bitvě úřednic z berňáku a pošty (Buch štempl sem, buch štempl tam) nebo vyčpělé verše jako „na politbyru si polib díru“ (Ty vole). Album ale obsahuje i řadu momentů, kvůli kterým je potřeba PV II ještě nezatracovat. Zní tu artrockově pestrá píseň Naruby vedle až překvapivě melodické a chytlavé Jak slepice po flusu, která nejvíce připomíná původní sestavu. Je třeba přiznat, že ačkoli má Kocáb a Pražský Výběr II problém vyrovnat se se svou (a naší) minulostí, drží se stále nad průměrem české hudební scény a další pokračování kapely má smysl.
Jan Vávra