Recenzi třetího dílu Korespondence Boženy Němcové (Nakladatelství Lidové noviny 2006), pokrývajícího léta 1857–1858, uzavřel Jiří Rak v Dějinách a současnosti č. 7/2007 konstatováním, že „pohled za barvotiskové obrozenské kulisy je zajímavý, ale neveselý“.
Vzpomínku na pracovní návštěvu u Jaroslava Seiferta před vydáním jeho sbírky Prsten Třeboňské madoně (České Budějovice, Růže 1967) oživil Boris Jachnin v článku Mistrova zápalka (Xantypa, červenec–srpen 2007).
Slavnou Ol’ Man River s textem Jana Wericha Kalná řeka („Nemluv moc a nekoukej/ jen když děláš, seš ou kej/ sehni hřbet a klekej rád/ nauč se denně umírat“) si můžeme poslechnout v podání Rudolfa Cortése na jeho CD Váš dům šel spát (kompilace František Rychtařík, Levné knihy 2007 – řada Muzeum populární hudby).
Medailon a aktuální fotografie (New York 2006) v Literárních novinách č. 29/2007 potvrdily, že dosud žije básník, dramatik a kritik Jiří Kárnet (* 24. 1. 1920 Hořice v Podkrkonoší), velká naděje českého poválečného divadla, zejména kritiky, od něhož jsme naposled četli vzpomínku na Jiřího Voskovce v exilovém sborníku ...a když se řekne Voskovec (Köln 1983).
Jako „rafinovaný“ a „překvapivý“ ohodnotil Vladimír Karfík v Respektu č. 27/2007 autobiografický román Kráčel po nestejně napjatých lanech (Labyrint 2007), který napsala Olga Walló, dcera básníka, dramatika, scenáristy, překladatele a průkopníka filmového dabingu K. M. („Kimiho“) Walló (1914–1990).
Monografii Aleše Kovalčíka o Ladislavu Fuksovi Tvář a maska (H & H 2006) recenzovala v Revolver Revui č. 67 (červen 2007) Hana Kosáková.
Portrét Valji Stýblové, „doktorky s perem v ruce“, podala v Naší rodině č. 24/2007 u příležitosti jejích 85. narozenin Martina Oplatková. – V K-revui č. 6/2007 přiblížila jubilantka svůj román Lužanská mše, vydávaný podruhé nakladatelstvím Šulc – Švarc.
K pětasedmdesátinám kritika Aleše Hamana 26. 6. t. r. napsal medailon do Hosta č. 6/2007 Jiří Trávníček, do Tvaru č. 13/2007 Vladimír Novotný.
V témže čísle Tvaru A. Haman recenzoval soubor textů Jáchyma Topola Supermarket sovětských hrdinů (Torst 2007).
Laudatio Evy Kantůrkové bohemistovi Eckhardu Thielemu k udělení ceny Premia Bohemica otiskl bulletin Obce spisovatelů Dokořán v čísle 42 (červen 2007).
Lidové noviny oznámily, že 13. 7. 2007 zemřel ve věku 59 let nakladatel Pavel Primus, vydavatel knih Jana Beneše, Zdeňka Mahlera, Zdeňka Svěráka, Jana Buriana, ale také nosičů se semaforskými nahrávkami.
František Knopp
Čína
Letošní červencové číslo časopisu Žen-min Chua-pao (Čína v obrazech) přináší mimo jiné zprávu o výstavě fotografií Její Královské Výsosti thajské princezny Maha Chakri Sirindhorn v Pekingu. Princezna Sirindhorn se narodila v Bangkoku v roce 1955 jako druhá dcera Jeho Veličenstva thajského krále Ramy IX., nejdéle vládnoucího panovníka na světě. Po svém otci a matce je v současné době třetím nejoblíbenějším členem thajské královské rodiny a je považována za skutečnou dědičku odkazu Ramy IX. Také proto ji Thajci nazývají „andělskou princeznou“. Již v roce 1981 zavítala poprvé na oficiální přátelskou návštěvu do Čínské lidové republiky. Po svém návratu do Thajska pak publikovala své dojmy z této návštěvy v knize Návštěva ve vlasti draka. Kniha vzhledem k tehdejšímu obecnému nedostatku pravdivých informací o liberalizující se Číně vzbudila již krátce po svém vydání široký ohlas nejen v Thajsku. Princezna, která je mimo jiné známa svým vřelým zájmem o čínskou kulturu a která také hovoří plynně čínsky, pak navštívila ČLR ještě několikrát: naposledy letos v dubnu, kdy uskutečnila svou v pořadí již pětadvacátou návštěvu. Tentokrát zavítala nově otevřenou železnicí až do srdce Tibetu, což pro ni jako pro praktikující buddhistku musel být zážitek. Při té příležitosti společně s čínskou fotografkou Čang Li-tcha uspořádala v Muzeu hlavního města v Pekingu výstavu uměleckých fotografií, nazvanou „Dvě cesty – jeden cíl“. K zájmu o fotografování přivedl princeznu její otec, což mimochodem dokládá i stálá expozice jeho snímků, kterou je možné zhlédnout v objektu bývalé královské rezidence – teakového paláce Vimanmek v Bangkoku. Výstava v Pekingu sestává ze sta fotografií, které princezna pořídila v Číně, a stejného množství snímků, které pořídila čínská fotografka v Thajsku. Nejstarší princeznina fotografie přitom pochází právě z doby její první návštěvy ČLR, proto lze její část přehlídky chápat i jako historický obraz šestadvaceti let čínského vývoje k dnešku. Při vernisáži princezna zdůraznila svůj zájem o čínskou přírodu a čínský lid a uvedla, že je ráda, že může být očitým svědkem překotného rozvoje současné čínské společnosti. Časopis přetiskl také šest jejích fotografií.
David Uher