literatura
Česko-francouzský
literární festival
Pražské Divadlo Na prádle bude hostit první ročník festivalu, který se koná z iniciativy organizace českých a francouzských studentů Sorbonny „Boulevart“. Čtyři večery budou francouzští a čeští básníci a spisovatelé v autorských čteních s hudebním doprovodem představovat v rodném jazyce a v překladech svou tvorbu. Součástí festivalu bude společná výstava výtvarných prací. Pozvání mimo jiné přijali Petr Král, Petr Hruška, Pavel Kolmačka, Kateřina Rudčenková, Milan Děžinský a Petr Borkovec, Jean-Pierre Lemaire, Lionel Ray a francouzští a čeští studenti. Info a program na napradle.cz.
Divadlo Na prádle (Besední 3, Praha1), od pátku 21. 9. do pondělí 24. 9., začátky vždy v 19.00.
Putování za svatým Grálem
Dvojjazyčné čtení poslední verze legendy o svatém Grálu, jak ji zachytil anonymní román ze třináctého století, v překladu Jiřího Pelána. Hudební doprovod harfy.
Kavárna Francouzského institutu (Štěpánská 35, Praha 1), v pondělí 24. 9. v 18.30.
Justin Quinn: Vlny a stromy
Irský básník a překladatel, učitel americké poezie na Karlově univerzitě, čte ze své poslední knihy. Překlad a komentář Tomáš Fürstenzeller, uvádí Petr Borkovec.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 25. 9. od 20.30.
Spiklenci
Scénické čtení divadelní hry Václava Havla, která vznikla na počátku 70. let, za autorovy přítomnosti. V hlavních rolích se představí Dagmar Havlová, Jiří Lábus, Václav Postránecký, Petr Rychlý, Ladislav Trojan a Marek Vašut; režie Tomáš Töpfer. Velký sál Městské knihovny (Mariánské nám. 1, Praha 1), ve středu 26. 9. v 19.00.
–pa–
divadlo
Plačky v Arše
V rámci divadelní laboratoře Archa.lab Divadla Archa a jejího tematického cyklu „Tradice – konvence - pud“ vznikl další autorský projekt dvojice Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, známé pod pseudonymem SKUTR. Inscenace má název Plačky a je volně inspirována tradičními slovanskými zpěvy nad mrtvými. SKUTR v ní konfrontuje starý svět – způsob života našich pradědů – a náš současný středoevropský život. Autoři pracují s kombinací fyzického divadla a tradičních slovanských písní. Hrají Dora Bouzková, Zuzana Stavná, Adéla Laštovková Stodolová, Rosťa Novák, Jakub Prachař, Josef Rosen, Matija Solce. Premiéru jevištní básně o jednom pánovi a šesti lidech, kteří spolu zažijí zvláštní setkání, můžete navštívit v Divadle Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), ve čtvrtek 20. 9. ve 20.00.
–kv–
Údolí včel
Scénář Vladimíra Körnera znají diváci především ve filmové podobě Františka Vláčila s tvářemi Petra Čepka a Jana Kačera. Společnost Company.cz ve Strašnickém divadle připravila podobu divadelní. Druhá polovina 13. století a dva muži, kteří odcházejí z hradu řádových rytířů – první se vrací domů, druhý jej pronásleduje –, pro mnohé známý nadčasový a symbolický příběh v historickém hávu promlouvá nejen o střetu touhy po svobodě a fanatismu, ale je podobenstvím života obecně. Divadelní adaptace Evy Bergerové má podtitul „Je lépe tělo člověka zahubit, když mu tím zachráníš duši”. Strašnické divadlo (Solidarity 1986/53, Praha 10), v pondělí 22. 9. v 19.30.
–ah–
8v8 se stěhuje do Švandova divadla
Na této scéně pokračuje divadelní agentura Dilia a Divadlo Letí v cyklu inscenovaných čtení, v jehož rámci každoročně uvádějí vždy 8 úspěšných novinek českých i zahraničních dramatiků. Aktuálně je na programu česká premiéra hry Závisláci slovenského dramatika Viliama Klimáčka. Svou, prý značně černou komedii o závislostech aktérů psychoterapeutického sezení autor sám představí. Jako její hlavní inspiraci zmiňuje antiglobalistickou studii Naomi Kleinové No Logo (Bez loga). Scénická skica v režii Mariána Amslera slibuje střídat kontrastní styly herectví a láká zrapovaným Hviezdoslavem. Studio Švandova divadla (Štefánikova 57, Praha 5), v pondělí 24. 9. ve 20.00.
–vmk–
film
Ďáblova dílna
Nepříliš známou kapitolou z historie druhé světové války je „operace Bernhard“. Zahájena byla v roce 1942 v čele s Bernhardem Krügerem. Cíl: vyrobit falešné britské libry a americké dolary a jimi pak oslabit ekonomiku nepřátel. Do projektu bylo zapojeno několik židovských vězňů z koncentračních táborů, kteří byli převezeni do bloků 18 a 19 v Sachsenhausenu. Na jedné straně se jim dostávalo podmínek, které pochopitelně nikdo z ostatních vězňů neměl, na straně druhé bylo jasné, že po splnění úkolu jediná cesta vede směrem k plynové komoře. O jednom z největších padělatelských pokusů napsal vzpomínkovou knihu profesionální tiskař Adolf Burger, který se před smrtí zachránil a v roce 1945 se ubytoval v Praze. Stejnojmenná filmová adaptace je postavena jak na jeho pamětech, tak na úvahách tvůrců o paralelním probíhání míru a války, radosti a tragédie. Režisér Stefan Ruzowitzky (doposud s velmi kvalitativně rozkolísanou filmografií) v žádném případě nemoralizuje a námět nepodává jako suchý přednes historických faktů. Ďáblova dílna je strhující lidské drama, stejně jako dynamická dobrodružná podívaná.
Premiéra 20. 9.
–lg–
hudba
Pražský podzim
Festivalová protiváha Pražskému jaru letos přináší především romantický repertoár v lákavých interpretacích. Rotterdamská filharmonie ve dvou koncertech nabídne Houslový koncert Jeana Sibelia (sólista Leonidas Kavakos), Sedmou symfonii Gustava Mahlera, Musorgského předehru Chovanština, Wagnerovo Preludium a Isoldinu smrt z lásky a Šeherezádu Rimského-Korsakova. BBC National Orchestra of Wales má k dispozici rovněž dva večery, během nichž dojde na Dvořáka, Elgara, Masseneta a Berlioze. Česká filharmonie představí zcela ruský program z Glinky, Čajkovského a Balakireva. Romantické nikoliv epochou, ale emocemi budou večery věnované „nejslavnější hudbě z Hollywoodu“, respektive symfonickým aranžím hudby mexických „mariachi“ v podání souboru Mariachi Vargas a Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Více informací najdete na pragueautumn.cz. Do 1. 10.
–mk–
Erik Truffaz v Česku
V tomto týdnu zavítá do našich zemí fenomenální francouzský jazzový trumpetista Erik Truffaz. Zastaví se zde hned třikrát. V podzimních měsících dokončuje svou letošní evropskou šňůru, během níž se stačil v červenci stavit i na slovenském festivalu Pohoda. Truffaz se k jazzu dostal jako dítě přes svého otce, jenž hrál na saxofon. Našel si silný vztah k hudbě Milese Davise, úběžnému bodu jazzové trubky, a následně si i on zvolil tento nástroj jako svůj vyjadřovací prostředek. Navazuje především na Davisovo zvukové experimentátorství a posouvá je mnohem dál především díky současným technickým možnostem. Vřele spolupracuje s elektronikou, zejména pak s různými kytarovými pedály (hlavně rozvíjí možnosti trubky a umělé ozvěny, jež načrtl právě Davis na slavném Bitch‘s Brew). Před deseti lety debutoval Truffaz na významném vydavatelství Blue Note deskou Out of a Dream. Od té doby vydal na deset alb. Zatím poslední pod názvem Arkhangelsk vyšlo letos v dubnu. Roli předskokana bude v Brně a Praze plnit švýcarská písničkářka Sophie Hungerová. Fléda (Štefánikova 24, Brno), ve středu 19. 9. ve 20.30, Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), ve čtvrtek 20. 9. v 19.30.
–jp–
výtvarné umění
Petr Pastrňák v Kutné Hoře
Malba Petra Pastrňáka (1962) vychází z jistého procesu tvůrčí meditace. Sám autor hovoří o tom, že se prostřednictvím obrazu snaží odpoutávat od reality a nalézat paralelní světy mimo proces zobrazení. Hledá a nachází abstraktní jazyk, kterým by tento přepis mohl pro sebe uskutečnit. Východisko k abstraktnímu výrazu, kde u Pastrňáka hraje hlavní roli malířské gesto, dynamicky vyvíjené strukturní stopy, válečkové otisky nebo jiné postupy z celé škály malířských výrazových možností, zůstává v předmětnosti. Skrze jevovou skutečnost nalézá autor cestu k odhmotnění malby a k postupnému zrušení všech přímých vazeb na fyzický svět. Osvojuje si vizuální stylistické principy analogické k procesům vnitřních meditací a duchovní obrody, na kterých si především zakládá. V Kutné Hoře se vedle starších prací představuje výběrem ze sérií Lesy (2004), Krajiny (2004) a Akvária (2004).
Petr Pastrňák absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění (prof. Milan Knížák, doc. Michael Bielický, doc. Jiří David). Už svým školením – ateliéry intermediální tvorby / nových médií / vizuální komunikace – je nasměrován k jinému pojetí obrazu, který vnímá spíše jako intuitivní dekonstrukci. I proto se tu můžeme vedle sebe setkat s chladným odstupem, virtuozitou či apartností, stejně jako se spontánností a gestickým uvolněním. Obraz je prostupný mezi abstrakcí a figurativností – tam a zase zpět. Opakování, které kultivuje. Výstavu v Galerii Felixe Jeneweina města Kutné Hory (Sankturinovský dům, Palackého náměstí) lze navštívit do 31. 10.
Ekologie v objektivu
Dne 6. 9. byly v pražském divadle Hybernia slavnostně oceněny vítězné snímky IV. ročníku celonárodní veřejné fotografické soutěže nazvané Ekologie v objektivu. Projekt je organizován společností Bayer, zaměřuje se na země střední a východní Evropy a jeho cílem je poukazovat na nárůst spotřeby energie v domácnostech a průmyslu, probouzet ve spotřebitelích zodpovědnost při využívání energetických zdrojů a v neposlední řadě zdůrazňovat význam obnovitelných zdrojů energie. Do soutěže, nad níž převzal záštitu ministr životního prostředí ČR Martin Bursík a mezinárodní organizace UNEP, bylo přihlášeno více než 1400 snímků. Odborná porota z nich vybrala pět vítězných, které spolu s dalšími budou vystaveny v nepřehlédnutelných formátech do konce září na pražském Ovocném trhu. Mezi oceněnými jsou Jakub Jaroš, Pavel Záhorec, Jan Košťál a Markéta Hendrychová. Soutěžilo se v kategoriích Junioři, Dospělí, Zvláštní cena poroty a Grand Prix. Více na ekologieobjektivu.cz .
–pev–
televize
Ovoce stromů rajských jíme
Po výrazně experimentálních Sedmikráskách se chopila Věra Chytilová na konci šedesátých let látky rámované starozákonním příběhem o prvotním hříchu a vyhnání člověka z ráje. Film-podobenství si klade otázku nad schopností člověka unést pravdu. Dějovou linii tvoří vztah Evy a Roberta, oběti a vraha. Jejich pouto v sobě nese harmonii, stejně jako nebezpečné rozdíly. Eva zjistí, že Robert je masový vrah, Robert zjistí, že je prozrazen. Pravda je však velmi relativní, všichni se ji snaží nalézt, všichni se ale bojí jejího poznání. Na podobě snímku se podepsaly vedle Chytilové tři osobnosti. Scénář a návrhy kostýmů měla na starosti Ester Krumbachová, za kamerou stanul Jaroslav Kučera (Démanty noci, Všichni dobří rodáci) a hudební kompozici, do které jsou mimo melodii vkomponovány i zvuky a dialogy, složil Zdeněk Liška (Spalovač mrtvol, Údolí včel). Ovoce stromů rajských jíme patří k formálně nejpozoruhodnějším dílům Věry Chytilové a československé nové vlny vůbec. Chytilové podobenství je sice velmi těžce čitelné, přesto kouzelné a znepokojující. Kromě kompozice a rakursů kamery jde ruku v ruce se symbolikou příběhu i užití barev: bílá (nevinnost, nevědomost), černá (nebezpečí, smrt) a červená (pravda, poznání). Film si vysloužil zásahy „shora“, které režisérce způsobily nedobrovolnou sedmiletou pauzu.
ČT2, ve čtvrtek 20. 9. ve 21.40.
Capote
Rozhodně nejzajímavější televizní premiérou měsíce na stanici HBO je dva roky starý režijní debut Bennetta Millera. Film, prostě pojmenovaný podle příjmení ústřední postavy, lze sice řadit mezi biografická díla, s průměrnou šedí většiny z nich ale nemá nic společného. Spisovatele Trumana Capoteho začíná Miller sledovat po vydání Snídaně u Tiffanyho: autor jí sice sklidí úspěch, nikoliv však toužené zařazení mezi vážené literáty. Šanci spatří Capote při čtení novin, resp. zprávy o vraždě čtyř členů známé farmářské rodiny v malém městečku v Kansasu. Nabídne se, že napíše reportáž, ale hledání motivů zločinecké dvojice a také vlivu jejich skutku na život ve městě se rozroste na román. Chladnokrevně se stane bestsellerem (o rok později ho brilantně zfilmuje Richard Brooks) a vynese Capoteho na pozici uznávaného romanopisce, současně je však pro něj látkou, jež ho stojí více, než by sám předpokládal… Film Capote si nezakládá na formálně originálních postupech, zato stojí na silném scénáři a mimořádném hereckém výkonu Philipa Seymoura Hoffmana. V jeho podání je Capote rozporuplnou, dynamickou postavou, původem outsider, fyzicky nehezký, současně král salonů, brilantní řečník, citlivý, stejně jako neúprosný. Dílo právě i Seymourovou zásluhou získalo řadu mezinárodních cen a nominací.
HBO, v neděli 23. 9. ve 20.00.
–lg–
rozhlas
Hodinka o filmu
Radio Akropolis vzniklo z někdejšího Radia Strahov, podporovaného ČVUT. Pod současným názvem funguje zhruba sedm let. Je jednoznačně zacílené na vysokoškolské studenty a mladé lidi vůbec, jeho současným partnerem se stala Česká zemědělská univerzita. Každý čtvrtek od šesti hodin večer běží Bijásek, který obsahuje většinou krátké filmové recenze. Někdy se tu mluví také o různých festivalech a přehlídkách. Zvláštní pozornost moderátorů Jana Vávry a Jana Švika si vysloužila dvojice pražských klubových kin Aero a Světozor. Tento týden dojde na filmy Když si Chuck bral Larryho, Disturbia, Ten večer a Ďáblova dílna.
Radio Akropolis, ve čtvrtek 20. 8. v 18.00.
Jak píšou pro rozhlas v Británii
Jedním z problémů, na které naráží původní tvorba českých rozhlasových umělců, je nedostatek kvalitních textů. Přesněji textů, které by po formální i obsahové stránce odpovídaly evropským trendům i dnešním technologickým možnostem v oblasti zvuku. Ve čtvrtek večer zazní na Vltavě Sonáta pro Stalina od Davida Zanea Mairowitze. Ta byla před osmi lety oceněna jako nejlepší hra BBC. Může být tedy poučné, jak se s ní vypořádali v Českém rozhlase, kde bylo drama natočeno v roce 2000. Režie Lída Engelová, mezi účinkujícími figurují jména jako Jiří Štěpnička, Dana Syslová, Zuzana Stivínová.
Český rozhlas 3 – Vltava, ve čtvrtek 20. 9. ve 20.00.
Na co dnes herci zapomínají
Existují lidé, kteří se domnívají, že zlatá éra českého herectví skončila brzy po sovětské invazi v roce 1968. Že normalizace pochroumala morálku nejen české společnosti obecně, ale obzvlášť citelně právě herců. K tehdejšímu demoralizujícímu politickému tlaku na divadlo lze připočíst od té doby stále rostoucí vliv televize. Tedy seriálových a jiných příležitostí k devalvaci hereckého řemesla. V pátek si můžeme v rámci pořadu Psáno kurzívou vyposlechnout příležitostný text snad největšího českého režiséra první čtvrtiny 20. století, Karla Hugo Hilara. Stať nese název O pokoře hercově a přečte ji člen souboru Divadla Na zábradlí Jiří Ornest. V dnešní době bude znít Hilarova úvaha o divadelní etice nejspíš silně anachronicky.
Český rozhlas 3 – Vltava, v pátek 21. 9. v 10.00.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jiří Adámek / jp – Jakub Pech / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musilová Kyrianová