Režie John Lasseter, 2006, 116 min.
Sedm let trvalo, než se John Lasseter, vůdčí osobnost animačního studia Pixar, vrátil k režii. Výběrem „materiální podstaty“ svých nových hrdinů vlastně nepřekvapil, jelikož jej až na Život brouka vždy fascinoval svět neživých věcí (jako třeba hračky v Toy Story). Auta mají nejen potenciál oslovit velkou (mužskou) část publika, ale navíc mají k člověku blízko. Proto se Lasseter ve filmu zcela obešel bez lidí a svůj svět obsadil pouze auty (jsou zde i coby hmyz). Příběh si tentokrát vystačil s linií, „kterak pyšné auto mimo svůj svět slávy zjistí, že třpyt medailí a hon za úspěchem není to hlavní“. Lasseter však prostý obsah dokázal využít ku prospěchu snímku, neboť tak mohl lépe propracovat jednotlivé charaktery hrdinů, vyhrát si s detaily, náznaky. Akční sekvence závodů kontrastují s atmosférou zbytku filmu, která se nese v poklidném tempu. Jako by Lasseter šel proti tendenci produkce ostatních studií: tam, kde jiní zrychlují, on zlehka kráčí, tam, kde jiní hlasitě křičí, on si tiše pobrukuje. Snímku nechybí humor a samozřejmě ponaučení. České vydání je bohužel (na rozdíl od toho amerického) pouze jednodiskové. Mezi bonusy však nechybějí krátké filmy Koncert pro jednoho a Burák a bludička (oba vynikající). Ty, kdo se chtějí dozvědět o pozadí filmu, nezklame dokument Inspirace pro auta na disku najdeme i vynechané scény.
Lukáš Gregor
Žena od vedle / La Femme d‘à côté
Režie François Truffaut, 1981, 106 min.
Filmová tvorba Françoise Truffauta se od rebelantských a novátorských počátků postupně vyvíjela směrem ke konvenčněji pojatým dílům, k subtilním psychologickým dramatům s detailně prokreslenými charaktery, motivacemi a jednáním postav. Takovým je i předposlední Truffautův snímek Žena od vedle (1981). Drama milostného trojúhelníku, motiv sám o sobě obehraný a svádějící k formalistickému ztvárnění, dokáže Truffaut rozehrát v působivý příběh tří lidí, jejichž zdánlivě bezproblémové vztahy se postupně dramaticky zaplétají až k překvapivému a emocionálně vypjatému finále. Film tak akcentuje častý Truffautův motiv, destruktivní sílu a moc lásky. Kromě výborné režie je dojem realističnosti příběhu navozen i retrospektivním vyprávěním a na věrohodnosti a životnosti postav mají lví podíl i herci Gérard Depardieu a Fanny Ardantová. Pro autora typická filmařská hravost se projevila i zde, a to zakomponováním odkazů a motivů z jiných vlastních filmů, což znalcům Truffautova díla může činit zvláštní potěšení. Film na DVD je v dobrém obrazovém transferu s francouzským zvukem a kvalitními českými titulky.
Petr Gajdošík
Temná voda / Honogurai mizu no soko kara
Režie Hideo Nakata, 2002, 101 min.
Horor Temná voda je dalším výsledkem spolupráce režiséra Hideo Nakaty a spisovatele Kôji Suzukiho, autorů snímku Kruh, jenž strhl pozornost západního publika k japonským hororům. Od Kruhu se toho však příliš nezměnilo. I tady straší hlavní hrdiny, potažmo diváky malá holčička (jak jinak než s dlouhými černými vlasy) a i tady se mstí za svou vlastní smrt. Tentokrát tu však nehraje tak velkou roli technika, jen občas vidíme kamerou ve výtahu to, co postavy filmu nevidí. Hlavní úlohu tu má voda, prosakující skrze strop do bytu, který si najala matka se svou, asi pětiletou dcerou. Kromě toho, že se jim zjevuje dva roky pohřešovaná holčička, se matka musí potýkat i s otcem své dcery, který chce dívku do opatrovnictví (podivné chování vystrašené matky mu v tom napomáhá). Prolíná se tu tak svět fantazie se světem běžného života, i když je zcela jasné, čemu dávají autoři přednost. Tvůrci japonských hororů, které se u nás v poslední době objevují, jako by vykrádali sami sebe. Všechny se sobě až příliš podobají a těžko lze uvěřit, že to ještě někoho může bavit (děsit). Japonci si však své horory oblíbili, stejně jako Američané, kteří každý rok přijdou s alespoň dvěma remaky (a Temná voda je právě ten případ). Asi by stálo za to přesunout svou pozornost jinam... tedy dokud Japonci nepřijdou s něčím novým.
Jiří G. Růžička
Šifra mistra Leonarda / The Da Vinci Code
Režie Ron Howard, 2006, 149 min.
Svatý grál, Leonardo da Vinci, Mona Lisa, Louvre, templáři, Maří a Ježíš, kalich a břit. Spisovatel Dan Brown ve svém románu smíchal různá tajemství západní civilizace spolu s vlastními nápady na jejich řešení, vše stylizoval do žánru thrilleru a prodal spoustu knih. Ron Howard adaptoval tu nejznámější věrně a natočil druhý komerčně nejúspěšnější film roku 2006. Howardův film vyniká hereckým obsazením: Hanks, McKellen, Tautou, Reno, Molina, Bettany. Postavy však nejsou ani komplikované, ani hluboké, proto tito velcí herci téměř nemají šanci vyniknout. Zdá se ale zbytečné vytýkat plochost herectví, když narativ klade důraz na záhady, zvraty a překvapení. A právě záhada svatého grálu sama a způsob jejího luštění pozdvihuje snímek lehce nad průměr žánru: šerosvitné záběry Louvru, motiv kryptexu, monumentální flashbacky do historie, střídání nosných prostředí a nádherné hudební motivy Hanse Zimmera. Komplikované zodpovězení všech vyřčených otázek si vyžádalo hned čtyři konce příběhu: detektivní, zdlouhavě vysvětlující, korektní pro křesťany a ten poslední. Ten poslední představuje brilantní pointu záhady, která byla převedena do filmu pomocí promyšlených pohybů kamery, bezchybného střihu a Zimmerovy hudby. Šifru mistra Leonarda se tedy vyplatí luštit až do poetického finále.
Milan Klíma
Guild Wars: Nightfall
NCsoft 2006
PC
Jsme zvyklí na bombastické zprávy o šesti a více milionech lidí, kteří hrají World of Warcraft – proto zpráva o dvou milionech hráčů Guild Wars příjemně potěší, neboť se zdá, že nahlodává „wowkový“ monopol. Vývojáři firmy ArenaNet jdou na věc z jiného konce než jejich konkurence. Pravidelně vydávají rozsáhlé expanze s novými postavami, krajinami, monstry, grafikou a především herními modely. V Nightfall je oproti předchozí expanzi Factions, která zlepšovala model soubojů hráčů proti hráčům, vylepšena samotná taktická navigace po bojišti. Do skupiny můžete naverbovat počítačové hrdiny, kteří jsou plně definovatelní a poslouchají rozkazy – hra se tak stává mnohem vyváženější pro ty, kteří nechtějí hrát s ostatními lidmi. Mezi nová povolání přibyl sekáč derviš s kosou a podpůrný léčitel paragon, kteří oba vycházejí z arabského kulturního prostředí – stejně jako vizuální ráz krajiny a jednotlivá monstra. Atmosféra severní Afriky, zejména zemí jako Egypt, Maroko nebo Alžír, je patrná a přidává hře na unikátnosti. Guild Wars: Nightfall je vynikající online hrou pro všechny, kdo se chtějí pobavit za rozumné peníze – nemusíte totiž platit měsíční poplatky, na rozdíl od většiny ostatních komerčních online her.
Pavel Dobrovský
Gipsy.cz
Romano Hip Hop
Indies records 2006
Gipsy a jeho cikánský band vydali desku, z jejíhož názvu je jasné ovlivnění tradiční romskou muzikou. Zpívá se i rapuje v češtině, romštině a angličtině. Cikánská hudba prožívá snad i díky filmům Emira Kusturici zlaté časy a Gipsy to dobře ví. Kladem celé desky je především její živost, což sám glosuje v titulní, téměř hymnické skladbě, kde zpívá „ale taky hezky česky, muzika, ne jen mrtvý desky“. Gipsy nepodléhá klasickým hiphopovým klišé, a tak zde nenajdeme tradiční lokálpatriotismus ani výpady na zbytek scény. Zůstává jen píseň (nejen) o hulení, která zkrátka nesmí chybět, a nutno podotknout, že má vcelku ucházející text. Opět se také potvrzuje, že málokdo zde umí anglicky rapovat tak jako Gipsy, a navíc, což už nějakou dobu víme, i zpívat. Nebývá také zvykem, že by se živé vystoupení hiphopové formace rovnalo studiovému ztvárnění. U Gipsy.cz to však funguje i naživo, což může dosvědčit sice jen z poloviny plná, ale tančící Roxy v prosinci loňského roku. Problémem desky je tak jen nevkusně patetický text o lásce tmavého hocha k bílé dívce. Unylou, sladkobolnou melodii zde doprovází text, jenž je nechtěnou parodií na Romea a Julii. Naopak jistá jednoduchost a jakoby neinformovaná radikalita ostatních českých textů nevadí. V případě Gipsyho by spíše nesedělo vystylizované zamyšlení nad diskriminací. To přeci po klukovi z ulice nemůže nikdo chtít.
Lukáš Rychetský