V posledních letech vždycky vyjde album čistě sestavené z coververzí, které se pro mě zařadí mezi nejdůležitější tituly roku. Před dvěma lety to byly Re-Covers sibiřské skupiny Yat-Kha, na nichž hrdelním zpěvem vzpomínali buddhisté z Tuvy na to, které desky v byvším Sovětském svazu formovaly jejich povědomí o rocku. V rytmu koňského cvalu předělávali třeba Joy Division, Kraftwerk a Motörhead, nejkompatibilnější byli s Bobem Marleym. Vloni přišel z Norska titul kapely Susanna and The Magical Orchestra, kde tiše znějí subtilní osobní přetlumočení hitů Prince, AC/DC nebo Depeche Mode.
Letos se v pozici favorita, který nachází neznámý tvar pro známou muziku, ocitl americký projekt Dirty Projectors. Příběh alba Rise Above je jednoduchý. David Longstreth nedávno našel v domě svých rodičů krabičku od kazety s nahrávkou alba Damaged skupiny Black Flag – tedy kapely literáta a hardcoristy Henryho Rollinse z roku 1981. Bylo to pro něj kultovní album jeho dospívání; nicméně v krabičce chyběla kazeta. Longstreth se rozhodl zrekonstruovat celé album popaměti. V rozhovoru pro server Daytrotter řekl: „Neposlouchal jsem to album ani si nečetl texty, když jsem to teď dělal, a vůbec jsem tu desku víceméně neslyšel od střední školy. Spoléhal jsem hlavně na paměť a intuici. Chtěl jsem zjistit, jestli dokážu album sám vytvořit: ne jako plagiát nebo mimikry, ale jako původní tvůrčí čin. Napsat písničku je jako vytáhnout tvar z ničeho, ze vzduchu. Já ale nechtěl napsat jen tak nějakou píseň – chtěl jsem napsat píseň, která už existuje. Vlastně celé album.“
Tak co, už vám připadá, že celý tenhle příběh napsal Jorge Luis Borges nebo Michal Ajvaz? „Nebylo to tak mystické, jak to vypadá,“ praví Longstreth. „Dalo to hodně práce. Spoustu úprav a přepisování, a haldu verzí. Udělal jsem to, protože se mi to zdálo jako zábavný nápad – předstoupit před publikum s krádeží punkového ducha, podobně jako se to dělá s novou vlnou, grungem, nebo v soutěži American Idol. Snad jen že můj čin je víc pozorování než akce: žádné svaly, bez patrného účelu, krásné, jako bývá svědectví.“
Podstatné je, že hudba Dirty Projectors naprosto nezní jako krátké vzteklé šlehy původních Black Dog. Písně mají běžně dvojnásobnou délku, v jednom případě čtyřnásobnou. Zní v nich ženský vícehlas a kytary v africkém stylu, mění se v nich tempa. Dnes se hodně chytrých popových inovací děje ve zvuku: vzpomínající Longstreth místo toho proměňuje rock prostředky skladatele. Alba, z nichž je poznat, že autor poslouchá Gustava Mahlera, reggaeton, avant folk i minimal, vznikala spíš v devadesátých letech, dnes moc ne. Demiurgovi ze „Špinavých promítaček“ to navíc drží pohromadě: jakousi manickou světlou symbiózou tak může připomenout sourozenecké The Fiery Furnaces. Pět písniček z původního alba se Davidovi vykouřilo z hlavy, takže na Rise Above nejsou.
Je prostě velká hádanka, co se to děje s hudbou – nejen s albem Damaged – v paměti brooklynského Longstretha a vůbec lidstva. Musíme tu myslet na to, že pop a určitá alba se stala naší citovou výchovou, našimi souputníky. A že tenhle jiný tvar je zřejmě plodným výsledkem střetu našich osobností, našeho nitra, s tím, co nějací rockeři a baladici a baviči jednou nahráli na nějaké pásky a desky. Časopisy jako Plan B pokládají Rise Above za jeden z prioritních titulů roku a lze rozumět proč. Potkává se tu výrazná muzika s činem, kterému leží na srdci příběhy, jež prožíváme s prázdnými krabičkami od starých kazet.
Autor je hudební publicista.
Produkci vydavatelství nezávisle nabízí pražský obchod Radost FX. Dirty Projectors koncertují 4. listopadu 2007 v drážďanském klubu Scheune, vstup volný.
Dirty Projectors: Rise Above.
Rough Trade Records; 2007.