Malířské dílo Lubomíra Typlta (1975) je příznačné svou formální syrovostí a obsahovou surovostí. Autor kontinuálně rozvíjí prostřednictvím důrazných malířských prostředků, vytříbené kresebnosti i absurdních prostorových objektů svůj mýtus o lidském jedinci. Typltův dynamický svět s prvky metafyzické spekulace postrádá tradiční lineární časovost a rozlišitelný prostor. Vše se tu jakoby donekonečna opakuje, multiplikuje, nesmyslně přesouvá sem a zase zpět. Prototypy jednajících postav se odlišují pouze nadsazenými fyziognomickými rysy (pinocchiovský nos), gesty (křečovitý úsměv) nebo atributy (špičatá čepice, konev). Zvláštní kapitolu Typltovy tvorby tvoří kvaše – výrazové přechody mezi kresbou a malbou. V nich autor variuje své motivy, hledá nové možnosti a spoje, syntetizuje rozbíhající se formální tvarosloví a precizuje vlastní vizi. Charakteristická je spontánnost, gestická živost a formální vytříbenost těchto výstupů.
Připomeňme, že autor absolvoval vedle českých vysokých uměleckých škol (VŠUP Praha, Jiří Šalamoun; FaVU VUT Brno, Jiří Načeradský) také Kunstakademii v Düsseldorfu (Markus Lüpertz, Gerhard Merz, A. R. Penck), kde se stal v roce 2004 „mistrovským žákem“ malířského ateliéru A. R. Pencka. V roce 2003–04 byl zařazen na pražskou malířskou přehlídku Perfect Tense/Malba dnes, v roce 2006 se představil samostatnou výstavou, nazvanou Urychlovat nekonečno, ve Staroměstské radnici v Praze (GHMP). V roce 2006 byl prezentován důležitou berlínskou Galerií Michael Schulz. V současné době žije autor střídavě v Berlíně a v Praze. Vedle vizuální tvorby se příležitostně věnuje také hudbě (album WWW: Neurobeat, Bigg Boss 2006).