Režie Matthew Vaughn, 2007, 128 min.
MagicBox 2008
Neil Gaiman píše fantasy knihy a komiksy (Nikdykde, Sandman). Matthew Vaughn patří mezi začínající režiséry (Po krk v extázi). Hvězdný prach září na pomezí dětské fantasy a fantasy pro dospělé. Hlavní hrdinové sice nejsou děti, snímek je však převážně dětem určen. Dospělí se mohou při jeho sledování dobře pobavit díky „gaimanovskému“ černému humoru (duchové princů), ironii (zamilovaná myš), absurditě (De Niro tančící kankán) a legrační morbiditě (šerm s nemrtvým). Děti i dospělé zároveň okouzlí všudypřítomná hravost. Snímek ve svém adaptačním přístupu nezapře výrazné komerční ambice. Předloha byla obroušena o scény s explicitní sexualitou a násilím. Finále představuje místo klidného smířlivého dialogu z knihy několikaúrovňová akční sekvence s lehoučkým závanem hollywoodských klišé (protahovaný konec antagonisty). Hvězdný prach vyčnívá nad soudobými blockbustery nápaditým a zručným užíváním stylových prostředků. Kamera širokými objektivy kreslí velké celky krajin. Jeřáby a steadycam pomáhají zdramatizovat scény i bez dotěrných speciálních efektů. Líbezná hudba vyniká hlavně kouzelným motivem zářící hvězdy. Pokud nebudu uvažovat o komerčním úspěchu jako o měřítku úspěšnosti (což je u blockbusteru s čitelnou komerční ambicí poměrně složité), měl bych Hvězdný prach hodnotit poměrně vysoko. Tam na noční obloze, vysoko, tam dělá to, co hvězdy dělají, září.
Milan Klíma
Pět pekelných mužů / Cinque per l’inferno
Režie Gianfranco Parolini, 1969, 89 min.
Řitka video 2008
Na českém trhu se objevil další dnes již zapomenutý titul z italské žánrové kinematografie. Akční film odehrávající se na pozadí druhé světové války je vystavěn na variaci tajné operace malého speciálního komanda, které má za úkol získat na nepřátelském území fotokopie mapy připravované ofenzívy. Gianfranco Parolini je v zahraničí známý zejména svými spaghetti-westerny, jejichž formální postupy uplatnil také v tomto válečném snímku. Důraz na typologizaci a fyzické přednosti jednotlivých členů vycvičené jednotky do určité míry rozbíjí psychologickou profilaci postav. Psychologii naopak tvůrce rozvinul u postavy sadistického a sexuálně frustrovaného nacistického důstojníka, kterého hraje Klaus Kinski. Dynamickou ruční kamerou snímaná akce dodává snímku rychlý dějový spád. Režisér ozvláštňuje akční scény akrobatickými výstupy některých členů jednotky, kterými zároveň záměrně ironizuje zobrazované násilí i rozbíjí v daném momentu gradující napětí. Přes množství humorných prvků směřuje k tragickému završení osudů téměř všech ústředních hrdinů. Tento postup je charakteristický pro četné snímky řadící se k specifickému italskému žánru guerra. V rámci titulů vydaných společností Řitka video má divák navíc možnost jednotlivé filmy porovnávat. Vedle tradiční dvojjazyčné verze s českými titulky tentokrát DVD nenabízí bohužel žádné bonusy.
Jan Švábenický
Carl Zuckmayer, Hejtman z Kopníku
Režie Ladislav Smoček, 1980, 138 min.
Reflex 2008
Čtrnácté DVD řady X-krát divadlo časopisu Reflex je prvním z vhledů do českého divadla 80. let. Hra humanistického literáta meziválečného Německa měla premiéru v Činoherním klubu roku 1980 a režie se ujal jeden ze zakladatelů divadla, Ladislav Smoček. Vznikla vskutku událost, která se na repertoáru divadla udržela deset let. Zuckmayer hru uvedl v roce 1931, ale její hlavní postava, Vilém Vojgt, jako by ve své době reprezentovala československé obyvatelstvo, zdecimované normalizační doktrínou. Vojgt chce žít nenápadný a slušný život, ale neustále naráží na blbost byrokracie a moc hlupáků, kteří ji zneužívají pro své totalitní choutky. Nahromaděný pocit křivdy musí nutně vést k radikální akci… V roli Vojgta diváky oslnil Petr Nárožný, který touto rolí v Činoherním klubu debutoval. Nárožný plně využívá svých komických schopností, ale včleňuje je do celku plastické postavy, která vedle grotesknosti má i polohu tragickou, bytostně lidskou. Ostatní herci jsou dáni do scénického „pozadí“ záměrně, stmelují se v celek nepřátelského světa, proti němuž Vojgt chce vést svůj boj, takže žádná ostrá individualita vedle něj ani vystoupit nemůže. Střet groteskní a tragické roviny lidské existence, který Nárožný ve svém výkonu demonstruje, je odrazem tehdejšího společenského marasmu, ale i dnešní dravé společnosti, v níž se osamělý jedinec musí prát o své místo na slunci.
Vít Pokorný
Evangelista
Hello, Voyager
Constellation 2008
Předloni vydala Carla Bozulichová (žijící v L. A.) mimořádné album Evangelista, jež se svou sugestivní dávkou temné energie zapsalo vysoko do několika vážených žebříčků ke konci onoho roku. Na základě proměnlivé sestavy, jež Bozulichovou následně doprovázela při koncertech, vznikl projekt Evangelista a nové album Hello, Voyager. Obě desky vyšly na montrealském Constellation, zázemí legend Godspeed You! Black Emperor, či A Silver Mt. Zion, jejichž členové se na novince různě přičinili, především pak postava obou zmíněných formací, Efrim Menuck, který, opět jakožto producent, dodal nahrávce mistrovský zvuk. Bozulichová svůj aktuální výraz popisuje jako gospel noise, basistka Tara Barnesová zas výsledný efekt přibližuje radostnému uvolnění po pláči. K němu však vede cesta očistcem řádně zpustošeným a děsivě upřímným. Bozulichová staví na dlouholetých postpunkových, country i artrockových zkušenostech, stejně jako na strunných pasážích, dominantní však zůstává vokál, ve vší své citlivosti i specificky ženské síle. Otevřenost textů fascinuje a mrazí. Poslední skladba, podle níž se deska jmenuje, je dvanáctiminutový záznam strhující improvizace a zpovědi za hluku akustické apokalypsy.
Pash*
Atlas Sound
Let the Blind Lead Those Who Can See but Cannot Feel
Kranky 2008
Deerhunter se českému publiku naživo představili vloni na podzim, a zatímco si atlantská čtveřice dává pracovní pauzu, věnuje se jejich frontman, zpěvák a multiinstrumentalista Bradford James Cox svému vedlejšímu sólovému projektu Atlas Sound. Jak sám tvrdí, je to prostor, kam střádá nápady, jež se nehodí k jeho domovské kapele. Ta je ostatně o dost divočejší a „roztržitější“ než jeho boční, zhusta elektronický, místy až ambientní projekt. Padesát minut desky (v čtrnácti kratších kompozicích) uplývá pomalým, uměle loudavým tempem. Intro s nasamplovaným hlasem malého chlapce A Ghost Story je příhodným úvodem, většina skladeb se nese v podobném atmosférickém, až „strašidelném“ duchu. Cox si rád hraje s hlasy a efekty (mimochodem všechny pocházejí z hudebního softwaru Ableton Live), ale stejnou měrou se věnuje také textům a jejich významům. Některé skladby mají až překvapivě písničkový charakter a strukturu (River Card o utonutí malého chlapce), jiné působí jako fresky příběhů (On Guard je o tom, jak bylo jednodušší najít si přátele, když byl člověk mladší a bral více drog), některé jsou zcela instrumentální a vytvářejí jen jemně elektronické ambientní krajiny. Trefně vyznívá autorův komentář: „I poslední skladba je, stejně jako začátek, instrumentální. Chtěl jsem, aby tak deska působila jako sen.“
Karel Kočka
Burning Witch
Crippled Lucifer
Southern Lord 2008
Počiatky súčasnej inkarnácie drone/doom metalu sa dajú vystopovať k dvom nahrávkam, položkám číslo 1 a 2 v katalógu Southern Lord: Dommedagsnatt od Thorr’s Hammer a Crippled Lucifer z dielne ich nepriamych nasledovníkov Burning Witch. Roky bolo treba čakať na reedíciu „zmrzačeného Lucifera“, ktorý vychádza na 2CD v pôvodne zamýšľanej podobe, teda ako súbor EP Rift.Canyon.Dreams a Towers... z roku 1998. Luxusný digipak skrýva booklet s poznámkami Aarona Turnera (Isis) a archívnymi zábermi, zachycujúcimi fenomén, ktorého odkaz sa naplno rozvinul v personálne spriaznených projektoch, medzi ktoré patria Goatsnake, Asva a v prvom rade Khanate a Sunn O))). Crippled Lucifer zachycuje žáner v ranom štádiu, čerpajúci z prastarých „sabbathovských“ tradícií okorenených hardcorovým nádychom. Hudba sa zabára do bahna väzbiacich riffov, nad ktorými sa nesie exaltovaný spev svojrázneho vokalistu Edgyho 59. Jeho rozsah siaha od „ozzyovských“ liniek až po neartikulovaný škrek, ktorý do extrému doviedol Alan Dubin z Khanate. Dvojdisk obsahuje všetky štúdiové skladby krátkej histórie Burning Witch, včetne tých, ktoré sa na pôvodné vydanie albumu nedostali. Tvrdé jadro zberateľov bezosporu siahne po japonskej edícii, na treťom CD vymetajúcej najspodnejšie šuflíky s demonahrávkami seattleskej štvorice. Tento album však patrí do poličky každému, koho vlna, dnes reprezentovaná najmä Sunn O))), zasiahla.
Juro Olejník