Výší nákladů se současné komikové publikace nemohou zdaleka rovnat někdejším sešitům Rychlých šípů nebo speciálům časopisu ABC, ve většině ostatních parametrů je to ale mnohem lepší. Jaká díla přejímáme? Jaká sami vydáváme?
Nikdy dřív neměla česká komiksová scéna tak těsný kontakt s aktuálním děním v zahraničí. Alba v původních jazycích jsou mnohem dostupnější a do češtiny byla přeložena řada špičkových děl. U některých žánrů lze dokonce zrekonstruovat jejich nedávný vývoj ve světě.
Padoucnice, Persepolis a ti druzí
Ideální příklad představuje autobiografický komiks. Dvoudílný Maus (anglicky 1986 a 1991, česky 1997, 1998) jednoho z čelných představitelů amerického undergroundu Arta Spiegelmana nezpochybnitelně inspiroval tvorbu francouzského uskupení l’Association. Do šestice zakladatelů skupiny patřil i David B., jehož stěžejní šestidílná kniha Padoucnice (francouzsky 1996–2003, česky 2000–07) líčí autorovo dospívání ve stínu choroby staršího bratra. Nový koncept, se kterým přišlo l’Association, byl natolik úspěšný, že se brzy stal jedním z hlavních proudů současné frankofonní scény. Íránsko-francouzská autorka Marjane Satrapiová, která vytvořila opus Persepolis (francouzsky 2000––03, česky 2006–07) o životě v Bagdádu zmítaném politickými otřesy, je přímou žačkou Davida B. A z téže živné půdy vyrostlo i album Modré pilulky (francouzsky 2001, česky 2008) švýcarského kreslíře Frederika Peeterse, popisující jeho vztah k HIV pozitivní dívce. V tomto momentu se inspirace znovu přelila přes oceán, kde Peetersův americký stážista Craig Thompson vydal křehký kreslený příběh Pod dekou (anglicky 2003, česky 2005) o svém prvním milostném vzplanutí. A jako jeden z posledních příspěvků k žánru lze vnímat příběh Čechoameričana Petra Síse Zeď – Jak jsem vyrůstal za železnou oponou (anglicky 2007, česky 2007).
Na českém trhu jsou zastoupeny i jiné žánry – kromě další náročnější produkce (zmiňme alespoň Jimmyho Corrigana, nejchytřejšího kluka na světě od Chrise Warea) je tu i kvalitní mainstream, jemuž přinejmenším z českého úhlu pohledu vévodí (a často ho překračuje) Alan Moore – autor děl Z pekla, Strážci, Liga výjimečných nebo V jako vendeta. Z frankofonního světa je v tomto kontextu nutno vyzvednout alespoň dvojici Lewis Trondheim a Joann Sfar, která společně (Donžon) i odděleně (Jen čtvrt vteřiny na život; Rabínův kocour) útočí na bránice i mozky domácích čtenářů.
Domácí scéna ve formátu A4
Až do šedesátých let existoval v Československu komiks prakticky jen v podobě časopiseckých seriálů na pokračování a následně sebraných sešitů. Po roce 1989 začaly ve větší míře vznikat delší příběhy určené rovnou k soubornému vydání, teprve v poslední době (po období antologií krátkých komiksových povídek) ale vykrystalizovaly dva základní výrazné typy domácí komiksové publikace.
První variantu představuje klasické frankofonní album, tedy vázaná barevná kniha v pevných deskách o formátu A4 a rozsahu 48 (až 64) stran. U nás se na tuto formu nabalují příběhy primárně zábavného typu, jejichž vyznění zatím není úplně přesvědčivé. Nejvýraznější komiks, který do této kategorie spadá, se jmenuje Nitro těžkne glycerinem (scénář Štěpán Kopřiva, kresba Jiří Grus, 2006) a do této chvíle už vyšel v Itálii, ve Španělsku, v Nizozemí a v Řecku. Po stránce řemeslné mu není co vytknout, míra přítomného násilí ale může nepřipraveného čtenáře zaskočit. Album Oidipus rex (scénář a kresba Karel Jerie, 2007) je převyprávěním klasické antické tragédie; i tentokrát se jedná o profesionální výtvor, z něhož ale ve finále čiší určitý chlad. Nejproblematičtější je Šifra mistra Hanky (scénář Tomáš Hibi Matějíček, kresba Karel Jerie, 2007), především kvůli klopýtajícímu příběhu.
Černobílý úder
Nejpozoruhodnějším výhonkem současné domácí scény jsou zatím komiksové romány (graphic novels) – černobílé brožované (a většinou objemnější) svazky formátu B5. Tuto podobu si do určité míry diktují ekonomické požadavky, nicméně černobílá kresba často dokáže nabídnout větší expresivitu než barevná. Možná i proto komiksy v této formě patří mezi ty ambicióznější projekty určené dospělým čtenářům. Průkopníkem komiksového románu u nás je Branko Jelinek, v Praze usazený a vydávaný tvůrce slovenského původu. Jeho autorská trilogie Oskar Ed (2003–06) o muži, který se pokouší vyrovnat s traumaty z dětství, zůstala u nás neprávem poněkud opomenuta; letos vyjde v Polsku. Téměř souběžně s ní se objevila trilogie Alois Nebel (scénář Jaroslav Rudiš, kresba Jaromír 99, 2003–05). Ta bývá naopak přeceňována, nicméně dokazuje, že pokud se do komiksového projektu vloží schopný vydavatel a manažer, může se i novému domácímu dílu podařit zaujmout široký okruh čtenářů. A to i za hranicemi: Nebel už za sebou polskou premiéru má.
Podobný formát mají další dvě doposud nedokončené trilogie. Deliriózní Monstrkabaret Freda Brunolda (scénář Džian Baban a Vojtěch Mašek, koláže Vojtěch Mašek, kresba Jan Šiller, 2004–06) líčí osudy nešťastného sloního muže Damiana, zatímco ústřední hrdina cyklu Voleman (scénář a kresba Jiří Grus, 2007) se snaží ukočírovat vztah se svou přítelkyní Marií a nezaplést se přitom do záchrany světa. Kromě toho vyšly komiksové romány Anna chce skočit (scénář a kresba Lucie Lomová, 2007) a Bomber (scénář a kresba Jaromír 99, 2007), přičemž první jmenovaný vyšel nejprve ve Francii.
Většina zmíněných komiksových románů prosakuje i do dalších médií. Rekordmany představují série Alois Nebel a Monstrkabaret Freda Brunolda, které jsou podporovány odvozenými stripovými sériemi (Respekt; A2), divadelní adaptací a filmovými aktivitami. Voleman má vlastní stranu v sobotních novinách Deník a Bombera po světě doprovází soundtrack od skupiny Jaromír 99 & the Bombers.
Rezervy a prognózy
Navzdory tomu všemu není situace českého komiksu ještě zcela růžová. Podobně jako domácí film postrádá komiks větší zázemí kvalitních scenáristů a mezi nadanými kreslíři se stále nedostává těch, kteří by dokázali dotáhnout do konce delší projekty. Potíž je i s reflexí kreslených příběhů – novináře schopné na komiks reagovat fundovaně lze spočítat na prstech jedné ruky. Zoufale chybí kvalitní teoretická literatura. Odstrašující publikace Milana Krumla Comics: stručné dějiny je dokonalý příklad, jak se nemá pracovat s cizími prameny. Teoretická kniha Thierryho Groensteena Stavba komiksu zase doplatila na ledabylost nakladatele, který nezajistil odbornou korekturu náročného a nijak vydařeného překladu.
K situaci, kdy se z komiksu stane zcela přirozená součást naší kultury, kdy jej přinejmenším mladší část populace bude přijímat stejně samozřejmě jako literaturu, film nebo hudbu a kdy čeští autoři budou schopni tvořit kreslené příběhy, které budou přitažlivé pro naše i cizí čtenáře, se blíží. Zvolna.
Autor je editor komiksového sborníku AARGH!