Režie Werner Herzog, 2006, 126 min.
Bontonfilm 2008
Herzogova osobitost od 90. let značně ubrala na intenzitě a ozvuk tohoto tápání se promítl i do jeho amerického dramatu odehrávající se v době, kdy se o válečném tažení ve Vietnamu mluvilo tiše a jen v těch nejvyšších kruzích. Rozpolcenost mezi „starým“ (s typickou psychedelickou atmosférou) a „novým“ Herzogem (formální konvenčnost) vyvstane na světlo hned, jakmile úvodní sadu zádumčivých záběrů na bombardovaný Laos vystřídají scény jako z filmu Top Gun. Hrdina příběhu, pilot Dengler (Christian Bale), se záhy dostane do zajetí vietnamských ozbrojenců. Herzog zde nijak nevybočuje z řady „zajateckých“ filmů o útěku. Divákova naděje vzroste, když se útěk podaří a Dengler prchá džunglí. V několika místech se nabízí rozpomenutí na Aguirreho, hněv Boží, převládá však nevyužití potenciálu, jaký takové bloudění o hladu a žízni nabízí. Herzog se zříká halucinogenního ponoru do vojákovy mysli a jen popisuje (pochod, opětovné zajetí, mučení, opětovný útěk, pochod). Hořkou pilulkou je pak samotný závěr, kdy vysvobození a přivítání kapitána jeho kolegy opomíjí hrůznost vojenského konfliktu a soustředí se na solidaritu, přátelství a oddanost vojáka ke své posádce. Pokud by tak divák čekal nesmlouvavou (jak filmařsky, tak i obsahově) výpověď, dostane se mu jen zklamání.
Lukáš Gregor
Stín kapradiny
Režie František Vláčil, 1984, 90 min.
Bontonfilm 2008
Baladická novela Josefa Čapka vzrušovala Františka Vláčila několik desetiletí. Přitahovalo ho líčení přírodních scenerií, impresionistická atmosféra podněcující fantazii i samotný příběh dvou štvanců, kteří kvůli vraždě, spáchané v emocionálním zkratu, spějí na útěku k nevyhnutelnému zániku. Stín kapradiny je poznamenán skloubením scénáře napsaného v poetice 60. let (časté retrospektivy, přechody mezi realitou a snem) a jeho realizací o 15 let později, kdy film vznikal v úplně jiné době, než v jaké byl záměr započat, v době, která vyznávala spíše polopaticky líčené příběhy, kontinuální vyprávění s jasně definovanými postavami. Do estetického rámce 80. let tedy film nezapadl a navíc záměry tvůrců nedošly úplného naplnění, a tak divácká a do značné míry i kritická obec přijaly snímek vlažně. Díky bontonskému DVD lze ale dojít k přesvědčení, že by si film přece jen zasloužil určitou rehabilitaci a že s odstupem času ho lze považovat za nedoceněné dílo. Škoda, že si to tvůrci disku neuvědomili a film vypravili v nepříliš povedeném přepisu s obrazem, který je neostrý, lehce poškrábaný a často se chvěje. Poněkud zapomenutý snímek se měl dočkat lepšího znovuuvedení.
Petr Gajdošík
Samorost 1, 2
Vytvořil Jakub Dvorský, 2003 a 2005
Jedna z nejoriginálnějších a nejroztomilejších her je založena na fantazii a smyslu pro humor. V roli malého skřítka musíte odklonit vesmírem letící samorost, projít si několik bizarních míst, potkat roztodivné postavičky i útvary a splnit přichystané úkoly, na něž je však těžké přijít. Na rozdíl od většiny počítačových her ve vás tato avantgardní pohádková planeta probouzí smysl pro detail a její výtvarno i hudba mají jemnocit a původnost autorských projektů. Z technického hlediska se jedná o kombinaci flashové hry s klasickou animací, z herního o klikací adventuru, v níž jde spíš o všímavost než o postřeh. První díl této on-line flashové hry vznikl jako diplomová práce brněnského výtvarníka Jakuba Dvorského, který tak v roce 2003 ukončil svá studia na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové u animátora Jiřího Barty a založil si posléze studio vlastní, Amanita Design. V něm vznikl za pomoci dalšího absolventa VŠUP Václava Blína společný Samorost 2, jenž je nápaditější a technicky dokonalejší než jednička. Dvojka byla označena za nejlepší webový projekt roku na Seoul Net Festivalu 2006 i za nejlepší webovou (Webby Award 2007, USA) a nezávislou (Independent Games Festival, 2007) hru roku. První polovina každé hry je zdarma a trvá zhruba 15 minut. Za druhou část je třeba zaplatit vývojářům 180 Kč. Na stránkách Amanita Design najdete i další flashové hry.
Kamila Boháčková
Downland Project & John Potter
Romaria
ECM 2008
K realizaci dalšího titulu z volné řady dowlandovského projektu si neúnavný John Potter tentokrát přizval saxofonistu Johna Surmana, houslistu Milose Valenta a hráče na barokní kytaru Stephena Stubbse. Série už dávno není o hudbě Johna Dowlanda, ctí však stále jeho dobu – tj. renesanci – jako středobod každé nahrávky. Nejstarší hudbou na nahrávce je chorál, nejmladší jsou dvě kompozice autorské trojice Valent/Surman/Stubbs. Ostatní tracky mapují hudbu renesanční Evropy napříč staletími i regiony, takže tu jsou skladby ze známých i méně známých rukopisů (Carmina burana, Codex Franus) a od Oswalda von Wolkensteina, Firmina Carona, Josquina Despreze, Hanse Neusidlera a Orlanda di Lasso. Symbolickou, nadčasovou „kotvou“ titulu mají být dvě iberské tradiční písně – Romaria v názvu nahrávky znamená poutní místo. Zejména díky Surmanovu saxofonu slyšíme zvuk Officia – nezapomenutelné nahrávky The Hilliard Ensemblu, jehož členem Potter tenkrát ještě byl, a Jana Garbarka, která stála na počátku jedinečné zvukové estetiky uvádějící do kontaktu jazz a vážnou, zejména starou hudbu. Jak je u ECM zvykem, nejde o pouhý sled tracků, nýbrž o svébytný projekt s vnitřní dynamikou – například chorál O beata infantia je zařazen dvakrát – jako track osmý a třináctý z celkem sedmnácti. Putování je dnes silnou duchovní touhou – Potterova Romaria je této touhy sdělnou projekcí.
Wanda Dobrovská
A Storm of Light
And We Wept the Black Ocean Within
Neurot Recordings 2008
Jedním z nej(ne)příjemnějších překvapení jarní nadílky labelu Neurot Recordings je debutová deska projektu A Storm of Light. Ten dal na konci loňského roku dohromady Josh Graham, bývalý člen Red Sparowes, momentálně upozaděných Battle of Mice. Ke spolupráci přizval baskytaristu Domenika Seitu (dříve z kapel Tombs a Asea), bicí zajistili Pete Angevine ze Satanized a Vincent Signorelli z Unsane (dříve také ze Swans). Album And We Wept the Black Ocean Within navazuje na tradici těch nejtvrdších, nejintenzivnějších kapel labelu Neurot. Jejich tvorbu – hudbu, texty i fantastické, podmanivé vizuály – spojuje téma oceány. Hluboké, tmavé, chladné, děsivé. Intro Adrift otevírá dlouhou pouť a není to zrovna procházka po pláži při západu slunce. Každá ze skladeb působí spíše jako bouře, nekonečná a ničivá. A Storm of Light se do posluchačova (a evidentně i svého) maxima ponoří s prvními vteřinami písní. Těžké a pomalé kytarové riffy střídá zlověstné bubnování, nízko posazený, surový Grahamův vokál propůjčuje skladbám naléhavost. Texty o zabíjení a smrti pod hladinou rozšiřují celý koncept o jasnou myšlenku. Dlouhé, svou náladou skličující a jakýmsi vnitřním napětím mnohdy až nepříjemné skladby Vast & Endless, Black Ocean, Mass nebo Iron Heart působí několikrát lépe (a mocněji) naživo, kde se z hudební produkce stává skutečné peklo. Trojice vystoupí 12. září v pražském klubu 007.
Karel Kočka
Brazilian Girls
New York City
Verve Records 2008
Podle názvu by se mohlo zdát, že jsou z Brazílie a že jde o dívčí skupinu. Neplatí ani jedno. Většina členů kapely žije v New Yorku a jedinou dívkou tu je zpěvačka Sabina Sciubba (narodila se v Římě). Místo, kde se původně jamující muzikanti poprvé sešli, dalo jméno i jejich v pořadí už třetí desce. Hudba Brazilian Girls se těžko zařazuje už proto, že se pohybují v různých žánrech, nicméně asi nejpřiléhávější označení by bylo něco jako kosmopolitní disco. Většina skladeb se nese v tanečním rytmu, doplněném o jazzové zvuky (ostatně Sciubba má za sebou dvě jazzová alba). Skupina v nich cestuje po světě, když jedna nese název Berlin, další St. Petersburg (asi vrchol alba) a v té, která se jmenuje Internacional, vyjmenovává zpěvačka celou řadu světových metropolí, Prahu nevyjímaje. Ve skladbě I Want Out se elektronicky experimentuje, L’Interprete je o akustickou kytaru opřený ploužák, Berlin téměř čistokrevný (leč trochu nezáživný) šanson, Nouveau Americain a Strangeboy postdisco ve stylu Davida Bowieho a v lo-fi náladě se nese skladba Mano De Dios. Rozmanitost podporuje zpěvaččina znalost několika jazyků, mezi nimiž v písních plynule přechází. New York City je určitě album, s nímž strávíte Good Time, a možná vám ta nálada vydrží i chvíli poté, co se disk dotočí ve vašem přehrávači.
Jiří G. Růžička