Mág
Režie František Vláčil, 1987, 87 min.
Bontonfilm 2008
Poslední celovečerní film Františka Vláčila Mág zachycuje „několik obrazů ze života K. H. Máchy“. Dílo lze charakterizovat jako koláž historicky doložených situací i fiktivních historek, básnivých obrazů krajiny kolem Bezdězu a snových výjevů Máchovy fantazie, v nichž je osobnost básníka vykreslena na pozadí dobové české obrozenecké společnosti a s neopakovatelnými rysy jeho bouřlivé povahy. Přes to všechno je Mág jen stínem dřívější Vláčilovy virtuozity. Propojování jednotlivých sekvencí a časoprostorových rovin zde nefunguje, řazení výjevů je mnohdy popisné a upomíná spíš na televizní inscenaci, zapojení veršů (citlivý přednes Rudolfa Hrušínského) a několika grafik s Máchovou podobiznou jako by film předurčovalo ke školním projekcím. Ta tam je pověstná Vláčilova baladičnost, ve filmu jen slabě rezonující v ojedinělých momentech, například ve scéně s mrtvým dítětem na Bezdězu nebo v sekvenci Poutě krkonošské. I u Vláčila si lze říci, že Mácha zůstal nepolapen. Bontonské DVD přináší film v nepříliš dobrém přepisu, jehož největší vadou je přílišná tmavost, jdoucí někdy až za hranici rozeznatelnosti. V obvyklé trojici bonusů vyčnívá emotivní vzpomínka Veroniky Žilkové.
Petr Gajdošík
Otevřená rána
Il dito nella piaga
Režie Tonino Ricci, 1968, 88 min.
Řitka video 2007
Tvorba žánrově zaměřeného filmaře Tonina Ricciho je pro našeho diváka téměř neznámá. Jeho celovečerní režijní debut, který u nás vyšel na DVD, se řadí k žánru guerra. Komorní příběh tří amerických vojáků – zbabělého důstojníka a dvou dezertérů odsouzených na smrt – je psychologickou drobnokresbou vztahů a názorových postojů jedince v extrémní situaci. Postavy jsou koncipovány jako antihrdinové a každá z nich představuje určitý společenský atribut: černošský voják zastupuje objekt rasismu, sexuálně frustrovaný zločinec (hraje ho Klaus Kinski) je zastáncem ateistických a pacifistických zásad a nově příchozí velící důstojník se vyznačuje zbabělým a nerozhodným jednáním. Putování italskou krajinou zavede hrdiny do odlehlé provincie, kde se odehrají zásadní zvraty ve vzájemných vztazích postav i pozvolné rozkrývání jejich skutečných charakterů. Režisér zde propojuje dvě dějové roviny: pohled na tři povahově rozlišná individua a válečné události. Akční scény jsou tentokrát do určité míry upozaděny v rámci existenciálního portrétu postav i obrazu života provinčního prostředí. Film obsahuje poněkud diskutabilní závěr, vzbuzující otázky: kdo jsou skuteční hrdinové a jaký má pro ně válka smysl?
Jan Švábenický
Platige Image
Zatímco pokladny kin plní trháky amerických gigantů, na evropském kontinentě se o dynamický vývoj v oblasti CGI animace stará relativně malé studio Platige Image. O komerčním potenciálu příliš hovořit nelze, zato co do počtu prestižních cen se může mladý tým z Varšavy cítit jako král. Na jeho stránkách www.platige.com je ke zhlédnutí množství audiovizuálního materiálu, ať už trailerů nebo přímo reklam a videoklipů. YouTube však nabídne sem tam některý z krátkometrážních filmů i v plné délce. Za pozornost stojí nejoceňovanější Fallen Art a The Cathedrall Tomasze Baginského. Do obou se promítla Baginského silná imaginace, na jedné straně fascinace morbidním a temným, na straně druhé nadsázka a v případě Katedrály až duchovní rozměr. Precizní technologická stránka, důraz na mystickou atmosféru a témata na hranici stavu deprese prostupují i dalšími snímky, a dokonce i některými reklamními spoty. Po „procházce” oficiálním webem nastane čas, abyste se podívali na takřka hodinové video Computer Animation by Platige Image Poland (CS2005). Jde o záznam prezentace polských animátorů z října 2005 na meziárodním fóru Computer Space. Tvůrčí tým zde za pomoci množství ukázek předvádí, jak v Platige Image animují objekty, postavy, od kostry až po samotné renderování. Unikátní možnost, jak nahlédnout do „kuchyně” studia.
Lukáš Gregor
Health
Health // Disco
Lovepump United 2008
Na jejich profilu na MySpace (myspace.com/healthmusic) se dozvíte, že jsou ovlivněni: „EXMODELSKRAFTWERKNOISEPiLTELEVISIONSTOCKHAUSENLIARSTHELOCUSTBLACKDICEMBVANIMALCOLLECTIVEYESSWANSCANLEDZEPPELINDKSONICYOUTHSTEVEREICHTALKINGHEADSGAMELANJOYDIVISIONTHEZOMBIESBLACKSABBATHBLACKFLAG“. I proto není zase takovým překvapením, že se jejich debutové album Health z roku 2007 pohybovalo na hranici mezi metalem, noisem a taneční hudbou. Letos vydala skupina album remixové, na němž najdeme původní skladby v novém, tentokrát už jenom tanečním hávu. Není to ale žádné disco, alespoň ne ve smyslu diska let osmdesátých, nýbrž zvukově bohaté a rytmicky nápadité skladby ve stylu skupin Vitalic nebo Crystal Castles (s nimi se ostatně Health přátelí a píseň Crimewave najdete na obou debutech). Hned tří podob se dočkala skladba Triceratops, dvakrát od Acid Girls a jednou od CFCF, přičemž pokaždé ve zcela jiném rytmu. O tom, že má skupina blízko i k punku, se můžete přesvědčit v záznamu živě nahraných skladeb Triceratops a Crimewave na pitchfork.tv. Druhou jmenovanou tu uslyšíte ve verzi bez elektronického bubeníka a syntezátorů, pouze s použitím klasických bubnů a elektrických kytar. Obě sice poznáte jen stěží, extatický výkon zpěváka ale stojí za to. Ostatně v říjnu hrají jako předkapela elektroniků Nine Inch Nails na jejich americkém turné a v listopadu se přidají ke kytarovým Of Montreal. Široký rozptyl!
Jiří G. Růžička
Melvins
Nude With Boots
Ipecac Recordings 2008
Neuplynuli ani dva roky od „senilného zvieraťa“ a Melvins sú späť. Tentokrát zdobí obal albumu (s tradične vymenenou prednou a zadnou stranou) prosiaca čivava – Melvins sa však pozornosti dožadovať nemusia. A to aj keď prvá polovica deväťdesiatych rokov, keď sa o explodujúci americký underground bili major labely (aj Melvins vydali trojicu dosiek na „zeppelinovských“ Atlantic Records), je dávno preč. Dnes stačí patriť do zostavy Ipecac Recordings, vydavateľstva Mikeho Pattona, stále najznámejšieho z jeho speváckeho pôsobenia vo Faith No More. Internetová doba malým alternatívnym značkám praje, navyše King Buzzo a pradávny bubeník Nirvany Dale Crover sú kultom pre scénu, ktorej premianti sa dnes pod vlajkou sludge metalu či post-hardcore tešia priazni trendsetterskej časti kritickej obce. Na Nude With Boots sa, rovnako ako v prípade (A) Senile Animal, Buzz Osborne a jeho bubenícky parťák spojili s mladým duom Big Business, patriacim pod Hydrahead Recordings. Ťažký dupot zdvojených bicích, Buzzov silový spev a hra na gitaru (plná neotesaných sludgeových riffov, ale aj prstolamných kudrliniek a vyhrávok) sú staronovým poznávacím znamením Melvins. I keď na Nude With Boots len ťažko budete hľadať niečo, čo Melvins ešte nepredviedli, album poslúži ako ďalší z dôkazov, že hudba, ktorá už pred dvadsiatimi rokmi silno inšpirovala hnutie grunge, nachádza nových nasledovníkov aj dnes.
Juro Olejník
Utah Saints
Something Good 08
Data UK 2008
Pro většinu tanečních projektů 90. let minulého století už kariéra dávno skončila. Skupiny buď zdegenerovaly po drogových experimentech nebo je jejich invence natolik chabá, že své desky prodávají rovnou do krabic v diskontních řetězcích. Podobně by se dalo charakterizovat i britské duo Utah Saints, které vydalo dvě a svou kariéru završilo zkomponováním doprovodné hudby ke hře Carmageddon. Že by je čekal podobně brutální konec jako chodce z počítačové hry? Jenže na začátku letošního roku se pokusili vzkřísit svůj hit Something Good z roku 1992 (!). A podařilo se nečekané, britská hitparáda jej vstřebala a dostal se až do první desítky. Díky tomu se začal lisovat i maxisingl Something Good 08, kde vedle originálu dostaly místo i jeho remixy. Ve změti nepůvodních „rovnobeatových“ předělávek na první poslech vítězí drum’n’bassová verze ze studia High Contrasta. Ten po zpracování hitů jako Gold Digger od Kanyeho Westa či Papua New Guinea od Future Sound of London znovu potvrdil svůj cit pro původ skladby, a přesto vepsal svůj rukopis hlubokým písmem. Nezatajil oblibu smyčcových nástrojů, které působí mezi tekutými tanečními beaty sice trochu narůžověle, jenže High Contrastovy axiomy už jsou takové. Je zkrátka hlavním tahounem té kvalitnější části mainstreamového drum‘n‘bassu, kde se nehledí na důrazné basy, ale na melancholické melodie. A tyhle požadavky splňuje i jeho remix Something Good.
Ondřej Stratilík