Nejlepší překladatelé roku 2007

Erich Sojka

Witold Gombrowicz: Kosmos.

Argo, Praha 2007

Dílo Witolda Gombrowicze (1904–1969) se vyznačuje zájmem o zkoumání psychologických vazeb mezi postavami, často zacházejících až na pomezí absurdity, a dále o vztah tradičních hodnot a kulturního dědictví k přítomnosti. Román Kosmos patří k jeho pozdním pracím, publikovaným až v polovině 60. let. Je to myšlenkově i jazykově složité dílo, příběh mladého muže s výrazně autobiografickými rysy, který se oprostí od veškerého předem daného řádu včetně víry v Boha a snaží se obstát při stavbě svého vesmíru, jejž se pokouší vytvářet během prázdninového pobytu v Zakopaném především ze svých utkvělých představ a obsesí. Erich Sojka (1922–1997), vynikající překladatel z polštiny (Mickiewiczův epos Pan Tadeáš, díla Słowackého, Sienkiewicze aj.), pořídil svůj překlad již před více než deseti lety, nedlouho před svou smrtí, ale kniha se dočkala vydání až nyní. Jeho úkol spočíval mimo jiné v nutnosti převést krkolomný jazyk originálu do adekvátní české podoby – nekonečná úlomkovitá sdělení, vteřinové postřehy, výkřiky, sotva srozumitelné zkomoleniny a úmyslné jazykové zpotvořeniny, to vše jsou úskalí, která díky znamenité jazykové vynalézavosti překonal s bravurou. (Recenze v A2 č. 12/2007.)

Miroslav Jindra

John Updike: Králík se vrací.

Paseka, Praha 2007

Českému čtenáři byly dosud známy dva díly pětidílné série románů amerického spisovatele Johna Updikea (1932), jejichž hrdinou je „průměrný Američan“ Harry Angstrom, zvaný Králík. První, Králíku, utíkej (1960), mapující hrdinovo mládí v 50. letech, a třetí, Králík je bohatý (1981), zobrazující vývoj koncem 70. let. V druhém díle série, Králík se vrací (1971), je hrdina konfrontován nejen s naléhavými otázkami konce 60. let, ale i s rozkladem vlastní rodiny. Miroslav Jindra (1929), dlouhá léta působící na katedře anglistiky FFUK, je zkušený překladatel zejména moderní americké beletrie (J. Heller, B. Malamud, T. Capote aj.); v posledních letech se též zabývá překladem poezie (L. Cohen, R. Browning). Přítomný překlad vyniká výrazovou bohatostí, s nímž
jsou převedeny zejména pasáže založené na jazykové charakterizaci prostředí, ale také celková vlastnost textu, vyplývající z jemné oscilace mezi neutrálním podáním nezaujatého vypravěče a vnitřními promluvami postav. Česká verze se vyznačuje plastičností a zároveň určitou stylistickou zdrsnělostí, tematicky korespondující s vnitřním chaosem jak hlavního hrdiny, tak jeho doby.

Dušan Karpatský a kolektiv

Koráb korálový. Tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků.

Fori Prague, Praha 2007

Antologie chorvatské poezie zahrnuje tisíciletý vývoj od raného hlaholského středověku přes bohaté renesanční a barokní dědictví k národnímu obrození až po tvorbu současných básníků. Dušan Karpatský (1935), nositel Státní ceny za překlad (2003), se na této monumentální práci podílel jako jeden z překladatelů i jako autor celkové koncepce, editor, autor padesátistránkového úvodního přehledu vývoje chorvatské poezie v průběhu staletí, poznámek i bibliografických údajů o recepci
chorvatské poezie u nás. Završil tak svůj celoživotní kroatistický zájem, nepřetržité bádání v oblasti chorvatské literatury a česko-chorvatských vztahů, a ovšem i soustavné úsilí překladatelské. V antologii jsou zastoupeni i další současní překladatelé (Dana Svobodová, Irena Wenigová, Luděk Kubišta, Jana Štroblová, Jiří Žáček, Josef Hanzlík), ale též autoři překladů starších (F. L. Čelakovský, K. J. Erben nebo František Halas). (Recenze v A2 č. 16/2008.)

Antonín Líman

Ibuse Masudži: Na vlnách.

Paseka, Praha 2007

Jeden z nejvýznamnějších představitelů moderní japonské prózy Ibuse Masudži (1898–
–1993) si vytvořil strohý a hutný básnivý styl a získal si pověst mistra vypouštění zbytečných slov. Věcný, předsudky nezatížený přístup k lidskému počínání, pokus nalézt nebo naznačit ospravedlnění prohřešku, schopnost předejít vyhrocení konfliktu humorem a jemnou ironií, vlídnost skrytá za přísným slovem a gestem charakterizují spisovatele jako pravého humanistu. To platí i pro dvě novely zařazené do svazku Na vlnách. První z nich, Vlnění válečných let, je zasazena do 12. století, kdy se chýlil ke konci mocenský spor mezi dvěma silnými rody Tairů a Minamotů, a je koncipována jako fiktivní deník mladého šlechtice. Druhá, Příběh trosečníka Johna Mandžiróa, se odehrává v 19. století a jejím hrdinou je čtrnáctiletý chlapec, jenž prožije při svém prvním vyplutí na moře spolu se čtyřmi zkušenými rybáři trosečnické drama. Antonín Líman (1932), přední světový znalec spisovatelova života a díla, projevil jako překladatel neobyčejný cit pro jazyk obou próz, brilantně vystihl stylistické polohy vyvěrající z různých kořenů Ibuseho literárního jazyka a navíc překlady doplnil zasvěceným doslovem a upřesňujícími poznámkami. (Recenze v A2 č. 27/2008.)

Jana Mertinová

Mark Twain: Dobrodružství

Huckleberryho Finna.

Albatros, Praha 2007

Americký spisovatel Mark Twain (1835–1910) proslul mimo jiné dvěma romány s chlapeckými hrdiny, z nichž se stala klasická díla světové literatury, Dobrodružstvím Toma Sawyera a Dobrodružstvím Huckleberryho Finna. Obě knihy jsou dnes nedílnou součástí literatury pro mládež, třebaže zejména druhý román výrazně překračuje hranice dobrodružných klukovských příhod a stává se významným komentářem ke společenské situaci v Americe na sklonku otrokářství a také dílem s nepřehlédnutelnými mýtotvornými prvky. Nakladatelství Albatros se rozhodlo vydat oba tituly v novém překladu Jany Mertinové (1952), zkušené tlumočitelky anglicky a rusky psané literatury (nositelky mimořádné tvůrčí odměny v rámci Ceny Josefa Jungmanna za rok 2001), která nelehký úkol překonat po celá desetiletí ustálenou českou verzi Františka Gela zvládla mistrovsky, s využitím bohatého jazykového rejstříku zejména při překladu nářeční a černošské mluvy a při stylizaci projevu chlapeckého vypravěče.

Tomáš Dimter

Terézia Mora: Den co den.

EG Odeon, Praha 2007

Autorka se narodila roku 1971 v maďarské Šoproni, pochází z bilingvní rodiny, od roku 1990 žije v Berlíně, kde vystudovala hungaristiku, divadelní vědu a scenáristiku. Píše německy a překládá do němčiny současné maďarské autory. Román Den co den (2004) německá kritika zhodnotila jako „knihu desetiletí“, významnou nejen po stránce obsahové, ale zejména pro mistrnou práci s jazykem. Jeho námětem jsou osudy mladého člověka, který nechtěl válčit a utekl odněkud z jihovýchodní Evropy do blíže neurčeného německého velkoměsta. Překlad Tomáše Dimtera přesně postihuje měnící se perspektivu pohledu, různé stylové roviny textu od vypjatých poetických pasáží a vizí po realistické vyprávění, je tvůrčí, vynalézavý a má cit pro jazyk jednotlivých postav i odlišných prostředí děje. Tomáš Dimter (1977) studoval filosofii v Praze a Berlíně, germanistiku v Salcburku a Hamburku; je redaktorem v Mladé frontě, přednáší v Ústavu translatologie FFUK, v roce 2006 získal Prémii Tomáše Hrácha. (Recenze v A2 č. 35/2007.)

Dana Hábová

Woody Allen: Čirá anarchie.

Argo, Praha 2007

Nové povídky Woodyho Allena (1935) svým způsobem ironizují nejrůznější sféry současného života včetně mediální prezentace nejsložitějších objevů vědy. Fakta v nich jsou překvapivě přesná, jazyk barvitý, slovní spojení originální, žádoucí kritika výmluvná, ale nikoli poťouchle zlomyslná, vyústěním není posměch, ale očistný smích. Dana Hábová v přítomném svazku opět využila veškerý svůj um a dlouholetou zkušenost k převodu zacílenému na „potěšení čtenářů“, plynoucí z Allenovy potutelnosti, hravosti, schválností a smyslu pro krkolomné situace. Dana Hábová (1951), absolventka studia překladatelství a tlumočnictví na FFUK v Praze, přední tlumočnice významných odborných a politických setkání, autorka titulků k desítkám filmů, překladatelka literárních děl, ukázala, že svou jazykovou vynalézavostí dokáže českému čtenáři zprostředkovat Allenův humor v autentické podobě. (Recenze v A2 č. 4/2008.)