V současné japonské kultuře hrají významnou roli specifické japonské žánry: manga a anime. Proč je vliv japonského komiksu na všechna kulturní odvětví tak výrazný a v čem se liší od západního komiksu?
Přestože japonský komiks – známý též jako manga – je ve světě uznávaným fenoménem, v naší zemi nejenže dosud nepronikl do širšího povědomí veřejnosti, ale velmi málo pozornosti se mu dostává i na akademické úrovni. Možnou příčinou je určitá nelibost, či téměř nevraživost, s níž bývá pohlíženo na komiks jako takový. Svou roli v tom sehrála politická situace v období 1948–1989, kdy „buržoazní pokleslý žánr“ přežíval jen v časopisech pro děti a mládež, často jako ideologicko-výchovný prostředek.
Český úder pod pás
U nás se komiks dočkal většího zájmu odborné veřejnosti až v posledních dvou letech. Vyšlo několik publikací, pojednávajících o teorii a historii komiksu, mimo jiné překlad Stavby komiksu od Thierryho Groensteena (rozhovor v A2 č. 37/2007) a první česká kniha o historii žánru nazvaná Comics: Stručné dějiny od Milana Krumla (A2 č. 29/2007). Bohužel, posledně jmenovaný titul nebyl velký přínosem oboru, hemží se v něm omyly různého druhu, počínaje chybami ve jménech a datech a faktickými nesmysly konče. Obzvláště kapitola věnovaná výlučně japonskému komiksu (Manga táhnou světem, s. 257–270) může vzbuzovat dojem, že vznikla přes noc, navíc ještě za vydatné pomoci vyhledavače Google a nekvalitního internetového slovníku. Pomineme-li zcela zmatenou transkripci japonských jmen a termínů (Šintakarajima, Jiro Taniguči, šódžo manga), můžeme zde nalézt ještě značné množství vyloženě chybných názvů a jmen (Jungle Tatei, Šintakajima, Natsuo Sekigawa), zavádějících tvrzení či přímo nepravd (například tvrzení, že „Akira… [je] nejdelším příběhem v dějinách comicsu“). Přičteme-li k tomu ještě větu, že „Osamu Tezuka byl Bůh mangas“, můžeme dojít k závěru, že japonskému komiksu zde byla prokázána služba vskutku medvědí.
Anime, má láska
Nepříliš velký zájem odborné veřejnosti a obecné komiksové stigma ale není jediným důvodem negativního přístupu k japonskému komiksu. Může jít i o konkrétní předsudky. Ve většině zemí si totiž získalo nemalou a především značně vyhraněnou „čtenářskou“ obec jedno jeho odvětví, totiž pornografické (hentai manga). Tento fakt dal potom vzniknout nepravdivému, leč překvapivě rozšířenému tvrzení, že se japonský komiks zabývá pouze či převážně touto tematikou.
Další škody odvedlo i uvedení několika málo anime (čili japonského animovaného seriálu) typu Pokemon na české obrazovky. Zmíněné seriály jsou určeny především dětským divákům. Díky nedostatku srovnání však vyvolávají mylný dojem, že veškerá animovaná tvorba – a s ní spojený komiks – je automaticky záležitostí prvního stupně základní školy. Podobná tvrzení však nemohou být dále od pravdy. Japonský komiks (a tím pádem i anime, která je komiksem často inspirována) je různorodý a sofistikovaný, navíc sám o sobě v mnoha směrech ojedinělý, a to jak svým výtvarným zpracováním a narativem, tak i ve světě zcela nezvyklou bohatostí žánrů. V žádné jiné zemi nenalezneme v řadách komiksových čtenářů (i autorů) tak různorodé zastoupení všech vrstev obyvatelstva, nikde jinde než v Japonsku nečte komiks tolik dospělých či tak velké množství dívek a žen. Již tato obrovská čtenářská obec vypovídá o jeho výjimečnosti.
Nálada okamžiku mezi rámečky
Styl japonského komiksu je působivý a svým způsobem ve světě ojedinělý. Strukturálně – alespoň co se základních stavebních jednotek týče – je výrazně ovlivněn komiksem západním, dokázal si však zachovat svou osobitost. Z výtvarného hlediska je v podstatě jednoduchý. Kromě titulních stran téměř nikdy nepoužívá barvy, kresba je většinou úsporná, s malým důrazem na detailní a realistické vykreslení anatomie postav, zejména obličeje. Přesto obsahuje prvky, které jej činí jedinečným a nesmírně působivým. Jde především o vytváření nálady okamžiku pomocí specifických přechodů mezi jednotlivými rámečky a o využití několika různých kategorií symbolů. Žánr charakterizuje i přítomnost zvukomalebných slov, která na rozdíl od onomatopoií mnoha jiných jazyků dokáží vystihnout i stavy a pocity, čímž činí japonský komiks bohatší o celý nový rozměr. Všechny tyto prvky jsou buď určitým projevem, který můžeme nalézt i v jiných, tradičnějších směrech japonského umění, anebo jsou zapříčiněny specifickými vlastnostmi japonštiny.
Manga a kultura
Výjimečnost japonského komiksu můžeme pozorovat i po obsahové stránce. Disponuje obrovským tématickým záběrem, díky čemuž se ve vlastní zemi stal nesmírně důležitým médiem. Jeho možnosti vytvořit silný příběh i z událostí každodenního života si povšimli i autoři v zámoří, konkrétně ve Francii, kde začátkem tohoto tisíciletí vzniklo hnutí Nouvelle manga. Cílem tohoto hnutí je zkombinovat tradiční prvky japonského a francouzského komiksu a vytvořit tak zcela nový styl vyjádření.
Současná japonská kultura (nejen literatura a film) je utvářena mnoha aspekty, avšak japonský komiks je jedním z hlavních. Díky jeho mnohaletému vlivu na dnešní umělecky aktivní autory – ať již jsou jimi spisovatelé Nacuo Sekikawa a Banana Jošimoto či výtvarníci Takaši Murakami a Aja Takano a mnoho dalších – se stal součástí každodenního života v Japonsku, a to nejen pro ty, kteří jej aktivně vyhledávají.
Autorka je japanoložka