Monogramista T.D.
Hlasné ticho
Galerie Soga Prague, do 27. 7.
V pražskej galérii Soga Prague vystavuje významný slovenský umelec Monogramista T. D. (Dezider Tóth). Na výtvarnú scénu vstúpil na začiatku 70. rokov a svojou tvorbou obohatil slovenské konceptuálne umenie o špecifické prístupy, jemný humor a poetiku. V galérii Soga vystavuje grafický cyklus -RE- Partitúr, ktorý pozostáva z 23 serigrafií. -RE- Partitúry sú vytlačené podľa pôvodného cyklu kresieb Partitúr z rokov 1976 až 1978. Vznikli na podklade notovej osnovy, ale aj keď sa nazývajú Partitúrami, nie sú určené na hranie. Tóth použil notový papier len ako akýsi nájdený podklad (ready made), aby s pomocou neho realizoval svoje idey. A paradoxom je, že jednou z hlavných tém je ticho. To nie je len vtipný kontrapunkt, to je zároveň popretie úlohy partitúry, ale aj jej rozšírenie do priestoru, ktorý jej nie je vlastný. V kontexte doby, v ktorej partitúry vznikali, teda v čase Charty ‘77, ale aj v čase Anticharty, sa nedá nevnímať ticho aj ako doporučenie, pretože v tých časoch bolo najistejšie mlčať. Paradoxne Tóth, tiež režimom nepodporovaný a nepreferovaný, umelec, ktorý tvorbou i životom patril k neoficiálnej scéne, na imperatív ticha reagoval tichom. Ale takým tichom, ktoré na vás zrazu kričí, je hlasnejšie ako ten najhysterickejší krik. Partitúry sú dnes stále jemne vtipné, poetické, a hoci sa doba zmenila, sú novo a inak aktuálne a platné.
Boris Kršňák
DNO a Tichý jelen
Šnek
Premiéra 22. 3. 2008
Léto divadlu příliš nepřeje, přesto se najde pár, především menších divadelních spolků, jejichž inscenace můžete vidět i na letních hudebních či filmových festivalech. Patří mezi ně i divadlo DNO a Tichý jelen, která nabízejí především svou techno-pohádku, odehrávající se v exteriéru. Šnek vychází z námětu knihy Ajdar Marjane Satrapiové (A2 č. 47/2008). Hrdinkou, a to v doslovném smyslu, je tu holčička Emička, která ze všeho nejraději skáče, a proto se jí vyhne drakotřesení, jehož následkem se tělesné partie všech živých stvoření navzájem prohážou a tak vzniknou bizarní kombinace. Představení je inscenováno jako částečná improvizace, proto se některé pasáže občas mění (stejně jako představitelé jednotlivých rolí v „divokých alternacích“). Herci se snaží příběh často aktualizovat a třeba strůjce celého neštěstí, drak žijící ve středu planety, obalen hadicí vypadá trochu jako e-mailový zavináč. Součástí představení je „kočárek soundsystém“, tedy kočárek s přehrávačem a reproduktory, z něhož se line rytmické techno od dvojice Dva. Nejakčnější částí představení je jízda kočárku s Emičkou, která od přeházených zvířátek vyzvídá správné indicie k vyřešení celé katastrofy. Jedna z hereček přitom skutečně vyráží do terénu a proplétá se kdesi za diváky. Čím členitější terén, tím zábavnější. Co jí asi prozradí Vypočítavá kráva (kombinace krávy a počítadla)? Představení můžete vidět například na Colours of Ostrava nebo na Letní filmové škole.
Jiří G. Růžička
Martin Cikánek
Kreativní průmysly – příležitost pro novou ekonomiku
Institut umění – Divadelní ústav 2009, 79 s.
Martin Cikánek ve své studii nabízí výklad klíčových pojmů a teorií z oblasti kreativních průmyslů a kreativní ekonomiky, jejichž všeobecnou znalost teď můžeme předpokládat u všech, kdo se zapojují do debat o této problematice. Autor nementoruje, předkládá určitý přehled, nesnaží se najít jediné možné know-how aplikovatelné na domácí situaci, občas jen jemně naznačuje a okrajově se vztahuje k českému prostoru. V úvodu otevřeně píše, kde jsou meze studie – jednak původně vznikla jako propedeutika do kreativních průmyslů pro výzkumný tým projektu Sociálně-ekonomický potenciál kulturních, respektive kreativních průmyslů v ČR; rozhodnutí text publikovat tak bylo až druhotné. A za druhé autor vychází především z anglojazyčné literatury, k čemuž ho vede už jeho vzdělanostní zázemí – je absolventem Katedry kulturní politiky a managementu na City University London a tréninkového programu Fellowship Centra Johna F. Kennedyho ve Washingtonu. Ve čtyřech kapitolách podává informace o posunu od kulturního průmyslu přes kulturní průmysly až po kreativní průmysly, přehled o terminologickém a obsahovém vymezení fenoménu kreativní průmysly, načrtává rizika, se kterými se subjekty v oblasti kreativních průmyslů setkávají, a zabývá se managementem v této sféře, na závěr se dotýká také vztahu kreativních průmyslů a nekomerčního umění podporovaného z veřejných zdrojů – což je téma pro domácí situaci nadmíru aktuální.
Jana Bohutínská
i-divadlo.cz
Výhody reflexe divadla na internetu jsou jasné: rychlost, s jakou lze texty na stránkách vystavit, interaktivita, demokratičnost – autorem může být každý. Autoři a tvůrci internetového portálu svůj web představují jako plod zájmu, de facto volnočasovou aktivitu určenou především milovníkům divadla, a to činoherního, alternativního a muzikálového, hlavně v Praze a okolí. Zápal pro věc, přehled o divadelním dění a trendech je také podle webu základním předpokladem pro autorskou spolupráci, nikoliv oborové vzdělání nebo kritická či publicistická praxe. I-divadlo tvoří diváci pro diváky. Server nabízí divadelní informační servis a sleduje dění před i za oponou. Přináší rozhovory, nezbytné recenze, obsahuje fotogalerii, puntíkové hodnocení inscenací a další. Uživatelsky příjemné je rozčlenění recenzí podle divadel. Právě na recenzích je ostatně dobře vidět, v jakých mantinelech se server pohybuje. Autorům se občas povedou hezké kousky, jinde se texty hemží klišé, zbytečně zdlouhavými popisy děje, rádobyučeností, terminologickou zmateností i ne zrovna vytříbenou stylistikou. Právě na recenzích se ukazuje, jaká je škoda, že i-divadlo nesází právě na rychlost a možnost aktuálnosti – recenze se tu objeví i tři roky po premiéře. Na takovém typu portálu jsem se také těšila na živé diskuse pod texty – diskuse tu chybí a server tak rezignuje na interaktivitu. Jako vodítko pro diváka je i-divadlo v omezené míře jistě užitečné. A větší ambice zřejmě tvůrci nemají. Pokud mají, není to při čtení vidět.
Jana Bohutínská