Rakousko, to není jen Mozart, Straussové a takzvaná druhá vídeňská škola. Tamní soudobá hudba tam dnes úspěšně vykračuje z pole nehostinných experimentů, aniž by padla do osidel turistické líbivosti. Vybírejte.
Rakousko se pěkných pár století těšilo pozici hudební velmoci a Vídeň byla místem, kde se kuly dějiny hudebních stylů. „První vídeňská škola“, tedy Haydn, Mozart a Beethoven, tvoří i dnes hlavní proud vážnohudební nabídky, jemuž je nemožné se vyhnout. Skladatele řazené do „druhé vídeňské školy“, Arnolda Schönberga, Antona Weberna a Albana Berga, sice zmiňuje nespočet textů jako zakladatele moderní hudby a originální tvůrce počátku 20. století, početné publikum si k jejich skladbám ale cestu nenachází. Naopak právě u nich se hledají kořeny současné situace, kdy jako by nová hudba neuměla s publikem komunikovat. Není divu, že rakouská kultura se obrací především ke slavné historii a usilovně uctívá mistry klasicismu a jiné slavné mrtvé, třeba valčíkovou rodinu Straussů.
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se objevila skupina skladatelů a interpretů snažících se zlomit prokletí Nové hudby a najít průsečík mezi novostí a přístupností. V čele těchto snah stáli Heinz-Karl Gruber (nar. 1943) a Kurt Schwertsik (1935). Nálepku „třetí vídeňská škola“ jim údajně vymyslel Leonard Bernstein, jehož hudbu – tedy syntézu pozdního romantismu s popkulturními inspiracemi a občasným experimentem – Gruberovy a Schwertsikovy skladby trochu připomínají. Snaha dokázat, že moderní vážná hudba může být vstřícná, ovšem velký úspěch nezaznamenala a splynula s dalšími neoromantickými a neotonálními tendencemi druhé poloviny 20. století.
Smyčky, ženy, politika
V závěsu za snahami Grubera, Schwertsika a jejich kolegů se ovšem objevila o něco mladší generace, která – aniž by se snažila o srozumitelnost a lidovost – tvoří hudbu zvukově strhující, ale přitom vysoce komplexní a skutečně novou. V rámci střední generace rakouských skladatelů nápadně vyčnívá čtveřice jmen: Bernhard Lang (1957), Olga Neuwirthová (1968), Georg Friedrich Haas (1953) a Beat Furrer (1954); nejde ovšem o nějakou školu či skladatelský spolek.
Při velkém zjednodušení lze říci, že Bernhard Lang pracuje se zvukovými smyčkami, je ovšem na hony vzdálen miminalismu a rytmické přehlednosti. Jeho smyčky, ať hrané symfonickým orchestrem nebo zaseknutými gramofony, se neustále proměňují, posouvají a střetávají se s plochami necyklickými. Ideovým podkladem řady jeho skladeb je Gilles Deleuze, respektive text Diference a opakování, a právě z konfliktu těchto dvou pólů těží Langova hudba velkou část své síly.
Zvukový svět Olgy Neuwirthové v sobě spojuje rakousko-německou expresivitu a francouzské sklony k opájení se zvukem, což se projevuje také častým využitím elektroniky, s jejíž pomocí například v opeře Slavnost beránka (Bählammsfest, 1999) proměňuje lidský zpěv ve vytí vlků. Olga Neuwirthová také patří k tvůrcům, kteří často komentují společnost i politiku, a to v hudbě i mimo ni. V této souvislosti nepřekvapí, že její častou spolupracovnicí je jiná rázná rakouská umělkyně, spisovatelka Elfriede Jelineková. Spolu jsou podepsány pod několika operami i hörspiely (rozhlasovými kolážemi), třeba genderově kritickou parafrází Šípkové Růženky Smrt a dívka II (Der Tod und das Mädchen II, česky Svět a divadlo 3/2005 v překladu Barbory Schnelle, knižně 2009 v souboru Komplet, viz s. 39).
Politické podtexty lze najít i na nečekaných místech. Georg Friedrich Haas ve svých skladbách zkoumá možnosti alternativních systémů ladění, mikrointervaly, s jejichž pomocí vytváří až magicky znějící plochy. Jedním z jeho nejúspěšnějších děl je in vain z roku 2000, při jehož poslechu asi málokoho napadne, že bylo inspirováno autorovým znechucením z tehdejší vládní koalice.
Beat Furrer se sice narodil ve Švýcarsku, na rakouské hudbě se ovšem podepsal výrazně, mimo jiné založením souboru Klangforum Wien, který od roku 1985 patří ke světové špičce v interpretaci soudobé hudby. Furrerovy kompozice jsou jakoby poskládány z mnoha vrstev různých barev a rytmů, které se jen postupně a při soustředěném poslechu odkrývají.
Místní specifika?
Vedle autorů disponuje Rakousko i dalšími nezbytnými elementy hudebního života. Zásadním epicentrem nové hudby je Štýrský Hradec (Graz), rodiště Arnolda Schwarzeneggera a druhé největší rakouské město. Olga Neuwirthová a Georg Friedrich Haas jsou místní rodáci, Bernhard Lang zde působí jako pedagog. Od roku 1968 se zde koná festival nové hudby Musikprotokoll, kde mělo premiéru nejedno zásadní dílo posledních desetiletí a kde se především v posledních letech
potkává současná kompozice s experimentální elektronikou a volnou improvizací. A velkorysých festivalů nové hudby je v Rakousku více: Klangspuren v malém tyrolském městečku Schwaz nebo Wien Modern. Rakouští skladatelé mají také „svého“ vydavatele v rodinné značce Kairos, která od roku 1999 vydává nahrávky soudobé hudby s důrazem právě na místní autory.
I mezi rakouskými hudebníky můžeme slyšet stížnosti na špatnou finanční situaci, mecenášství zde ale přesto má jistou tradici. Mezi důležité sponzory festivalu Klangspuren tak patří výrobce křišťálu Swarowski, Erste Bank (do jejíž rodiny patří i Česká spořitelna) zase ve spolupráci s vydavatelstvím Kairos spustila projekt objednávek skladeb od mladých autorů.
Dnes jen těžko můžeme mluvit o nějakých národních scénách, ať už v jakémkoliv žánru. V rozhovoru pro časopis HIS Voice také Bernhard Lang tvrdí, že nic takového jako rakouská scéna neexistuje: „…a pokud by taková scéna ve vyhraněnější podobě existovala, byla by určitě v kontextu evropské nové hudby provinční. V devadesátých letech se v Rakousku objevily některé opravdu novátorské tendence na elektronické a experimentální scéně, ale vlivem ,demokratizace‘ elektronické hudby to už není nic, co by bylo specificky rakouského nebo vídeňského.“ To je možná pravda, zajímavou shodou okolností se každopádně v Rakousku objevilo ve stejnou dobu hned několik silných autorských osobností, které tu zároveň našly podmínky pro provádění i vydávání svých skladeb.
Některé z nich mělo či bude mít možnost slyšet naživo i české publikum. Festival Contempuls v minulém roce uvedl hudbu Beata Furrera a Georga Friedricha Haase, letos na podzim má na programu Bernharda Langa. A Langova hudba zazní i na konci srpna na Dnech nové hudby v Ostravě.
Autor je šéfredaktor HIS Voice.