Co do vzhledu je lidský druh stabilizován a mění se už jen nepatrně proporčně, mícháním rasových větví a v reakcích na výživu. Touha po úniku z této tvarové „nudy“ zažívá v liberalizované společnosti zhruba v posledních dvaceti letech velký boom. Primitivní „body modifikace“, jak se jim říká, se v hi-tech světě dostaly do ulic a pro nositele jsou oslavou svobody a výrazem uskutečněného doteku s hlubšími zákoutími vlastní individuality.
Způsobů úpravy matérie lidského těla je známo už tolik, že jsou popsány ve slovníčcích. Wikipedie obsahuje jen zhruba třicítku základních pojmů, další nesčetné variace jsou k vidění na tematicky zaměřených webech. Na toto téma se pořádají konference, setkání příznivců a vystoupení umělců, a stal se z něho i slušný byznys pro řadu profesí – od „tatterů“ a „piercerů“ přes pořadatele velkých srazů, vlastníky studií a celé řady magazínů i webových stránek až po výrobce nářadí či šperků a konečně i performery. Propíchnout uši své dceři již maminky nedávají u doktora nebo v kosmetickém salonu tlakovou pistolí, ale v profesionálně vybaveném studiu zkušenou rukou piercera, který má jak adekvátní a sterilizované nářadí, tak přesnou ruku a oko.
Kabaret, námořníci, lehké ženy a jiná spodina
Kabaret, cirkus a divadlo nás utvrzují v neustálých omylech v řadě pokusů vyššího idealismu. Připomínají, že naše podstata je dvojí. Navzdory středověké expanzi vatikánského vlivu a snaze potlačit lidovou zábavu se v podzámčí vždy našla parta komediantů, jimž se poklidný život nezamlouval, a tak si s sebou vozili nezřídka i bytosti, kterým byl kvůli znetvořenému vzhledu tento poklidný život odepřen. Drsná zábava exhibicionistických vystoupení těch, kteří vypadají jinak (dílem přírody nebo svým vlastním), není zkrátka nic nového.
S tetováním se Evropa seznámila v roce 1691, kdy z tichomořské výpravy přivezl pirát William Dampier „malovaného prince“ a ukazoval ho jako atrakci. Tahiťan princ Omai zase přijel z výpravy v Tichomoří s kapitánem Jamesem Cookem. Cook nejenže přivezl pojmenování „tattoo“ podle tahitského slova „tatau“, vpichovat, vyznačit, ale i tetování na vlastním těle; nemluvě o jeho posádce, která se na ostrovech rovněž nechala tetovat. A tak se nová móda postupně ujala i v Evropě.
Ve 20. století se tetování stalo společenským stigmatem, i když není bez zajímavosti, že účastníci Jaltské konference byli všichni tetovaní: Churchill měl na paži kotvu, Stalin na hrudi lebku a Roosevelt nosil rodový znak. Nakonec v punkových sedmdesátých letech zažívá tetování svou renesanci, a spolu s dalšími formami experimentů s trvalými úpravami vzhledu obrovský rozmach v letech devadesátých, která byla ve znamení spojení elektronické kultury a znovuobjevení takzvané tribal, čili atavistické podstaty člověka.
Oslava tělesnosti a související gnoze
Podoby scény, na které se nosí extrémní přístupy k úpravě těla, jsou široké. Začít bychom mohli u galerie nazvané Suicide Girls. „Krásná baba, jen kdyby neměla na sobě tolik železa!“ poznamenávají lítostivě ti, kteří nebyli stiženi estetikou piercingu a tetování. Krásné ženy a dívky se nechávají fotografovat v lechtivých pózách a ukazují svá nádherně potetovaná a propíchaná těla. Stylizace fotografií je různá, nosí se korzety, vysoké podpatky, bondage, lesbické scény, zbraně či americká estetika let padesátých, „pin-up“. Vše ve znamení nezávislé a volnomyšlenkářské ženy, která má otevřený přístup k sexualitě a dovede si svůj život pořádně užít. Komunitu Suicide Girls založili Sean Suhl a Selena Mooney v roce 2001 jako reakci na mainstreamem (hlavně časopisem Playboy) zobrazovanou sexualitu: vytvořili prostor pro „krásné nahé punk-rockerky, gotičky a emo-dívky s tetováním a piercingy“, inspirováni románem Survivor od Chucka Palahniuka (v českém překladu Program pro přeživší). Z malého webu se rychle stal fenomén, komunita modelek a příznivců neustále roste a rozvíjí své off-line aktivity.
Zvláštní kategorií vizuální krásy jsou přirozené modifikace, které u modelek nevznikly záměrně, ale v důsledku úrazů, autonehod a nemocí. Jednou z nich je Ella. Ve svých čtyřech letech utrpěla popáleniny třetího a čtvrtého stupně poté, co na sebe svrhla hrnec s vařicí vodou. Až do osmnácti let své zjizvené tělo skrývala pod dlouhými rukávy oblečení, ale pak do jejího života vstoupil muž, jenž úplně změnil její pohled na vlastní tělo. Brzo začala být na svou modifikaci hrdá, nechala se fotit jako modelka, dokonce začala vystupovat ve fetish a burleskních show. Kromě přirozených jizev má teď i několik umělecky vytvořených skarifikací a několik piercingů. Na internetu patří kromě Suicide Girls i do tematicky vážnější komunity kolem BME – Body Modification Ezinu, nejvýznamnější sociální sítě ve sféře telesných modifikací, která zveřejňuje na svých stránkách katalog fotografií modifikací a příběhů svých uživatelů a podává spektrum informací o všech druzích body modů včetně těch nejextrémnějších. Web BMEzine byl založen v roce 1994 Shannonem Larrattem a o komunitní sekci se rozšířil v roce 2000. Kvůli kontroverznímu obsahu byl vyřazen z výsledků vyhledávání německého Googlu. Kromě kontroverze se však systematicky snaží o boření mýtů a podávání návodů na bezpečné zacházení s tělem při body mod experimentech.
Jiným příkladem je Amina, Suicide Girl. V dětství se málem utopila, v důsledku čehož ztratila bříška prstů na jedné ruce, půlku plic a nohu, takže nosí protézu od kolena dolů. Coby modelka vystupovala jako Amina a svůj handicap nezobrazovala, protože nechtěla být Aminou s protézou a také se obávala ne-přijetí. Tetování původně zvolila jako způsob pro odvedení pozornosti od chybějících prstů. Protézu nosí většinou pod kalhotami, na veřejnosti se jí příliš nechlubí, ale nedávno ji nechala pomalovat tak, aby vypadala jako tetovaná. Amina zkrátka nechává své odlišnosti volný průběh. Kromě tetování si nechala udělat i silikonové prsní implantáty a při pádu vyražený zub nahradila zlatým – prostě proto, že se jí obojí líbí. Od Elly se liší v názoru na body modifikaci, protože za ni považuje jen úmyslně vytvořené změny.
Hadí jazyk a elfí uši; vis
Další formou body mod artu je i branding, vypalování. Veškeré druhy a typy těchto ozdob lze vysledovat v historii. Novinkou jsou typy úprav, které umožnil pokrok v medicíně a v technologii materiálů. Tak si pod kůži na hlavě lidi nechávají vmontovat napodobeniny růžků, a některé Suicide Girls nosí pod kůží na hrudníku napodobeninu boxeru, která plasticky vystupuje z těla. Materiálem implantátů není ocel, ale lehký teflon. Jako první si nechal růžky udělat muž s uměleckým jménem The Enigma. Vystupuje jako hudebník a performer, nejvýraznější na něm je, že má celý povrch těla potetován vzorem puzzle. Podobu jiné než lidské bytosti volí čím dál víc lidí, dalším příkladem jsou elfské špičaté uši a rozeklaný hadí jazyk, jež jsou v posledních dvou letech stále rozšířenějším typem úpravy.
Provádí se i oční tetování; do specifické vrstvy oční bulvy je možné vpravit malý implantát nebo barvu. Prvním takovým pokusem byla „fremenská modř“ (podle vzoru modrookých postav pouštních obyvatelů ze slavné sci-fi pentalogie Franka Herberta Duna), kterou si nechal do očí vpravit jeden ze zakladatelů BMezine. V USA je provádění očních implantátů nelegální a je třeba za ním zajet do Holandska.
Za hranicí zdobení těla pro osobní potěšení se rozprostírá krajina „play piercing“, dočasné propichování libovolných částí těla s důrazem na umělecký záměr a teatrální efekt. Oblíbené jsou samozřejmě šněrovačky, pomůžou vám vybrat si ženu, která je nejen krásná, ale i silná. Taková unese ve svých zádech i drátěnou konstrukci křídel. Tvrdí chlapi a ženy si v pokleku nechávají nabodnout řeznické háky do silné kůže na zádech. Následuje příval endorfinů a vytažení do vzduchu pomocí kladky. Pro mnohé se tento jednoduchý závěs, „suspension“, časem stává rutinní zaležitostí a nechávají se pak věšet horizontálně, za jiné části těla, houpou se a drží vzájemně ve vzduchu, a hlavně vystupují v extrémních kabaretních show. Všichni tvrdí, že takhle viset je úžasný pocit. V Česku se na tyto show specializuje studio Hell, takže nejsnazší cesta k zavěšení vede nejspíš přes ně. Vyzkoušet to můžete i veřejně, každoročně na jejich narozeninovém programu.
Bolest
Tetování je pak součástí duchovní praxe mnoha starých kultur. Zatímco v Evropě bylo zakázáno papežským výnosem v roce 787, v jiných kulturách bylo a je živé. Bolestivý rituál se objevuje ve většině starých kultur – složité celotělové tetování v japonské, čínské, thajské, tahitské a maorské kultuře určuje postavení jednotlivce a představuje iniciační duchovní cestu, důležitou událost. Bolest hraje významnou roli v přerodu dítěte v dospělého i v kulturách severoamerických indiánů, v afrických kultech a řadě dalších.
S přihlédnutím k tomu nemůže být rostoucí popularita body modifikací v západní společnosti přisuzována úpadku mravů. Naopak, násilné potlačování přirozenosti vede k deviacím. Přímou ilustrací takové deviace nechť je psychology klasifikovaná BIID (Body Integrity Identity Disorder) s poddiagnózou apotemnofilie, touhy po amputaci některé části těla.
Příznivci body modifikace věří, že krása člověka není dána schopností zařadit se do uniformovaného davu. Věří ve svobodu sebevyjádření a v rozvoj vnitřní bytosti, která je celistvá, pokud se jako celek přijímá. S vnitřními anděly i vnitřními ďábly, kteří poznáním a vynesením na světlo ztrácejí nad námi svoji moc. Že bolest očišťuje stejně jako smích, není výmysl.
Autorce nic lidského není cizí.