Jak poznáte starou stezku

V knize Duše krajiny. Staré stezky v proměnách věků (Academia 2003) přicházíte s termínem stibologie, což je nauka o starých stezkách, zejména těch, které předcházely středověkým obchodním trasám. Jak tato nová disciplína vznikla a z jakých oborů výzkumu vychází?

Od svého původního oboru – jsem vzděláním chemik – jsem přešel k hydrogeochemii a pak ke geologii. Později, když jsem nastoupil do Geografického ústavu Československé akademie věd, jsem se zabýval různými způsoby hodnocení krajiny. S kolegou Stanislavem Řehákem, který se zabýval dopravní geografií, jsme na začátku devadesátých let společně připravovali pro Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR malou mapu predispozic starých stezek v Československu. Tehdy náš společný zájem o pravěké komunikace získal poprvé viditelné rysy. Jako obchodní stezky se dosud označují a zkoumají trasy ze středověku. Ovšem s pravěkými a starověkými komunikacemi jsme začali až my dva. Označili jsme je jako staré stezky, abychom je odlišili od středověkých obchodních cest. Protože kolega Řehák před pár lety zemřel, věnoval jsem se dalšímu rozvíjení sám.

V letošním roce jste na svůj výzkum navázal publikováním rozsáhlého Atlasu starých stezek a cest na území České republiky, který vydalo brněnské studio Vidi. Obsahuje zejména podrobné mapy hlavních stezek. Objevují se tu však nejen dálkové trasy, ale i ty regionální a některé lokální…

O výzkumu starých stezek jsem publikoval různé stati, první vážnější shrnutí se objevilo právě v knize Duše krajiny. Tam jsou plánky stezek v měřítku 1 : 3 000 000, zkrátka je to spíš informační pohled. Nemůže sloužit při orientaci v krajině. Takže jsem se rozhodl využít podrobnější mapy. Vybral jsem si vojenské v měřítku 1 : 75 000, neboť ty dobře zachovávají starší vzhled krajiny, jsou v nich zakresleny i polní cesty, lesní trasy atd. Hlavní trasy dálkových stezek, které jsme vytyčili společně se Stanislavem Řehákem, jsem vzal jako základ, ale protože některé regionální stezky jsou také dost důležité, přidal jsem je k těm dálkovým. Jako ukázku lokálních stezek, kterých je či byl bezpočet, jsem vybral čtyři různé příklady, dva z Čech a po jednom z Moravy a ze Slezska.

V Atlasu se mimo jiné uvádí, že v poslední době se zájem o stezky prohlubuje, že se jejich výzkumu věnuje stále víc lidí – máte tedy následovníky. Jakými obory se zabývají a čím obor stibologie obohacují?

Před lety jsem začal v Památkovém ústavu v Brně připravovat semináře o starých stezkách a podařilo se mi soustředit okruh asi patnácti zájemců. Povedlo se vydat i drobné sborníky. Později se však semináře začaly zaměřovat výhradně na obchodní stezky středověké, a tak jsem z toho vycouval. Mne zajímají především stezky prehistorické.

V Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity organizujeme od roku 2006 každoroční seminář Staré stezky v geografii a archeologii. S profesorem Vladimírem Podhorským jsme pak v roce 2006 vydali sborník o starých komunikacích Cesty a stezky do časů Velké Moravy. Mnoho zájemců se zatím neobjevilo, spíš jednotliví badatelé z jiných oborů. Porozumění mají alespoň někteří archeologové, protože znalosti o starých stezkách jim mohou usnadnit zjištění, kudy archeologické nálezy putovaly.

Původně jste se soustředil na zkoumání poruchových systémů v zemské kůře, které mají souvislost s rozložením hydrografické sítě. Na jejím základě dovozujete polohu starých stezek. Dá se tedy zjednodušeně říci, že hlavní dálkové stezky sledovaly toky řek?

Předpoklad, že právě podél vodních toků musely existovat pravěké trasy, vychází z konstatování o stavu přírodních podmínek. V hlubokém pravěku v podmínkách mírného pásma – v němž se nalézáme – byla krajina téměř celá zarostlá lesy. Jen na kraji koryt řek na mírně zvýšených terasách se nabízela nezarostlá, při jarní zvýšené hladině od náletů keřů a stromů očišťovaná predispozice pro chůzi.

S kolegou Řehákem jsme každý zvlášť z geografických map odvodili, kudy by mohly stezky vést. Porovnali jsme své předpoklady pro existenci stezek a v případech, kde jsme se shodli, jsme tyto linie vybrali do výsledného zhodnocení. Dostali jsme neúplnou, zčásti nenavazující síť možných tras. Tu jsme doplnili podle vhodnější varianty z předpokladů tras jednoho z nás. Nakonec jsme vytvořili první mapku predispozic starých stezek. Abychom nezůstali jenom u hypotetických předpokladů, porovnali jsme odvozenou síť s archeologickými nálezy. A potvrdilo se, že prakticky všechny lokality leží na námi odvozených stezkách, respektive v jejich blízkém okolí.

Jaké ukazatele kromě hydrografické sítě mohou sloužit k určování tras stezek? Například píšete o různých znameních, jimiž lidé své cesty označovali…

Nejen změny v utváření reliéfu, ale i biologické poznatky – například výskyt některých rostlin na stezkách –, pevnost hornin či zamokření krajiny mohou ovlivňovat možnost průchodu pro člověka. Co se týče lidmi vytvářených znamení, z těch nejdávnějších pravěkých se dodnes samozřejmě nemohla zachovat žádná. U nás jsou uchované až ty mnohem pozdější středověké církevní znaky, jako křížek, kříž, kaplička, boží muka, případně i kostel, především na významnějších místech, jako jsou křižovatky stezek nebo brody. Například v Ivani na jižní Moravě mají kostel přímo nad tokem řeky, vedle mostu. Kdysi tam pod kostelem byl brod. Nebo v zatopené obci Mušov je na kopečku zachován ostrůvek s románskogotickým kostelem sv. Leonarda, umístěný nad dávnou křižovatkou. Pak lze uvést kostelík sv. Margity, ležící kousek od Holíče u obce Kopčany na Slovensku. Nalézá se na důležité stezce, neboť za řekou na moravské straně se nacházelo obchodní centrum Velké Moravy. U kostelíka, což je jediná velkomoravská stavba, která dosud stojí, existovalo rozdvojení stezky. Jedna trasa vedla přes dnešní Slovensko k Ostřihomi a druhá podél řeky Moravy k severu.

Váš Atlas má sloužit také lidem, kteří nejsou odborníci, ale zajímají se o okolí svého domova. Jakým způsobem by se měli amatérští stibologové orientovat, co je může v krajině upozornit na existenci stezek?

Kdysi jsem si v krajině vůbec nevšímal, že je tam nějaký křížek či kaplička; teď, když vidím nějaké znamení na cestě, zpozorním. Když uprostřed polí takové znamení najdete, naznačí vám to, že tudy vedla kdysi cesta. Ne ovšem pravěká stezka, jen středověký chodník, ale i ty mladší trasy vypovídají leccos o krajině. Lokálních pěšin bylo tolik, že je jedna osoba nemůže ve větším regionu v úplnosti zmapovat. Protože své okolí zná každý domorodec podstatně lépe než náhodný návštěvník, nabízí nový Atlas laikům i lidem z jiných oborů pomoc při začátcích výzkumu místních stezek. K tomu navíc mohou přispět různé místní znalosti vlastivědné i přirodovědné. Pokud žádná dálková stezka ve zkoumaném území neexistovala, tak samozřejmě není k nalezení, ale mohou se snad objevit regionální a v každém případě lokální trasy. Ani to nakonec není marná práce. Má to smysl, například při pokusech o obnovení starých tras. V některých oblastech jsou dobré možnosti k obnovení stezek, které mohou sloužit třeba jako turistické chodníky nebo cyklotrasy.

Najít křížek nebo kostel, označující starou stezku, je ještě celkem jednoduché, jak ale rozpoznat, kudy vedla cesta mezi nimi? Jak třeba určit, zdali mohl být starý zarostlý úvoz kdysi cestou?

Jeden příklad mám: Pouzdřany, pěkná obec na jih od Brna, v kopcovité krajině se stepními rostlinami. Byla osídlena nejen Slovany, ale už Kelty, to znamená před více než dvěma tisíci lety. Když jdete od místní železniční zastávky směrem ke kopcům, míjíte zarostlý úvoz přes metr hluboký. Nyní se jezdí i chodí po cestě při kraji úvozu. Tato nová cesta nad úvozem začala vznikat někdy před šedesáti lety, když začaly jezdit traktory a tou úzkou proláklinou se nemohly dostat. Proto tedy stará úvozová cesta postupně zarůstala. Když po nějakých sto, dvě stě metrech stará cesta uhne doprava, jste v úvozu čtyři pět metrů hlubokém, při výstupu se snižujícím, až vyjdete do roviny. Tahle část cesty zarostla jen travou, ne keři, protože tam pořád lidi chodí. Uvědomil jsem si, jak se cestní stav vyvíjel, když je po šedesáti letech cesta nad úvozem stále stejná, ani trochu zahloubená, a kousek dál je ten úvoz hluboký čtyři pět metrů – a přitom je všude stejná půda. Došlo mi, že ten stav hlubokého úvozu nemohl být způsoben jenom erozí, nýbrž dlouhým, dvoutisíciletým prošlapáváním a projížděním.