Následující text kriticky reaguje na projekt „uměleckého“ zvelebení Nuselského mostu, jež se v příštích dnech koná za podpory hlavního města Prahy. Dvanáct českých a zahraničních autorů (vystupující pod přízvisky Tron, Pasta, Point, Obic, Geno, Xdog, Horfe, Zedz, Erab, Derk, Gyzmo, Zeb One) dostali za úkol obléknout pražskou dominantu do barevného hávu.
Než budu reagovat na samotnou proměnu mostu, krátce bych objasnil význam pojmu street art v českých sférách. Nejen, že se vyprázdnil, ale stává se z něj pravý opak, jakýsi městem dotovaný okrašlovací dekor (na Facebooku jsem zaznamenal příznačné srovnání se socialistickým realismem). Loajálním umělcům je k dispozici vymezený prostor a materiální podpora. Návrhy jistě kontroluje radnice. Proběhne korekce nejasností a „ streetartová akcička“ může začít. Prostý lid bude očekávat zkrášlení šedých ploch (pravděpodobně za peníze státu). Co se týče účasti českých „streetartistů,“ nemám pro jejich postoj žádné pochopení. Nevím ani, z jakého pohledu bych měl kritizovat nákresy uveřejněné v novinách. Nejedná se o street art, ani o graffiti, která ostatně vznikají samovolně. Nevím, jestli autoři sami vědí, co vlastně dělají. Tato absurdní proměna označovaná jako street art se odehraje v příštích dnech na pilířích Nuselského mostu. Neočekávám, že by pomalovaný Nuselský most někomu vadil. Sám o sobě je vnímán jako jeden ze symbolů komunistické architektury, jako nežádoucí šedivý kolos hyzdící malebnou Prahu. Touto akcí se dočká „zlidšťující proměny“. Stejně jako většina českých sídlišť se oblékne do „nového barevného kabátku“.
Proč by tedy měl Nuselský most zůstat tak jak je? Jakkoliv ho lze vnímat jako symptom své doby, těžko si lze bez něj představit plynulou dopravní situaci v Praze. Zatím jsem ze strany kritiků neslyšel žádnou racionální alternativu k dopravnímu průtahu magistrály středem města, tak jak k ní došlo v sedmdesátých letech a která byla nepochybně radikální. Samotný most lze vnímat z několika hledisek. Můžeme na něj pohlížet zdálky jako na dominantu rámující nuselské údolí, přímo z místa zapůsobí nejvíce monumentální archaické pilíře zasahující přímo do městské struktury. U Nuselského mostu mě udivovaly vždy dvě věci: jak je možné, že přes svoje proporce a umístění nepůsobí tupě, a jak je možné, že při svých proporcích a rozměrech nespadne. Jenomže to je právě díky betonu a promyšlené konstrukci! Poukazuje na to bednění, které doposud nebylo poničeno. Právě tato materiálová upřímnost je ohrožena necitlivým pomalováním. Plánované „zkrášlení“ mostu učiní z radikálního chirurgického řezu zahnívající barevnou křeč řvoucí do okolí.
Autor je architekt.
