Je únor, doba bilancí, žebříčků a ohlédnutí za minulým rokem je za námi. Což je ideální příležitost k tomu, abychom shrnuli to, co jsme poslouchali v redakci A2 v roce 2012 a dali našim čtenářům tip, co si poslechnout nebo stáhnout, případně je přesvědčit o tom, že konec světa je už skutečně za námi. Čtěte, poslouchejte, stahujte!
Jan Bělíček (literatura)
Rap a r’n‘b
Kendrick Lamar – good kid, m.A.A.d city
Zamyslíme-li se nad tím, čím byl loňský rok v hudebním průmyslu příznačný, těžko nás může napadnout cokoliv jiného, než výrazný nárůst opravdu výjimečných hip-hopových desek. Krom novodobých hvězd amerického hip-hopu Asapa Rockyho a Spaceghostpurrpa zabodoval nejvýrazněji Kendrick Lamar a jeho deska good kid, m.A.A.d city. S Lamarem se do rapu vrací příběh a nabourává mnohá žánrová klišé, aniž by se dostavoval nepatřičný pocit trapnosti. Ve svých skladbách brojí proti image gangstera chlubícího se svou bouchačkou a sjíždějící všechny dostupné drogy. Co víc, Lamar je zřejmě v současnosti vůbec nejvybroušenější MC scény a o produkci alba se postaral mimo jiné legendární Dr. Dre nebo fenomenální Hit-Boy.
http://www.youtube.com/watch?v=nLCqSMDEQsA
Schoolboy Q: Habits and Contradictions
To v textech jeho parťák z losangelských Black Hippy Schoolboye Q se to drogami, sexem a násilím jenom hemží. Jeho hitům je ovšem obtížné nepodlehnout. Charakteristicky zabarvený hlas, důraz na basovou linku a intenzivní produkce, která se místy neštítí ani vlivů současné taneční hudby, činí z této desky líbivý a přitom neoposlouchatelný klenot.
http://www.youtube.com/watch?v=4oYwf5y9DFg
Jeremih – Late Nights with Jeremih mixtape
Zajímavé věci se děly také na r’n‘b scéně. Skvělé desky vydal Future nebo Miguel, ale nad všemi ční Jeremiho mixtape Late Nights with Jeremih, v němž se snoubí aktuální rapový zvuk jižanského původu – ostatně na nahrávce hostuje 2 Chainz nebo Gucci Mane – s tím nejlepším, co současné r’n‘b nabízí. Místy dá vzpomenout i na vynikající desku Love King zpěváka The Dream z roku 2010.
http://www.youtube.com/watch?v=NszEZQjbsa4
Mnohovrstevnatý pop
Laurel Halo – Quarantine
Z desek operujících na území, které můžeme s trochou nadsázky označit za prostor, kde se pop protíná s experimentální hudbou, si mě podmanila američanka Laurel Halo a její deska Quarantine. Album plné melancholických skladeb zastřených digitalizovaným komunikačním šumem je nejpřesnějším zhmotněním představy o lásce kyborgů.
http://www.youtube.com/watch?v=L0DUUH9bjcM
Hype Williams – Black is Beautiful
Dean Blunt & Inga Copeland neboli Hype Williams dosáhli dosavadního vrcholu své tvorby na desce Black is Beautiful. Charismatický vokál Ingy Copeland se na ní prolíná melancholickým popem, zachumlanými dubovými miniaturami i nedobroušeným juke housem – proměnám navzdory je její hlas tím, co drží desku pohromadě.
http://www.youtube.com/watch?v=7FAKb2KG3es
Holy Other – Held
Britský producent Holy Other naopak sází na lenivé tempo a nechává své posluchače koupat v hřejivých, hybridních zvucích, které dávají vzpomenout na uk garage, ale také na experimentální r’n‘b ve střihu torontského The Weeknd. Deska Held je pak společně s albem mladíka XXYYXX z amerického Orlanda nejlepším reprezentantem zvuku inteligentní dance music, který naprosto ovládnul loňský rok.
http://www.youtube.com/watch?v=juc4EZpfAX0
Dance?
Pete Swanson – Pro Style
Rok 2012 přinesl do hudebního světa pojem technoise a umělci jako The Container, Diamond Catalogue či znovuvzkříšení švédští Frak výrazně zaútočili na žebříčky nejsledovanějších hudebních magazínů. Nad všechny ovšem vyniká Pete Swanson, respektive jeho krátké EP Pro Style, které ukazuje, jakým způsobem se v jeho hudbě mísí techno s noisem, tak řečeno v přímém přenosu. Jeho skladby gradují do agresivního rovného beatu, aby se posluchači vzápětí začaly rozpadat před očima.
http://www.youtube.com/watch?v=zkISftZ-AeY
Shackleton – Music for the Quiet Hour
Zcela z jiného soudku je pak eklektické a extrémně propracované album britské legendy „dubstepu“ Shackletona. Na albu Music for the Quiet Hour už zcela rezignuje na taneční výraz a jeho deska je především dance music určenou k pozornému poslechu. Jeho zvukový hedónismus do sebe vstřebává jím oblíbené arabské rytmy, výraznou dubstepovou basu i experimentální zvukové koláže. Takhle nějak by mohla znít experimentální hudba budoucnosti, zbavená nánosů formalistní pózy.
http://www.youtube.com/watch?v=DQs9NWrXDVQ
Experimenty
Ekoplekz – Skalectrix
Jedním z největších objevů loňského roku je pro mě bezesporu britský Ekoplekz. Podařil se mu bizarní kousek, když na albu Skalectrix kombinuje dva výrazné způsoby využívání syntetizátorů. Na jedné straně se navrací k odkazu dubových pionýrů a na druhé upomíná na ruskou školu práce se syntetizátorem ANS, jejímž nejznámějším zástupcem je Eduard Artěmjev, jehož hudbu známe ze snímků Andreje Tarkovského. Výsledná halucinatorní kombinace není dostatečně rytmická, aby se na ní dalo tančit, ani dostatečně intelektuální, aby oblažila sluch cinefilů. Jedna z velkých cézur v hudebním kontinuu.
http://www.youtube.com/watch?v=llZYq755gHo
Eli Keszler – Catching Net
Z vyloženě experimentálních nahrávek stojí za zmínku snad jen dvojalbum Eliho Keszlera Catching Net, v němž dokazuje, že free improv scéna ještě neřekla své poslední slovo. Skladby jsou z větší části záznamy Keszlerových zvukových instalací a překvapuje, jak hypnoticky a podmanivě zní samy o sobě, bez vizuálních vjemů. Na Keszlerovi si cením především zcela originální práce s hloubkou a texturou zvuku, která nemá příliš obdoby, a to čistě analogovými prostředky.
http://www.youtube.com/watch?v=7OtlwCWlu6s
Billy Shake jr. (hudba)
Kylie Minogue – Abbey Road Sessions
Kylie Minogue, miniaturní sexbomba, australská Madonna, platinová ikona žvýkačkového popu, a jak rádi píšou neustále nadržení hudební publicisté a autoři žebříčků, „bývalá holka od vedle“ vydala nahrávku svého života. Atmosféra slavných nahrávacích studií, která nejvíc proslavili Brouci, je zřejmě stále podnětná, pokud máte dost peněz, a Kylie Minogue sem rozhodně nepřišla vymetat pavučiny. Výsledkem je vkusné porno postavené výhradně na živých nástrojích, sehranosti orchestru a opravdu překvapivých předělávkách. Jakási retro intimita má ve své přiměřeně povrchní bezprostřednosti a překvapivě uvěřitelné emocionalitě potenciál proměnit i ty nejotravnější odrhovačky ve skutečné klenoty popu. Není divu, že na nedávné party v paláci St. James zpěvačka rozvlnila také boky následníka britského trůnu. A nedávné fámy, že končí se zpěvem, tato atraktivní Australanka rázně utnula na svém Twitteru. Proč by končila v nejlepším?
http://www.youtube.com/watch?v=fc5YT71fSIs
HTRK & Tropic of Cancer - Part Time Punks Radio Sessions
Jonnine Standish a Camella Lobo, dvě zpěvačky provokující svým chladem, se zřejmě setkat musely. Vůbec nevadí, že dvě polohy společné syntetické melancholie se liší jen málo. HTRK reprezentují nově zmraženou, kdysi mrazivou novou vlnu, která pochopitelně sama už dávno zteplala. Tropic of Cancer lze popsat jako gothic rock zbavený gotických kulis. Split se skládá z dvou živých nahrávek pro rádio KXLU, přičemž L znamená Loyola, což pro zúčastněné samo o sobě jistě představovalo určité zadostiučinění. Samotný vinyl má možná jen zkrátit čekání na nová alba obou skupin, působí však především jako sugestivní připomínka jednoho deštivého večera. Nejpůsobivější je zřejmě nová verze skladby Fascinator z debutu HTRK, zrcadlící současnou tvůrčí fázi skupiny. Někdejší popově nasládlá směs noise-rocku a shoegaze zde jednoduše prošla novým zmrazením. Poselství: šetřit síly, chránit city před teplem.
http://www.youtube.com/watch?v=XcHCoEnP5rw
Jiří G. Růžička (web)
Loňský rok byl nejen pro mne ve znamení hiphopových mixtapeů, distribuovaných zdarma. K těm nejlepším patří Mr. Muthafuckin' eXquire a jeho The Man in the High Castle, Deniro Farrar & Shady Blaze s Kill or be Killed, Azizi Gibson a Jeremiah Jae s jejich Ignorant Prayers a především Rick Ross s The Black Bar Mitzvah.
Na oficiální scéně zazářili a cenu Mercury po zásluze dostali Alt-J s albem An Awesome Wave, kterou bychom také mohli žánrově zařadit k hip hopu, ovšem hodně temnému a až písničkářskému. Výtečný byl i 2 Chainz se svým albem Based On a T.R.U. Story a také Killer Mike s R.A.P. Music. Objevem
roku se pro mne stal raper s nevyslovitelným jménem SpaceGhostPurrp s albem Mysterious Phonk The Chronicles Of SpaceGhostPurrp.
Asi nejlepší punkovou vypalovačku vydali švédští Holograms (nazvali ji Holograms). Trochu mi připomněli nejlepší časy skupiny The Thermals.
Písničkářské album roku vydal Tom Filepp pod pseudonymem Cars & Trains a pojmenoval ho We Are All Fire.
Zmutovanému popu vládli Purity Ring s albem Shrines. Po dlouhé době zajímavé věc z labelu 4AD (pokud tedy nepočítáme SpaceGhostPurrpa, který z této stáje stylově dost vyčnívá). Povedla se i nová deska seskupení Yeaseyer nazvaná Fragnant World.
Nejlepší taneční desku předvedl Hudson Mohawke s Lunice skrytí pod názvem TNGHT. Jejich stejnojmenné EP je dostatečně úderné a nenajdete na něm žádný balast.
Z temnějších vod bych ještě vylovil Lorn s jejich albem Ask the Dust. Na albu najdete skladby s názvy jako Všechno je násilí, Mrtví psi nebo Zbraň.
Asi nejvíc mne ale vzala dvě alba skupiny Death Grips, tedy The Money Store a No Love Deep Web. Hutné beaty, zpěv na pomezí řevu, zkrátka řádná porce energie. Sami leakli na web svoje druhé album a dostali vyhazov od firmy Epic Records. Geniální je jejich interaktivní videoklip, v němž můžete prožívat párty u bazénu jako jakákoliv ze zúčastněných postav.
Marta Svobodová (rozhovor, esej)
Bumfrang3 – Rebus
Aspoň jednoho Kurta mají v každý generaci na každý vsi. Ale jenom jedna ves má Zbyňu. Pohrobci Starého mlýna, jednoho z prostorů skutečně alternativní kultury, v roce 2012 vychrlili hned dvě alba svého melancholického emopunku. Navíc, kdo může říct, že o jeho fanklubu se traduje víc historek, než o samotné kapele. Viz video.
Alcest – Les Voyages De L'Ame
Písničky pro zamilované a opravdu romantické válečníky. Oficiální video je výmluvnější než slova. Pojďme spolu strávit celý život, pokud možno ve vlahém větru na břehu moře.
OM – Advaitic Songs
Na Pitchforku hodnotí 5,2 z deseti. Což není mnoho. Ale v oblasti žánrových podivností je kombinace world music s pomalým metalem prostě moje oblíbená, zatímco u hipsterů nejspíš úplně neletí. Navíc nábožensky pozitivní metal, který vyloženě nesmrdí? Album otevírá ženský hlas podkreslený perkusemi a smyčci a blízkovýchodní atmosféra nenasvědčuje tomu, kde se ocitneme, dokud se neobjeví – baskytara. Těžké sludgové rify State of Non-Return ovšem zarazí nohy zpátky do země a připomenou, že Om jsou pohrobci klasiků stoneru/doomu Sleep.
Circle of Ouroboros – Abrahadabra
Otevírák Conspiracy, který je z alba asi nejpovedenější, bohužel není nikde ve videopodobě dostupný, natož v live nebo art podobě – kapela se obejde bez koncertové masírky, standardní v době stahování (a jejich nahrávky taky vlastně nejsou moc k sehnání), ale tak si alespoň pomalu, zhluboka zadýchejme. Black metal hraný Psychic TV.
Urfaust – Ritual Music for the True Clochard
Nizozemští Urfaust hrajou aspoň někdy. Výběrovka toho nejlepšího ze současného black metalu říznutého black ambientem…
Lukáš Jiřička (divadlo)
Heiner Goebbels – Stifters Dinge
Bůh je jenom jeden. A jeho hudba ke stejnojmenné inscenaci bez herců dokáže fungovat samostaně bez divadelní stopy.
http://www.youtube.com/watch?v=1VV-mcuf-P8
Swans – The Seer
Tenhle Sýr si sice mohli Swans nechat ještě trochu uležet, ale i tak čpí silně.
http://www.youtube.com/watch?v=t6I0Gcer-zQ
Robert Piotrowicz / C.Spencer Yeh – Ambient
Jedna půlka vinylu nese hudbu, druhá ticho. Obě strany zabíjí.
http://www.youtube.com/watch?v=rKebWDw5W7o
Reinhold Friedl – Mutanza
Reinhold Friedl, vůdčí postava ensemblu Zeitkratzer, sólově na klavír interpretuje skladby Philla Niblocka, Alvina Luciera, Philla Glasse aj. Překvapivé aranže elektronické hudby pro akustický nástroj.
Mike Patton / Luciano Berio – Laborintus II
Hlasová ekvilibristika Mike Pattona ve spojení s expresivní Beriovou kompozicí dopadla nad
očekávání.
http://www.youtube.com/watch?v=EEHEnPOAagk
Iancu Dumitrescu / Ana-Maria Avram – Live in Israel
Výtečná díla rumunského manželského páru elektroakustických skladatelů (které mají v oblibě například Sunn O)))) mají sice neskutečně ohavné obaly, ale svou intenzitou zmrazí vše okolo.
http://www.youtube.com/watch?v=c-7aJAwBoY8
B4 – Lux Oxid
Pro milovníky psychedelie, popu, country, sci-fi a kraut rocku nezbytnost.
Kyklos Galaktikos – Osa dobra
Hopec pro kritické.
http://www.youtube.com/watch?v=uim87eIBhOE
Karel Kouba (šéfredaktor)
Death Grips – No Love Deep Web
Debutový mixtape Exmilitary z roku 2011 byl zjevením z pomezí žánrů. Nasraný rap se mísil s tvrdými elektronickými podklady, které umocňovala z mathcoru vycházející rytmika bubeníka Zacha Hilla. Loni Death Grips vydali nejdříve album Money Store, které bylo oproti debutu mnohem slabší (především kvůli podkladům), ale zanedlouho to napravili deskou No Love Deep Web. Na webu mishkanyc.com se sice píše, že to „zní jako kdyby se noisová kapela z Providence snažila nahrát rapovou desku s veteránem z Vietnamu, který je momentálně bez domova“, ale to není podstatné, protože tohle album má nejen koule, ale i péro.
http://thirdworlds.net/main/death.html
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=NOs51Lvhn64
http://www.youtube.com/watch?feature=fvwp&v=tWzJhkrZm5Y&NR=1
King Dude – Burning daylight
Nové album dekadentních folkařů, kteří zní jako Johny Cash na konci tunelu, zmutovaný Michaela Gira ze Swans, který to přehnal s hall efektem nebo jako Elvis na hodně špatným tripu. Písničky o lásce, smrti a víře.
http://www.youtube.com/watch?v=BiSnI8vyxx0
http://kingdude.bandcamp.com/releases
Master’s Hammer – Vracejte konve na místa
„Patos řídké menáže futrovala lůza/ zhovadilé plantáže opustila můza/ mizernou šlichtu namísto duchovna/ cestou na šichtu zapáchá senkrovna.“ Klasika českého blackmetalu k nám promlouvá s jointem v ruce čím dál ironičtějším hlasem. Cthulhu, čilum rozpálený žhavou materií, šumavské hroby, ježibaby vzývající Belzebuba, Apokalypsa, spiritisté, okultisté a nihilisté.
http://www.youtube.com/watch?v=4joxs9JqIiw&list=PL26F0E041C4175D4F
Jeremiah Jae – Raw Money Raps
Podmanivý abstraktní hip-hop, v němž nenajdeme příliš explicitní beaty, žádný explicitní rap, žádné bitches, dicks, pussies ani purp a weed, jichž jsme se mohli přejíst v lavině mixtejpů od Raider Klanu, který ovšem letos nepochybně tvrdě vládl. Jednou z hlavních devíz Jeremiaha Jae je to, že se nebojí být angažovaný. Objev roku. Za pozornost stojí i deska Ignorant Prayers, kterou natočil s Azizi Gibsonem.
http://www.youtube.com/watch?v=4xqGp6slVgs
http://www.youtube.com/watch?v=18JOKR2iZas
http://www.youtube.com/watch?v=AOiiV-yrjAg
Flatbush Zombies – Drugs
Koupelová sůl a okousané obličeje.
http://www.youtube.com/watch?v=ix8kLAPQsjE
Bodega Bamz – Strictly 4 my P.A.P.I.Z
Bez komentáře...
http://www.youtube.com/watch?v=e6kLBGgzUCg
JJ Doom – Key to the Kuffs
Další alterego MF Dooma, tentokrát ve spolupráci s Jneiro Jarelem http://www.youtube.com/watch?v=WW-9TcDTKa8
Nejlepší cover je od Yasiina Beye alias Mos Defa, který udělal z hitu Jay-Z & Kanye Westa Niggas in Paris poněkud tíživější a reálnější Niggas in poorest.
(((O))): Morning Lights
Witch house ve své nejlepší rytmické inkarnaci. Duch diska znásilněný breakcorem a drogami. Temnota, zvrácený rituál. Sypte toho tam co nejvíc, ty synťáky to snesou, tělo snad taky.
http://oddot.bandcamp.com/album/morning-lights
Gatekeeper: Giza
Snaha vrátit se se syntezátory do osmdesátek je bolestivá, ale ta bolest je strašně příjemná.
http://www.youtube.com/watch?v=xdzAKHuYGoU
http://www.youtube.com/watch?v=OQg7JgIVIuc
http://www.youtube.com/watch?v=JG-zJVKc3bs
Ondřej Bělíček (host – hudba)
Chief Keef – Back From The Dead
Chicago bylo v posledních letech cenněno především za to, že přineslo hudebnímu světu juke house. Na ulicích i v podzemí města však od začátku minulého roku pomalu přebíral žezlo největší hvězdy Chief Keef. Back From The Dead je čistý gangsta rap. Produkce je ve stylu Lexe Lugera s velkou kadencí kulek prolétávajících kolem hlavy a s nezbytným houkáním policejních antonů k tomu.
http://www.youtube.com/watch?v=u-xLk4yVL-M
Spaceghostpurrp – B.M.W.
Místo B.M.W. zde mohlo být klidně i album Mysterious Phonk, nebo téměř jakýkoliv mixtape od jiného člena Raider Klanu. Byl to totiž jejich rok. Do nového roku se nám promítly už i další mixtapes a není důvod pochybovat o tom, že se můžeme těšit na další strmý vývoj jejich kariéry.
http://www.youtube.com/watch?v=c6uHwRJImUM
Bodyguard – Silica Gel
James Ferraro má bezpočet tváří. S projektem Bodyguard se pustil do rytmických vod tanečních parketů, které zvládnou i pomalejší pohyby. Basa správně vibruje a Ferraro si už pohrává pouze s pop, r’n‘b či rapovými vokály, které různě mutuje. Silica Gel je jako studená sprcha, po níž jsme dlouho prahli.
http://www.youtube.com/watch?v=zIjvhMfUDq0
Heroin In Tahiti – Death Surf
Název této italské kapely pěkně vystihuje dojem z alba. Táhnoucí se kytary, zkreslené surf rockové riffy, v pozadí téměř neslyšitelný a neměnný perkusový rytmus. Tak nějak nejspíš zní soundtrack z Pulp Fiction, když se tělo nadopuje teplem heroinové stříkačky.
http://www.youtube.com/watch?v=wnqk44kaQPE
Pete Swanson – Pro Style
S technoisem se mohli seznámit i návštěvníci pravidelných večírků A2+. To když na loď Tajemství zavítala trojice Unicorn Hard-on, Laser Poodle a Container. Ani nebylo moc překvapující, že se člen skvělých Yellow Swans vydal právě tímto směrem. Noisem prodchnuté smyčky doprovází pravidelný beat, který se zpomaluje, nebo zrychluje. Stoupnete-li si někdy za dveře právě probíhajícího techno setu a u hlavy vám bude poblikávat zářivka, tak možná uslyšíte i celé album Pro Style.
Mixtape Ondřeje Bělíčka, v němž se ohlíží za rokem 2012.