eskA2látor 1

Zlatou medaili za kanalizaci a privatizaci podvratného umění získává umělecká ­skupina Ztohoven, která se rozhodla, že už bylo dost nerozvážných, mladických činů, a svou nově nabytou dospělost oslavila nájmem domu, v němž hodlá vytvořit projekt Paralelní polis. „Už delší dobu si říkáme, že nějaká forma institucionalizace je nevyhnutelným krokem,“ vysvětluje mluvčí skupiny a dodává: „Nemohli jsme se zacyklit v mladistvých akcích.“ To by snad ani nestálo za řeč, kdyby se skupina zároveň nehonosila tím, že v místě hodlá vytvořit jakési sídlo nezávislé, alternativní ekonomiky, která bude vzdorovat skutečnosti, v níž se „autoritářské tendence zakusují do našich svobod“. Jak tedy vypadá taková nezávislá institucionalizace v pojetí přestárlých uměleckých raubířů? Především je placená z peněz, které nejsou podvratné v žádném slova smyslu a pocházejí buď od bank, nebo z kapsy burzovního spekulanta Karla Janečka. Přispět může sice každý, ale jako na potvoru peníze posílají především ti, kteří patří spíše k finanční oligarchii než k idealistickým mecenášům, co by rádi změnili svět. Jako kdybyste za peníze zbrojařských firem chtěli bojovat s vojenským průmyslovým komplexem či z prostředků drogových kartelů provozovali léčebny pro závislé. Disidentská paralelní polis se v postmoderní době zkrátka smrskla na antisystémové alibi užitečných idiotů. Nebyla nakonec podle této logiky i Charta 77 placená Státní bezpečností?