editorial

Komunita, družstvo, alternativní ekonomika, lokální měna, soběstačnost. To jsou klíčová slova, která s pokračováním vleklé systémové krize slýcháme čím dál častěji. Participaci reflektujeme převážně v její družstevnické podobě, ale snažíme se dopátrat i toho, jakou by mohla mít podobu v mediální sféře. V rozhovoru s autorem koncepce komunitních médií Janem Křečkem na straně 20 se dozvídáme o možnostech nezávislého zpravodajství i zábavy, které v zahraničí fungují jako samozřejmá součást veřejného života. Stranou tématu nemohou zůstat ani jihoevropské levicové strany Syriza a Podemos, jejichž cílem je participativní demokracie (navzdory tomu, že je český mediální mainstream považuje za strašidlo dnešní doby). Jakub Horňáček o nich na straně 25 píše, že „dokázaly v institucionální politice vrátit hlas těm částem společnosti a sociálních hnutí, které byly z tohoto pole dlouho vyloučeny“. A protože ekonomická krize, kterou prožíváme, stojí a padá s penězi, dozvíte se něco také o nových finančních teoriích a alternativních měnách. Třeba na straně 28 se ekonomka Ilona Švihlíková ptá, kde hledat inspiraci pro nový finanční systém – a konstatuje, že „Česká republika je jako obvykle poněkud mimo“.