Na zkušenosti s knižní distribucí jsme se zeptali malých nakladatelů, jejichž produkce tvoří výrazný výsek na trhu kvalitní nekomerční literatury a kteří o knihu mnohdy pečují výrazněji než velcí nakladatelé. Ovšem na rozdíl od nich jim chybějí prostředky na inzerci a jiné formy zviditelnění, takže musí o to více spoléhat na knižní distribuci.
1. Jak distribuujete vaše knihy?
2. Jste s distribucí spokojeni?
3. Pokud by se na ní mělo něco zlepšit, co by to bylo?
Iva Pecháčková, Meander
1. Využíváme velké distributory, jako jsou Kosmas, Euromedia, Nakladatelský servis a Pemic. Do galerií a designových obchůdků a na různé výstavy si knihy ovšem musíme dodávat sami, je to zhruba dvacítka odběratelů. Něco málo prodáme také přes náš eshop a na akcích typu Knihex, Design supermarket apod.
2. Spokojená nejsem absolutně, Pemic prodává jen novinky zhruba tři měsíce, pak už se titulu jako starému nevěnuje, ovšem artové knihy se prodávají delší dobu, někdy i několik let. O mnoho lepší to není ani v Euromediích a Nakladatelském servisu. S knihkupci nijak nepracují, umělecké knihy pro děti, mnohdy ručně vázané nebo v plátně, jsou v knihkupectvích utopeny v záplavě braku a poškozené nám je po roce vracejí. Pokud požadujeme něco jako individuální přístup ke knize nebo alespoň nějakou reklamu, musíme si ji sami uhradit. Už na to rezignuju.
3. Ideální by zřejmě bylo spojit se s ostatními malými nakladatelstvími v jednu flexibilní distribuci, velmi by nám to snížilo náklady. Takto si na individuální distribuci každý musíme držet jednu sílu, která zásobuje designová knihkupectví a obchůdky, anebo (v horším případě) si obchod děláme sami a nestíháme se věnovat vydávání knížek. Možná by pomohla nějaká podpora z Ministerstva pro místní rozvoj, nějaký integrovaný operační program zaměřený na podporu kulturního dědictví. Dívala jsem se, že něco podobného tam mají…
Petr Januš, Rubato
1. Jedinou velkou distribuční sítí, v níž jsou naše knihy k mání, je Kosmas. Jiní distributoři neprojevili o naše knihy zájem, zřejmě proto, že nevydáváme kuchařky, Nezby ani 69 odstínů šedi a neděláme lesklé obálky s fotografiemi. Drobným doplňkem ke Kosmasu je pro nás několik vybraných pražských knihkupců, s nimiž jsme víceméně spřáteleni.
2. Dobrou práci v Kosmasu odvádějí pánové ze skladu v Lublaňské, muži na svém místě. Samotný Kosmas je na jedné straně jediný distributor, který bere knihy, jež nejsou primárně vydávány za účelem výdělku, na druhé straně však způsob, jakým knihy prodává, není možné označit v plném rozsahu za distribuci (viz dále). Krok správným směrem je informační web Oko Kosmasu, o který se stará Tomáš Weiss. Jen ho nezamořit banalitami… Co se týče výběrových knihkupců, ti dělají, co mohou, a byl bych rád, kdyby vliv podobných míst vzhledem k orientaci čtenářstva rostl.
3. Bylo by dobré oddělovat evidenci knih prodaných distribučními kanály od knih prodaných online a v kamenných prodejnách Kosmasu. V druhém případě totiž neplní Kosmas roli distributora, ale knihkupce, což by se mělo odrazit i ve výši rabatu, která je mimochodem na hranici únosnosti. Další výhradou je klíč k informování o knihách. Přidanou hodnotou Kosmasu oproti jiným distribučním sítím je podpora kvalitní nekomerční produkce, čehož by si měl být při propagaci knih vědom. Z obecného hlediska je inspirativní francouzský distribuční model, kde se distributor stará výlučně o logistiku (skladování, doprava) a vzrůstá role takzvaného diffuseura, který zastupuje vícero nakladatelů, propaguje jejich knihy a přijímá na ně objednávky od knihkupectví, knihoven apod. Při odpovídajícím zacílení tak přispívá k lepší orientaci ve všudypřítomném knižním smogu.
Šárka Šavrdová, Dybbuk
1. Po zkušenostech s pestrou škálou malých i větších distribučních firem jsme uzavřeli výhradní smlouvu s Kosmasem. Mnoho distribučních firem se ukázalo jako „černé díry“, ve kterých knihy zmizely a už se nikdy neobjevily, stejně jako žádné peníze z nich. A nepomohlo ani soudní řízení. Jiné nám knihy vrátily jakožto neprodejné, s potrhanými obálkami a podobně, další ke knihám přistupovaly jen jako k rychloobratovému zboží, a tudíž se zaměřovaly na knihkupce a čtenáře s naprosto jinými požadavky…
2. Vydáváme knihy pro náročnější čtenáře a v malých nákladech – spolupráce s distribucí Kosmas je při současném stavu a jakémsi „rozdělení trhu“ nejblíže tomu, jak bychom si ideální distribuci představovali.
3. Především bychom uvítali „rozdělení zodpovědnosti“ za úspěch či neúspěch společného záměru prodat knihu. Distribuční firmy knihy přijímají zpravidla jen do komisního prodeje, tudíž veškerá rizika nese nakladatel a peníze vložené do vydání se vracejí strašlivě pomalu. A to i u titulů, které svou povahou nejsou tak úplně nekomerční. Dalším „problémem“ je výše rabatu a propagace knih. Komisní prodej vnímáme jako nefunkční obchodní model. Kdo nemá ve zboží (a kniha je také, byť specifické zboží) vlastní peníze, nesnaží se, nenabízí, ten neprodává. Ovšem kvůli obrovskému množství vydávaných knih a zaběhlé komisní praxi je změna asi v nedohlednu. Pomohlo by nám, kdyby si distribuce po vydání přímo odkupovaly část nákladu za nižší cenu. A také by velice pomohla fixace cen, ustanovení pevné maloobchodní ceny knihy, aby se knižní trh a vkus čtenářů, kteří ještě knihy rádi nakupují, neničil „levnými knihami“ a podobnými marketingovými projekty.
Vladimír Pistorius, Pistorius & Olšanská
1. Své knihy distribuuji převážně pomocí tří distribucí – Kosmas, Pemic a Pavel Dobrovský – Beta, eknihy pak prostřednictvím Kosmasu a Palmknih.
2. Ne všechny tyto distribuce jsou pro mne stejně významné, ale v podstatě můžu říct, že spolupráce se všemi probíhá bez problémů.
3. Žádné zásadní nápady na zlepšení nemám, a protože máme i knihkupectví, vím, že také spolupráce distribucí s knihkupci funguje vcelku hladce. Dlouhodobě mám ale vůči distribucím (a vlastně i některým nakladatelům) výčitku, že nejsou schopny spolupracovat na vytváření společné databáze všech knižních novinek (v tomto ohledu je výjimkou Kosmas, který před nedávnem začal spolupracovat s databází České knihy Svazu českých knihkupců a nakladatelů). Taková databáze by byla prospěšná všem – čtenářům, knihovnám, knihkupcům i distribucím. A chybí, myslím, také společná tematická klasifikace knih (jakási funkční analogie dřívějších tematických skupin), která by usnadnila život knihkupcům a čtenářům. Každá z větších distribucí si vytvořila vlastní taxonomický systém, který se však kvůli odlišnosti od systémů jiných distribucí prakticky nedá používat mimo její vlastní obchody.
A ještě jedna poznámka: Řada distribucí si buduje vlastní řetězec prodejen. Tyto prodejny pracují v režimu, který je oproti „nezávislým“ knihkupcům zvýhodňuje. A distribuce jsou také přirozenými největšími provozovateli internetového obchodu. V obou zmíněných případech tak distribuce přebírají roli koncových prodejců. Myslím, že se tak vytváří prostředí, jež v nepříliš vzdálené budoucnosti povede k vytlačení řady menších knihkupců z trhu, což není nic, na co bych se právě těšil.
Filip Tomáš, Akropolis
1. Využíváme především čtyři hlavní tuzemské distribuce – Euromedia, Kosmas, Nakladatelský servis a Pemic, doplňkově pak titul od titulu i specializovanější, jako je třeba distribuce Karmelitánského nakladatelství, v případě učebnic češtiny jako cizího jazyka máme pár stálých zahraničních partnerů a škol. S výjimkou čtenářsky orientovaných akcí typu Knihex či Tabook se nevěnujeme přímému prodeji – v případě knihkupců i proto, že drtivá většina tuzemského obchodu s knihami probíhá komisním způsobem, takže věnovat se v malém nakladatelství ještě i této evidenci a s ní spojené skladové a přepravní logistice by bylo na úkor práce s výběrem a přípravou titulů.
2. Jein. Uvedené množství distribucí pro nás představuje několik výhod i nevýhod: spolehlivě pokrýváme větší distribuční území, než bychom byli schopni zasáhnout sami nebo jen s částí těchto distributorů. Nezanedbatelně rozkládáme také riziko závislosti na jednom dvou partnerech – ať již ekonomické či vztahové. Na druhé straně nás to u řady titulů tlačí do zbytečně vyšších nákladů – tuším, že optimální náklad by byl například okolo pěti set výtisků, ale chcili svěřit titul všem, musím jim dát minimálně sto padesát až dvě stě výtisků. Zoufale nefungují nějaké relevantní poptávkové průzkumy zájmu předem, distributoři neriskují v podstatě nic a jsou schopni si kolikrát objednat nesmyslně málo či mnoho. Zboží pak bez skrupulí – a leckdy všelijak poničené (stopy po stržených etiketách vydávané za „naši výrobní vadu“ nejsou výjimkou) – záhy vracejí. Reálný pultový distribuční čas se bohužel dramaticky zkracuje a kniha brzy zůstává jen v nabídce eshopů.
Jaroslav Seifert v únoru 1948 na anketní odpověď na otázku „Co byste řekl k debatě o distribuci knih?“ odpověděl následovně: „Souhlasím s panem ministrem informací, že čeští knihkupci mají mít na skladě všechny knihy, které se vyskytují na nakladatelském trhu. Rozhodně bych ovšem bránil práva čtenářů, aby si z knih nově vydávaných vybírali podle lásky svých srdcí.“ Chápu, že tato odpověď je při aktuálním počtu vycházejících titulů zoufale nereálná, ale přesto si myslím, že distributoři a hlavně knihkupci by mohli trochu více rozlišovat, vybírat a snad i vychovávat. Kolikrát jsem třeba nad novým svazkem Díla Jaroslava Seiferta slyšel, že „to“ už dotyčný knihkupec měl, a tudíž „to“ už nechce… Ale chápu, že knihkupec je v době eshopů a eknih v tom našem zápase první na ráně. Ze strany distribucí, snad s pozitivní výjimkou Kosmasu, necítím aktivní zájem o chystané tituly.
3. Těžko na malém prostoru něco vymýšlet. Kdysi mne velmi zaujala – zatím utopická – myšlenka nějaké svazové distribuce, jejímž cílem by bylo primárně knihy distribuovat a netvořit zisk, který by se buď použil k dumpingovému snížení nutného rabatu (je dnešních téměř padesát procent nutných?) či reinvestoval do rozvoje této distribuce. Ale nevím, dále než k úvahám na jedné vzrušené schůzi na Svazu českých knihkupců a nakladatelů to nejspíše nepostoupilo, třebaže to byl jeden z mála pro mne hmatatelných důvodů, proč se o členství v SČKN zajímat. Přijde mi, že tuzemský knižní trh se valí bez schopnosti rozlišovat, nevidím tady žádný prvorepublikový Kmen, žádný Klub přátel poezie. Obrat a výše strženého rabatu jsou až příliš alfou omegou – a s tím se nám trochu špatně jedná, když se snažíme prodat třeba právě kritické vydání Jaroslava Seiferta. Nejmenovaný novinář LN pak ještě napíše, že nejsme schopni ani zajistit distribuci a propagaci; nu, za těchto podmínek je volná ruka trhu natažena skutečně docela vysoko.
Erik Lukavský, Fra
1. Máme tři distribuce, ale smysl má pro nás bohužel jen Kosmas. U toho, zdá se, zůstalo pořád něco z toho starýho androšství, mají rádi knihy, nejen čtivo. Jinak naše knihy prodáváme také přímo, v Café Fra, a posíláme přes náš eshop.
2. Nikdo nikdy nebude spokojený, to je jasný. Je to takovej začarovanej kruh. Každý z toho chce něco urvat a všichni fňukají, že zrovna oni z toho nic nemají. Větší problém než v distribuci ale vidíme hlavně u negramotných knihkupců. Většina lidí chodí nakupovat do obřích knihkupeckých řetězců, kde se naše knížky objevují jen sporadicky. Třeba z poezie tam od nás nenajdete nic, což je tristní.
3. Rádi bychom viděli naše knihy v každém knihkupectví, ale to jistě každý nakladatel. Je třeba to nutit těm natvrdlým knihkupcům horem dolem. I když je jasné, že je to dost těžký úkol. Až přijde Amazon, třeba ještě budeme vzpomínat.