Tramping v časech odborného zájmu

V minulém roce slavil český tramping sto let od svého zrodu – za onen milník je tradičně považován vznik osady Ztracená naděje – a při té příležitosti se jeden z nejspecifičtějších a nejsvéráznějších českých, respektive československých společenských fenoménů dočkal zvýšené pozornosti tuzemských médií. K vlně zájmu o tuto nejstarší místní subkulturu přispěla i publikace Český tramping v časech formování a rozmachu, vydaná na začátku tohoto roku. Široký kulturní i geografický záběr a snaha pojímat meziválečný tramping coby organický jev bez historizujících tendencí i akademicky svazujících definic z ní dělá ojediněle objektivní příspěvek do debaty o romantických ideálech a realitě jejich naplňování v období první republiky.

Kafka na trampu

„Tato kniha chce být pomyslnou archeologickou sondou odkrývající pro někoho snad i překvapivou rozmanitost uvnitř jedné časové vrstvy,“ avizuje v úvodu první kapitoly kolektiv pěti autorů (které kromě odborného a zčásti i aktivního zájmu o tramping spojuje také stejné křestní jméno) a je pravda, že o leckdy překvapivé souvislosti zde není nouze. Dozvíme se třeba, že za „prototrampy“ se ještě před první světovou válkou na svých výpravách do lůna přírody mohli pokládat třeba i Franz Kafka s Maxem Brodem.

Samotné stopování původu a začátku užívání slova „tramp“ u nás v tom významu, ve kterém ho známe dnes, zabírá velkou část úvodu, společně se snahou postihnout počáteční motivaci a ideové zakotvení mladých výletníků. Řečnickou otázku „Proč trampujeme“ si ostatně kladl už Bob Hurikán ve svých Dějinách trampingu (1940). Na rozdíl od jeho ryze subjektivních pamětí a líčení počátků trampského hnutí pohledem přímého účastníka se autoři letošní publikace přes neskrývanou spřízněnost s trampským světem snaží o střízlivý a prameny podložený exkurs do mentality tehdejší společnosti. I proto do jisté míry rezignují na snahu tramping přesně definovat a spíše se soustředí na jeho konkrétní projevy a manifestace v dané lokalitě a době.

Trampské milování

Jednotlivé kapitoly se věnují trampingu ve vztahu ke sportu a popkultuře. Řeší se estetická východiska a inspirační zdroje v dobové westernové filmografii, která do značné míry ovlivnila výrazový slovník vznikající trampské „obce“. Počátky a proměny trampské písně od amatérských pokusů až k profesionálním osadním sborům a její dalekosáhlý vliv na domácí hudební scénu i nárůst její popularity a prodejů gramofonových desek během krize patří k poměrně dobře probádaným a známým popkulturním jevům. Menší pozornosti se dosud dostávalo trampské literární a divadelní tvorbě, stejně jako ozvukům trampující generace v mladém filmovém odvětví. V aktuální monografii tato témata nezůstávají stranou a stejně tak se pozornosti dostává početným trampským periodikům a kreslenému humoru.

Autoři knihy se snaží pojímat trampské kulturní projevy v jejich celistvosti a zároveň zdůrazňují spojovací prvky mezi jednotlivými uměleckými odvětvími – význam trampské subkultury nicméně hodnotí střízlivě. Zmiňují například, že z dobové trampské zábavné literatury dosáhla obecnější známosti a určité nadčasovosti pouze Bohatýrská trilogie (1959) Vlastimila Žáka a Jaroslava Rady – a to především pro oblíbené seriálové zpracování ze šedesátých let. Dobu, kdy se z trampingu začala stávat doslova mondénní záležitost, přitahující pozornost „paďourské“ většiny i agilních podnikavců, kteří se na vlně obliby moderní romantiky neváhali svézt, pak přibližují třeba skrze Františka Trefného, který po úspěchu hudební revue Trampské milování na počátku třicátých let okamžitě přispěchal s literárním „spin­-offem“ stejného názvu, ale s poněkud jiným obsahem a na tento počin navázal inzercí erotických pomůcek v trampských časopisech.

Divocí skauti

Obchodní potenciál měly i sportovní aktivity, které se brzy staly typické pro většinu trampských osad. Tak třeba známý všestranný sportovec Emmerich Rath (který byl mimo jiné jedním z těch, kdo se při osudném závodě na lyžích vydali zachraňovat ztraceného Bohumila Hanče) si v Praze otevřel obchod se sportovním vybavením, kde začal brzy prodávat také vybavení pro trampy. Sport se pěstoval ve většině osad – nešlo přitom jen o „trampský národní sport“ nohejbal, ale i o další míčové hry, atletiku, box, kanoistiku, a také motosport, zejména u movitějších part. Podle autorů byla role sportu natolik zásadní, že jej označují za jeden z hlavních faktorů, díky nimž se tramping „během třicátých let vyvinul ze subkultury v součást masové kultury“.

Velkou devízou knihy jsou ale především části věnované politickému rozměru trampingu a jeho vztahu k výchově a organizacím sdružujícím mladé lidi. Tradičně omílaný „konflikt“ trampingu se skautingem, z něhož se mnoho prvních trampů neboli „divokých skautů“ rekrutovalo, zde dostává přesnější kontury a historické pozadí – k němuž patří i existence hned několika politicky motivovaných skautských organizací s odlišným vztahem k trampům. Společně s kapitolou o trampském prostoru, která obšírně zkoumá podmíněnost a charakter vzniku trampských lokalit (včetně toho, jakým způsobem tradičně romantizované zakládání osad ovlivňovaly místní majetkoprávní vztahy, sociální možnosti a třeba i kvalita zemědělské půdy) patří tyto pasáže k nejpřínosnějším částem knihy, jež neosloví jen zájemce o historii trampingu, ale každého, kdo se chce seznámit se sociokulturními souvislostmi a náladami panujícími v československé společnosti mezi válkami.

Autor je publicista a šerif T. O. Čávo Boyz.