Za tři měsíce to vypukne. Paříž je jedno velké staveniště, tribuny rostou po celém městě, všude se něco připravuje a chystá. A cyklisti nemají kde jezdit, protože stavební práce zatarasily cyklostezky. Olympijský plamen si už klidně pluje po Středozemním moři – bez ohledu na desítky tisíc uprchlíků, kteří se také snaží dosáhnout břehů Evropy. V Marseille se pýchou bijí do prsou: „To u nás bude pochodeň jako první! Ne v Paříži!“ Pak se ale vydá vnitrozemím až pod Eiffelovku. Zahájení olympiády je jeden velký otazník. Tedy vlastně dva. Za prvé: co s tou špinavou Seinou? Proběhne na ní zahájení a prezentace delegací? Starostka města Anne Hidalgo se prý demonstrativně oblékne do plavek a přede všemi se v řece vykoupe. A za druhé: který pěvec či pěvkyně vystoupí při zahájení her? Kdo najde odvahu zazpívat u tabule před celou třídou? Chtělo by to samozřejmě nějakou klasiku, například něco od Edith Piaf. Ideální adeptkou by byla Aya Nakamura, francouzská zpěvačka malijského původu, která je miláčkem nejmladší generace. Reakce na tento nápad na sebe nenechaly dlouho čekat. Po bezprostředních rasistických útocích („Tohle je Paříž, a ne tržiště v Bamaku!“) se ozvala Marion Maréchal z radikální ultrapravicové strany Erica Zemmoura: „Aya neumí zpívat. Nereprezentuje francouzskou kulturu ani eleganci.“ Na zpěvaččinu obranu se postavila většina kulturních institucí, novinářská obec i sociolingvisté. Třeba exministr kultury a současný ředitel Institutu arabského světa Jack Lang se nechal slyšet, že Aya je magická. Účast na zahájení ale zpěvačka zatím nemá jistou. Stejně jako Kendji Girac, populární zpěvák romského původu, který se nešťastnou náhodou postřelil. Jeho místo by ale mohli zastat Gipsy Kings. Pokud by nakonec k multikulturní prezentaci při zahájení olympijských her nedošlo, byla by to ostuda doslova před celým světem.