Druhá próza umělkyně a spisovatelky Báry Bažantové se podobně jako její reportážně­-deníkový debut věnuje tématům chudoby, sociálního vyloučení, závislosti či autonomie. Dějištěm tentokrát není litvínovský Janov, ale Barcelona. Distribucí i kritikou spíše opomíjené texty patří k výrazným …

Nová próza Petra Šestáka je sociálně citlivý, naštvaný a značně radikální pamflet z doby, kdy se automobily jako symboly minulosti, současnosti i budoucnosti vystřelují do vesmíru. Měl by se stát povinnou četbou pro všechny chodce, cyklisty, motoristy, salónní aktivisty i skutečné sabotéry.

Aniž jsem to plánoval, ocitl jsem se nedávno v podnikové prodejně jedné čokoládovny. Půlkilové pytle nestandardních výrobků se tu prodávají za nestandardní ceny. Zmetky se v tuhém igelitu drolí, vypadají nevábně, ale chutnají jako ty, co prošly kontrolou jakosti. Prodejnu prostupuje lepkavá …

Rozsáhlou sbírku Dokumenty, která se ocitla v užších nominacích na cenu Magnesia Litera za poezii, rozdělil Kamil Bouška do tří samostatných knih: Dokument, Má vlast a Na doživotí. I když nad mnoha verši můžeme žasnout, nejednoznačnost existence tu ustupuje předvídatelným pointám a „dystopickému …

Písničkář Jiří Smrž shrnul své písňové texty i vyprávění o životě do obsáhlého svazku Dosud. Kniha ho představuje mimo jiné coby básníka, který je doma v krajině viděné „jako znamení, znak a metafora“ a také v niterné samotě, jež se mu jeví „jako prostor, nikoli osamělost“.

Jedna z mých nejoblíbenějších „metafor“ z nové české poezie je spojení z Těžítek (1994) Petra Kabeše: „slunce v úplňku“. Hledáte v literatuře přesnost? Tady je, v provedení par excellence. V tom drobném sdělení je přesnost pojmová a jazyková, přesnost postřehu schopného …

Blumfeld S. M., Čaroděj nebo Homeless & Hungry – to jsou jen nejznámější z mnoha pseudonymů, za nimiž se skrýval Lubomír Drožď. Vydavatel samizdatových knih a periodik, hudebník, filmař, překladatel, esejista, básník, spisovatel a mystifikátor zemřel 19. února.

Jakým způsobem umožňuje literatura promlouvat bezvýznamným lidem stojícím stranou dějin, kteří ve skutečném světě mluvit nemohou? Michel Foucault takovéto „zlopověstné“ hlasy vytáhl z hloubi archivů, ale dostatek příkladů bychom našli i u pozapomenutých jmen české literatury.

Maďarská literatura oplývá historickými náměty. Nalezneme v ní sociografické romány, rodinné ságy či společenské fresky, příběhy lidí, kteří jsou dějinami válcováni, i těch, kdo jimi hýbou. Obrazy výjimečného národního osudu nyní nahrazují spíše alegorické poukazy na vztah mezi uměním a mocí.

Objev nepopsatelných monster ukrytých v polárních ledových pustinách je už klasickým námětem globální popkultury a do velké míry za to může novela H. P. Lovecrafta V horách šílenství. Její dvoudílná komiksová adaptace od kreslíře Góa Tanabeho je půvabnou přehlídkou hororových podivností.