Seriál Fallout není pouhým převyprávěním videoherní předlohy. Plně zapadá do rozsáhlého fikčního světa, rozvíjí však vlastní příběh, který zachovává poetiku oblíbené série. Jde o další důkaz, že tvůrci po dřívějších přešlapech nyní nacházejí cesty, jak adaptovat videohry na plátno či obrazovku.

Seriál Tokyo Vice, který produkoval režisér Michael Mann, není ani po dvou sezónách přímočarou gangsterkou, ale spletitým labyrintem příběhů z japonské megapole devadesátých let. Naturalistické násilí se tu střídá s lyrickými obrazy světa, k němuž vzhlížela tehdejší západní generace.

Rakouská režisérka Jessica Hausner se i ve svém třetím filmu Club Zero zabývá tím, jak ideologie ovlivňují naše těla. Oproti debutovému dramatu Lurdy a následujícímu snímku Láska šílená však tentokrát svou ironickou kritiku staví na vratkých základech.

Francouzský režisér a hudebník Quentin Dupieux svůj hravě bizarní styl tentokrát neuplatnil v žánrové hříčce, ale v biografii. Na plochu 77 minut dostal hned pět verzí surrealisty Salvadora Dalího. Metaportrét Daaaaaalí! dokáže diváky pohltit jako tekutý písek.

Hrdinkou švýcarsko­-gruzínského snímku Kos v ostružiní, uvedeného loni na festivalu v Cannes, je samotářka Etera, silná žena, která mezi ostatní obyvatele gruzínské vsi příliš nezapadá. S autorem*kou uhrančivého dramatu, jež aktuálně vstupuje do českých kin, jsme mluvili mimo jiné o překonávání …

V druhé polovině sedmdesátých let zažívaly krátkou, o to však silnější vlnu popularity filmy o kamioňácích jakožto novodobých kovbojích. Odrážela se v nich atmosféra ropné krize a westernová romantika se tu leckdy dost bizarně střetávala s kontrakulturními náladami.

Italský režisér Matteo Garrone ve filmu Já Kapitán vyobrazuje dlouhou a strastiplnou cestu dvou senegalských migrantů za vidinou lepší budoucnosti. V díle ověnčeném cenou za režii na loňském festivalu v Benátkách se bezmoc i naděje mísí s fantastičnem.

Americký režisér Alexander Payne pokračuje ve zkoumání chybujících postav s neutěšeným osudem. Tragikomedii Zimní prázdniny, jež byla nominována na šest Oscarů, zasadil do období Vánoc ve Spojených státech počátku sedmdesátých let. Film nicméně charakterizují spíše trpké tóny než nostalgie.

„Já jsem to sežral.“ Replika z českého seriálu Metoda Markovič: Hojer zní, jako by protagonista Ladislav Hojer stále hovořil o turistickém salámu, který si kriminalista z pražské mordparty Jiří Markovič rád dává ke svačině a na němž si rád smlsne i jím vyšetřovaný mladík. Tato narážka …

Sexuální život seniorů je v kinematografii stále častějším tématem. Španělské drama Mamacruz citlivě i s nadhledem sleduje katoličku, která po sedmdesátce znovuobjevuje své tělo. Vypovídá o generačních rozkolech i škodách napáchaných patriarchální minulostí.