Přinášíme další nominace známých osobností českého kulturního a společenského života na křeslo prezidenta republiky.
Jan Krekule, rostlinný fyziolog
Otázka, jakého prezidenta, zahrnuje i jeho způsobilost reflektovat nové problémy, s nimiž se nutně bude setkávat, a zahrnout je do domácího kontextu. Co nás nemine: zostřená kompetice o zdroje energie, vyrovnávání s klimatickými změnami, otevírající se nůžky socioekonomických nerovností v rámci „světů“ i regionů a nejspíše i setkání s diktaturami napájenými ideologií redukcionalistického islámu. Uplatní se ochranný mechanismus posilování (a vytváření nových) mocenských a ekonomických center. Nabízí se alternativní řešení: rvačka nebo dialog kompromisu, zacílený na posílení funkčnosti globálních (OSN) i regionálních (EU) organizací a závazných smluvních dokumentů, jejichž příklady již existují. Nový prezident by tedy měl být schopen se takového dialogu zúčastnit bez zátěže úzce ideologických postojů a s využitím morálních kritérii. Kdo takové vlastnosti osvědčil? V nějaké míře již předběžně uvádění (ČSSD) kandidáti: Dienstbier, Pithart, Špidla. Zároveň bych nezapomínal na rezervoár osobností v rámci vysokých škol a AV ČR, které mají i bonus pochopení komplexních souvislostí, byť jsou ochuzeni o politickou zkušenost.
Petra Hůlová, spisovatelka
Jasného favorita nebo favoritku nemám. V úvahu je taky třeba vzít to, kdo by měl reálnou šanci být zvolen, o to se výběr pak stává zapeklitější. Nebrat to v úvahu však není možné. Karel Schwarzenberg, který by se mi zdál jako jistě důstojný zástupce naší země, by zřejmě neprošel. Napadá mě Vlasta Parkanová, politička, které si vážím, a není vyloučené, že by mohla také získat potřebnou podporu.
Tomáš Glanc, rusista a ředitel českého centra v Moskvě
Otázka ve skutečnosti nezní „kdo by měl být“, ale „kdo by mohl být“ – protože navrhnout někoho, kdo by podle názoru navrhovatele byl vynikajícím prezidentem, nemá smysl, pokud se předem ví, že jde o člověka, který se jím nemůže stát. Pokud tedy anketa nesbírá udivující a beznadějné (byť lákavé) vize jednotlivců, ale zabývá se skličující sférou zvanou „skutečnost“, je třeba vycházet právě z ní. Pak se mluví o někom, koho dost dobře znají i čeští poslanci, často byl dlouho v televizi – zároveň disponuje nějakou mezinárodní reputací, zastával už vysoké funkce. Mně by se zdál při těchto podmínkách snad dobrý Ivan Wilhelm. V čele univerzity se choval, pokud vím, kultivovaně, netrpí, jak se zdá, ani sentimentálním vztahem k normalizaci, ani agresivní ješitností, ani sklonem k intrikám, shovívavostí ke korupci, není buran – no, doufám, že si ho neidealizuju. A samozřejmě vzbuzuje důvěru, že byl vedoucím pro laiky tak hermetické dílny, jako je „laboratoř van de Graaffova urychlovače iontů“!
Magdaléna Platzová, spisovatelka
Vzhledem k tomu, že prezident u nás nemá žádnou velkou politickou moc, měla by být jeho role především osvětová (vedle reprezentační). Měl by to být člověk, který by aktivně, vážně a poctivě (bez gest sloužících k vlastnímu zviditelnění) pomohl rehabilitovat české a moravské intelektuály potom, co byli v této zemi biti už skoro šedesát let. Žena nebo muž, kteří by se oddali práci na pozvednutí myšlenkové úrovně obyvatel našeho státu, což potřebujeme mnohem víc než zahraniční investice, dálnice, dokonce víc než důchodovou reformu. Jméno takového člověka však neznám.