Přinášíme další nominace známých osobností českého společenského a kulturního života na křeslo prezidenta republiky.
Dana Hábová, překladatelka
Hm, Václav Havel už to být nemůže, a dalajlama by musel dojíždět...
Nevídaným, ba asi i neviditelným prezidentem by byl výtvarník Pavel Reisenauer. Jistě by nerad marnil čas obědy, večeřemi, natož snídaněmi s hostujícími státníky nebo dokonce českými politiky, a nikým nespatřen by nám nadále posílal své nekompromisní kreslené zprávy o stavu země, jak už léta dělá například na titulní straně Respektu.
Mým dalším kandidátem je astrofyzik Jiří Grygar, muž vzdělaný a duchaplný. Přiměl by nás odtrhnout se od přízemních malicherných hloupostí a rozhlédnout se po vesmíru.
David Jařab, divadelní a filmový režisér
Myslím, že stejně jako pro mne i pro určitou část obyvatel naší republiky není zcela první a zásadní otázkou, kdo bude naším příštím prezidentem, ale kdo jím - snad – už nebude. Nepřikládám funkci českého prezidenta příliš zásadní váhu. Přestože se v masarykovské tradici hledí na tento úřad s velkým respektem, dnešní doba ani ústavní zakotvení tomuto vidění příliš nevyhovují. Je samozřejmě pravda, že zjitřená doba připravila Václavu Havlovi také výsadní roli, ale i tato doba je pryč. Prezidentský úřad by tedy měla zastávat reprezentativní, více méně nepolitická osobnost, která má respekt, morální kredit a příliš nikomu nevadí. To by byla myslím ta nejlepší volba. Leč: je mi jasné, že výběr prezidenta se takovýmto klíčem řídit nebude. Z toho důvodu si přeji pouze, aby byla vybrána akceptovatelná a volitelná osobnost, která by mohla sesadit „z trůnu“ Václava Klause, člověka, který se prezidentem nikdy stát neměl a který ztělesňuje všechno to typické maloměšťácké čecháčkovství: populismus, v mezích zákona udržitelný nacionalismus, oportunismus, totální beznázorovost (nebo zcela utilitární názorová klišé), vydávanou za nejostřeji a ideologicky nejpevněji formulovaný názor, narcismus a bohorovné přesvědčení, že já rozumím úplně všemu na světě, přestože jde o věci, o kterých mám informace na úrovni základní školy. Václav Klaus je jeden z největších omylů „sametové revoluce“. Člověk, který svou neschopnost dokázal prodat jako svůj největší úspěch. Podařilo se mu sebejistotou omámit velkou část našeho národa. Myslím, že je to přesně ten člověk, který by už v žádné veřejné funkci působit neměl.
Ze jmen, která jsem slyšel a která připadají v úvahu, mne zaujala třeba: Schwarzenberg, Špidla, Motejl, Gruša atp., ale je mi to v podstatě jedno.
Miroslav Drábek, režisér divadla Kunsthaus a zakladatel bezdomoveckého divadla Ježek a čížek
Prezidentem by měla být osobnost, která prokázala svou kvalitu i v dobách dřívějších, kdy panoval ve společnosti strach. Strach, který se neprojevoval jako dnes hromaděním věcí či populistickou demagogií. Osobnost, která je proevropská, velkorysá a světově uznávaná. Takovou osobností je Karel Schwarzenberg.