Režie Richard Linklater, 2006, 96 min.
Filmový svět se pomalu, ale jistě začíná probírat literárními díly klasika sci-fi literatury Philipa K. Dicka, která se svou mnohovrstevnatostí a vysokou mírou introspektivní psychologizace dlouhou dobu bránila adaptaci. Richard Linklater při zpracování románu Temný obraz zvolil techniku, jež sehrála jistou roli ve filmových dějinách a vychází vstříc těkavé a nestabilní esenci literární předlohy. Původně kamerou nasnímaný filmový materiál s poměrně nadstandardním hereckým obsazením (Keanu Reeves, Woody Harrelson, Winona Ryder) je totiž postprodukčně vykreslován do podoby komiksové stylizace. Dochází k mírnému zjednodušení obrysu, jednotlivé čáry se rozechvívají, barvy odhalují pestrost odstínu. To vše v odpovídající míře koresponduje s předváděným dějem, který na pozadí drogového ovlivnění psychiky ukazuje postupný rozklad lidské osobnosti v područí inertních společenských mechanismů. Pokud sledujete obraz sebe sama, jedná se ještě o paranoiu? Anebo zacyklenost sebepozorujícího pohledu v symbolické zkratce vyjevuje bolestné odosobňování lidského života, k němuž postupně dochází? DVD Temný obraz obsahuje kromě filmu rozhovor s Richardem Linklaterem či Isou Dick Hackettovou, dcerou zesnulého autora filmového námětu.
Petr Pláteník
Řím – 1. série / Rome – 1. season
Režie Michael Apted a další, 2005, 572 min.
Televizní společnost HBO je známá produkcí kvalitních seriálů a ani Řím není výjimkou, třebaže divákovi může občas připadat, že nesleduje seriál o starověku, ale ze současnosti. Bohatí římští občané tu například pořádají večírky, na nichž si jejich ženy vzájemně pomlouvají své šaty, a není tu nouze ani o poněkud nevybíravější mluvu, než na jakou jsme zvyklí z učebnic historie. První ze dvou ohlášených sérií (ta druhá právě v USA začíná) pojednává o Juliu Caesarovi, který po vítězném návratu z Galie zaútočí na Řím a původní republiku promění v totalitní systém. Na konci série pak Caesar umírá poté, co je napaden v senátu. Tyto historické události jsou však spíše kulisami k fabulaci autorů seriálu – ti si za hlavní hrdiny vybrali prefekta jedné z Caesarových legií, Lucia Vorena, a jeho věrného přítele, vojáka Tituse Pullu. Zatímco poctivý Vorenus se postupně stává Caesarovou politickou figurkou, Pulla zůstává trochu nevypočitatelným, brutálním, ale přece jen „dobrosrdečným“ mužem. Kulturní vyspělost starověkého Říma se tu mísí s podlým chováním některých jeho občanů – především vysoce postavených žen – nebo jejich vztahem k otrokům. Šestidisková edice nabízí navíc možnost sledovat seriál s informacemi, historicky upřesňujícími jednotlivé události ve filmu, bohužel však jen v anglickém jazyce. O to více překvapí kvalitní český dabing. Na šestém disku se pak nacházejí dva filmy o filmu.
Jiří G. Růžička
Žiji ve strachu / Ikimono no kiroku
Režie Akira Kurosawa, 1955, 153 min.
V období studené války se řada tvůrců k obavám o osud světa vyjádřila významným uměleckým dílem. Hodně z nich ale časem zestárlo v okamžiku, kdy zmizela studená válka a byla nahrazena jiným problémem. To však rozhodně neplatí o Kurosawově psychologickém dramatu Žiji ve strachu, které přináší příběh staršího zámožného muže, jenž se v posedlosti svou představou jaderné katastrofy hodlá s celou rodinou přestěhovat do Brazílie. Jeho rodina i nejbližší okolí to ale odmítnou, z velké části otce považují za blázna hodného psychiatrického vyšetření a dokonce ho nechají prohlásit za nesvéprávného. Právě v tomto bodě tkví tajemství trvající přitažlivosti díla. Nejde totiž pouze o film vyjadřující obavy z celosvětové katastrofy, ale také o dílo, jež je průlomem do tradiční představy japonské rodiny, vyznačující se úctou k otcovské autoritě. Ta zde nejen mizí, ale je dokonce nahrazena touhou potomků po zachování osobního pohodlí a výhod plynoucích z otcova majetku. Silný účinek má film i díky herci Toširo Mifunemu, který, ač pětatřicetiletý, v něm odvedl výkon hodný starých mistrů.
Petr Gajdošík
Stalingrad / Stalingrad
Režie Joseph Vilsmaier, 1993, 142 min.
Film pojmenovaný po místě, v němž se odehrávala jedna z nejdelších bitev druhé světové války, nabízí pohled na prolitou krev z německé strany. Právě to je hlavním důvodem, proč stojí za to snímek vidět. Německý režisér Joseph Vilsmaier nás totiž zavede mezi ty, co jsou ve válečných snímcích ukazováni povětšinou jako křičící zlé figurky, ne jako obyčejní vojáci, bojující jen za jiný cíl. Vilsmaier se s historii vypořádává se ctí, neboť hrůzné činy svého národa nezpochybňuje, ale na straně druhé se dívá na jednotlivé střípky – na ty, kteří ve Stalingradu bojovali (a zemřeli) – s lidským pochopením. Jeho film sice již mnohokrát navštívil českého diváka prostřednictvím televize, vydání na DVD si však rozhodně zasloužil již dříve – ne pro svůj bonusový materiál (trailer, záběry z natáčení, něco málo o režisérovi a dnešním Stalingradu), ale pro svoji výpovědní hodnotu a také kvality, které z něj vytvořily jedno z děl, jež se v žánru válečného filmu mohou pyšnit označením nadprůměrný. Civilní herecké výkony a práce kamery dokážou výtečně zprostředkovat mrazivé utrpení. Bez jakéhokoliv patosu, heroizace toho či onoho národa, bez historických pouček. Více než co jiného je Vilsmaierův film drásavý výkřik do nekonečné zasněžené pláně, je pokusem o záchranu (= vyrovnání se).
Lukáš Gregor
Kapitan Binarny
Twin Bottles 2006
PC
Kapitan Binarny je komiksová 2D střílečka od studentů moderního umění z Polska a nabízí naprosto unikátní adrenalinový zážitek, který tu alespoň pět let nebyl. Pamětníci mohou Binarnyho pamatovat třeba ze starší hry Abuse. Se svým hrdinou pochodujete zleva doprava, sbíráte zbraně a střílíte – což je alfou a omegou akčních her. Sejmout vesmířany, když se rozhodnou kolonizovat naši planetu, je vlasteneckou povinností. Výborná komiksová grafika a skvělá hudba vás pohltí natolik, že budete hrát a hrát, dokud neuzavřete všechny tři úrovně. Každá úroveň se odehrává v jiném prostředí a je zatraceně náročná na postřeh. Hordy mimozemšťanů ve skafandrech se valí ze všech stran v až absurdním množství a po zastřelení s vykulenými výrazy odpadávají mimo obrazovku. Je to nádherná podívaná. Po dlouhém dni nebo na začátku pracovního dne není nic lepšího než rozsekat na kusy pár stovek zelených, odporných a dobyvačných Marťanů. Zdarma si hru můžete stáhnout na binarny.pjwstk.edu.pl.
Pavel Dobrovský
Proposition / The Proposition
Režie John Hillcoat, 2005, 104 min.
Osobnost hudebníka Nicka Cavea je takřka renesanční. Svůj talent mimo hudbu dokázal uplatnit i coby herec či třeba jako autor básní, textů, povídek. A nyní i filmového scénáře. Pochmurnost, potemnělost, na druhé straně také lyričnost a svým způsobem romantičnost, to vše ze svých písní vnesl i do westernového příběhu o bratrech, z nichž jeden musel pro záchranu druhého zabít toho třetího. Hlavní (a prostá) myšlenka děje je nám po úvodní brutální expozici předhozena, dále se s ní pracuje už jen velmi zlehka, takřka bez komentářů, zvratů. Proposition je a není westernem. Rozhodně není v té klasické podobě – v podstatě zde nenalezneme kladnou postavu. Současně lze jen stěží někoho zcela odsoudit, neboť i temná duše zabijáka má v sobě něco, co nám to nedovoluje. Na film by šel dokonce vztáhnout vzorec antické tragédie, neboť spíše než souboj strany zákona a strany, která stojí proti němu, je to střet jednotlivce s předurčeností. Vyprahlá a nehostinná australská poušť uzavírá hrdiny do bludného kruhu, z něhož se nemohou od počátku do konce vymanit. Naděje (byť na obloze krásně svítí slunce) zde neexistuje, o pocitu klidu a harmonie nelze ani hovořit. Proposition je drsný film jak fyzicky, tak především duševně, jde o totální ztrátu iluzí z radosti žití. Za podařené bych označil i bonusy – především film o filmu a komentář tvůrců.
–lg–