A2nketa

Otázky:

1.
Na co jste byli v české kultuře či společenském dění v uplynulém roce hrdí?

2.
Kdo by měl lidem za svou letošní práci vracet vstupné (dotace či školné)?

3.
Čím bychom se měli inspirovat ze zahraničí?

Anna Zonová, spisovatelka

1. 
Na dobře připravenou retrospektivu vynikajícího malíře Michaela Rittsteina ve Veletržním paláci. Za pečlivou a inteligentní kurátorskou práci je zodpovědný olomoucký galerista Libor Gronský.

2.
Vrátit plat a nezdaněné náhrady by měli všichni veřejní činitelé, kteří přešli mlčením nebo bagatelizovali rasistické výroky svých kolegů (L. Janáčkové, J. Čunka, M. Knížáka, V. Klause a spol.)

3.
Státy prezentující se jako kulturní podporují překlady svých literátů v zahraničí. Představitelé České republiky to nechávají na překladatelích a nadšencích v zahraničí.

Michael Špirit, literární kritik

1.
Hrdý nejsem na nic, ale jsem rád, že nakladatelství Triáda dokončilo spisy Bedřicha Fučíka.

2.
Tvůrci českých hraných filmů. Těm bych navíc vystavil doživotní zákaz činnosti v oboru.

3.
Ve vydávání denního a týdenního tisku, i když to venku začínají mít taky nahnuté.

Jan Štolba, básník, literární kritik a hudebník

1.
Když se jako rodič účastním školních akcí, jsem tiše hrdý na paní učitelky, které vždy něco pěkného nachystají. Za minimální mzdu a bez společenské prestiže. Zatímco manažeři v koutě porcují medvěda.

2.
Vysoký index zpackanosti zdá se vykazovat akce „Národní knihovna“. Změněná pravidla, nezajištěné pozemky a finance… Nešlo jen o zastírací manévr pro tunel Blanka a 863 podzemních parkovacích míst, jež mezitím začaly na Letné růst?

3.
Inspirací mohou být změny v dnešní Austrálii. Rocker Garrett ministrem životního prostředí, to zní až barvotiskově, přitom jde o seriózního, odhodlaného chlapíka, jenž má – nevídáno! – ideály. I pan Bursík je má, jen v okolním ultrakonzervatismu zapadají.

Ondřej Kavalír, kritik, dramaturg a redaktor nakladatelství Labyrint

1. a 3.
Jelikož pro mě kritika neznamená jen „kritizování“ špatného, ale, možná především, také objevování a kultivaci toho kvalitního a hodnotného, zaměřím se na to, co mi v uplynulém roce udělalo radost. Je to Teoretická knihovna nakladatelství Host, edice Transatlantika a Francouzská knihovna z Garamondu, odeonská Světová knihovna. V oblasti festivalů – Karlovarský filmový festival, Komiksfest, Stimul. Dále literární EKG divadla Archa, kulturní akce pořádané Francouzským institutem, čtení a setkání v Café Fra. Nedávno také nově otevřené kulturní prostory v La Fabrice. Vysněným přáním zůstává způsob propagace a podpory kulturní produkce, který funguje ve Francii, Nizozemí a Skandinávii.

Ivan Palacký, hudebník a architekt

1.
Kdybych to uměl, byl bych hrdý spíš na drobné události než na celkovou kulturní „atmosféru“: ve Školské v Praze hrál Jez Riley French a jiný manipulátor subtilními zvuky Heribert Friedl. Bohužel bez následné reflexe, která by tyto počiny zasadila do patřičného rámce. Takhle podobná zjevení jakoby padají z Marsu (a zase se na něj vracejí). Stejně polotajně se začátkem listopadu v Brně mihl legendární performer dnes plně se věnující architektuře, Vito Acconci.

2.
Nominoval bych toho strýce, jehož jméno se nesmí vyslovit a kterého mají lidovci předsedou, kdyby to nebylo tak zjevné. To můžeme vynechat. A za minimálně jedno vystoupení navrhuji sebe.

3.
Mimo jiné nutně potřebujeme moře nebo alespoň jeho představu.

Jiří Ornest, herec

Abych mohl hodnotit, musel bych srovnávat. Abych mohl srovnávat, musel bych toho hodně stihnout. Nestihl jsem, bohužel, a tak si netroufám. Obecně vzato, jsem hrdý, že česká kultura přežila další rok. Můj přítel Jan, žijící ve Francii, tvrdí, že kultuře nejvíc pomůže, budou-li o ní rozhodovat lidé osvícení. Těch je ovšem nedostatek. Ale hlavu vzhůru! Život není žádný tancvagón, jak říkají železničáři.

Stanislava Přádná, filmová historička

Otázky i požadovaná telegrafická stručnost odpovědí mi jdou proti srsti. Při kulturním bilancování osobně nepodléhám tak extrémním stavům ani lítosti nad finanční ztrátou. Mohu jen provést výběr z toho, co mě zaujalo jako tvořivý počin, a co považuji za umělecký nezdar. Komerční a diletantské nicotnosti pomíjím. Tak tedy z divadelních zážitků Emigrantova píseň (Farma v jeskyni, režie V. Dočolomanský); Virginia (ND, Kolowrat, režie L. Bělohradská). Z výstav Václav Hollar (Palác Kinských) a Jindřich Štreit (Dům U kamenného zvonu). Zklamáním pro mě byla pozdní díla starých mistrů Goyovy přízraky (M. Forman) a Obsluhoval jsem anglického krále (J. Menzel), ale i Tajnosti režisérky Alice Nellis. Na divadle nové hry Malá hudba moci (P. Kohout, ND) a Adina (M. Jelinek, Divadlo na Vinohradech). Ze zahraničí naopak chválím výstavu expresionistů Die Brűcke ve vídeňské Albertině a hru Ő. von Horvátha Víra, naděje láska (mnichovská Kammerspiele).

Herrmann Schlechtfreund, velký německý spisovatel

1.
Česká kultura je pro mě česká vesnice! (pozn. překl.: Němci používají místo naší fráze „španělská vesnice“ výraz „česká vesnice“). Jediný, co stojí za řeč, je českej překlad mojí Poetiky nesmyslu (pozn. překl.: překladatelův), kterej ovšem v tý vaší podělaný zemičce nikdo nevydá, páč je to pořád hodně nebezpečnej, hořlavej a politicky vošajslich materiál.

2.
Všichni ty vyžírkové, rádobyumělci, žvanilové a nýmandi, jako je pan Lipnik a jemu podobný! V současný době všeobecnýho marasmu je těžký vypíchnout jedno nebo dvě konkrétní ména, tak jestli bude zájem, dodám do příštích dvaceti čísel vašeho chytrolínskýho plátku seznam všech osob, vorganizací a chytrolínskejch plátků, který by si zasloužily bejt pranýřovaný někde na náměstí, zostuzený, pozurážený a následně vypráskaný z města! Rád budu ze svý Rezidence osobně řídit nezávislej výbor – představuju si pár pěkně udělanejch a hodně rozzlobenejch hranatejch pořízků, přerostlý děti ulice –, kterej za vostatní slušný lidi udělá v bavorský kultuře konečně pořádek! (pozn. překl.: Pan Schlechtfreund patrně nepochopil, že i druhá otázka se týká české kultury).

3.
Mojí perzónou a mym dílem, natýrlich. Vídrzen! Sundavám si brejle na čtení! Šajse, kde mám brejle?

Z němčiny přeložil Norbert Sovička.

Martina Musilová, teatroložka

1.
Cyklus Příběhy dvacátého století na Rádiu Česko, předně dokumenty zachycující osudy spolupracovníků StB.

2.
Každý, kdo si dosud nevšiml rozdílu mezi kulturou a kulturním průmyslem či showbusinessem. Takže třeba i pražský magistrát?

3.
Nevím. Bojím se, že to mimo českou kotlinku není o moc lepší.

Jan Košatka, hudební publicista

1.
Hrdý jsem nebyl na nic, ale udělali mi radost například vznik a činnost Ligy starostů proti radaru či Vít Olmer poskytující rozhovory na téma Česká televize, příjemně mne překvapil Vorlův film Gympl tím, jak byl přes všechny své trapné nedotaženosti výstižně aktuální a smutný.

2.
Všechno, co souvisí s aktuálním českým výtvarným uměním, které z valné většiny nápady a schopnosti nahrazuje spojováním kravin do různých kontextů bez aspirace na jakoukoliv konzistentní myšlenku, za což se navíc schovává. A ještě jeden únavný evergreen: Pavel Anděl by měl z vlastní kapsy uhradit všem koncesionářům, co zaplatili, a to za vše, co v televizi veřejné služby dělá. Určitou částku by pak mohl vymáhat po Martinu Zellerovi, kterého ale také považuji za produkční práci „Andělovy“ televizní ekipy.

3.
en.wikipedia.org/wiki/Scandinavian_model, i když je mi jasné, že to je s ohledem na naši společnost (respektive takovou, jak je prezentována médii) a její minulost (respektive takovou, jak je prezentována českými masmédii) naprosto nemožné.

Lukáš Jiřička, redaktor časopisu His Voice

1.
Že v komisích sedí i kompetentní lidé, a tak byl například v rámci Ceny Magnesia Litera po zásluze oceněn básník Stanislav Dvorský, nebo že režisér J. A. Pitínský či výtvarník Karel Malich dostali Cenu MK. Hrdost na vyspělost meziválečné kultury si každý mohl odnést z výstavy Jindřicha Štyrského. Vydávání díla Roberta Walsera.

2.
Jednoznačně magistrát a jeho grantová politika. V době, kdy jsou vánoční trhy kulturní akcí, může být každé vynesení odpadkového koše uměleckým počinem, jenž potvrzuje kulturnost našich obyvatel a zaslouží si grant. Možná i na to lze žádat o dotace, pár možných adeptů magistrát jistě zná.

3.
Inspirovat? Myslím, že zde by bylo dobré jmenovat plejády zajímavých, profesionálně velmi disponovaných, intelektuálně náročných tvůrců, kteří jsou schopni pracovat i za hranicemi svých zemí a ochotni obětovat umění maximum na vysoké úrovni. Ale takový seznam asi nemá smysl. Například pro kulhající českou hudební a divadelní alternativní scénu by srovnání se zahraničními tvůrci znamenalo cosi na způsob políčku atomovou bombou.

Pavel Klusák, hudební publicista

1.
Hrdost je silné slovo: měl jsem radost z mnohoznačnosti a energie alb, která natočili Midi lidi, Načeva, Petr Čichoň a Miroslav Vitouš. Jsem vděčný těm několika vydavatelům a koncertním organizátorům, kteří mají silnou vizi a umějí ji uskutečnit. Ondřej Hausenblas předváděl v rozhlasovém pořadu Vytočte nás!, na jak nekompromisní úrovni lze v živém vysílání myslet a vést dialog s posluchači. Borgesův svět Václava Cílka je kniha nikoli o spisovatelích, ale o dobrodružství, jaké zažívá čtenář. Takový pohled se úzce potkává s velkým tématem dnešní hudby: posluchačem, který může být nejsilnějším i nejslabším článkem řetězu.

2.
Největší selhání vlastně cítím u voličů: že snášejí víceméně bez odporu žalostné, trapné předstírání volených reprezentantů, že nás všechny zastupují, že pracují na správě obce. Bouřit se je správné – a míra i rychlost bouření v Česku by měla rapidně vzrůst.

3.
Mnohde v Evropě je ve veřejném prostoru (včetně reklam) víc metafor, víc abstrakce a víc hravosti. Když v tom lidé každodenně chodí, ovlivňuje je to. A snad už jen českou sebezálibnou úchylkou je vysoká míra sexistické reklamy a billboardových nahých zadků s razítkem Reklamu umístíme všude.

Matěj Kratochvíl, šéfredaktor časopisu His Voice

1.
Abych mohl být na něco hrdý, měl bych se o to asi trochu zasloužit, což nebyl tento případ. Nicméně mě potěšilo, že se tu uskutečnila hudební akce na takové úrovni, jakou měly Ostravské dny nové hudby. Hudba, která se tu živě jen tak neslyší, v převážně skvělých provedeních.

2.
Instituce, které nemají jasno v tom, jakou kulturu vlastně chtějí podporovat.

3.
Především bychom se měli snažit být s děním ve světě v kontaktu. Pak také budeme jeho přirozenou součástí a nebudeme mít pocit, že je třeba dohánět nějaké trendy.

Pavel Liška, historik umění, rektor VŠUP v Praze

1.
Na výběr návrhu nové Národní knihovny v Praze od Jana Kaplického.

2.
Kulturní sekce Magistrátu hlavního města Prahy za její rozhodnutí o grantech HMP na rok 2008, které jednostranně zvýhodňuje populární a výdělečnou kulturu.

3.
Všeobecným nárůstem ekologického myšlení v celosvětové politice – viz snahy německé kancléřky Angely Merkelové či amerického senátora Ala Gorea.

Ludvík Hlaváček, historik umění

1.
Potěšilo mě, že byl projekt Jiřího Skály zahrnut do významné výstavy 25 Years Later, uspořádané v USB Art Gallery v New Yorku. Hodně mě také těší čilá a zajím5avá aktivita celé řady malých galerií a klubů působících po celé republice.

2.
S „vracením vstupného“ mám problém. V návštěvních knihách výstav se občas objeví požadavek na vrácení vstupného. Většinou je to ale způsobeno naivitou diváků. Umělecké dílo prostě není zboží, které se jednoduše líbí nebo nelíbí. Divák musí vždycky urazit kus cesty vstříc umělcovu poselství.

3.
Čeští umělci a kurátoři už několik let nejsou naštěstí v pozici, že by museli hledat inspiraci za hranicemi. Tu by dnes měli hledat především potenciální sponzoři.

Josef Moucha, fotograf, publicista

1.
Na putovní výstavu Foto: modernost ve střední Evropě 1918–45, pořádanou Matthewem S. Witkovským (momentálně v Guggenheimově muzeu v New Yorku).

2.
Eva Hodek, ředitelka rádoby obecně prospěšné společnosti Pražský dům fotografie: z (nejen výstavní) koncepce sugerované na www.phpweb.cz zimprovizovala tak nedostatečné minimum, že jsem správní i dozorčí orgány požádal o její odvolání.

3.
Vzorem efektivního vývozu kultury mohou být Němci, Rakušané, Francouzi... Vzhledem k poměru financí v normálních zemích EU lpěme na zkulturnění 1 % našeho rozpočtu: kultura přece patří k těm nemnoha pozitivům, co po nás zbudou!

Václav Magid, kurátor

1.
Vyjasnily se kompetence. Kultura se týká nás všech, a proto by o ní neměla rozhodovat hrstka odborníků, ale hlas lidu, vyjádřený počtem koupených lístků nebo prostřednictvím volených zástupců. Naopak speciální otázky, jako je výstavba radaru či globální oteplování, je třeba přenechat odborníkům, ovšem jen těm pravým, ne falešným.

2.
Národní knihovna, jež svěřila výstavbu své nové budovy architektovi, který celý život pracoval v zahraničí a nemá patřičný cit pro genius loci parcely nad tunelem Blanka. Vysoké školy, které dopouštějí, aby jejich studenti místo toho, aby seděli na přednáškách, organizovali demonstrace.

3.
Měli bychom si vzít příklad z Číny. Jen úplné potlačení destabilizujících živlů dokáže zajistit cestu k harmonické a prosperující společnosti.

David Voda, historik umění, redaktor Listů

1.
Přes nářky těch, kdo jej znali, uvedu kritickou, ale nekádrující retrospektivu Jiřího Krohy v Brně. Padouch a stalinista, ale také jeden z nejvýznamnějších tvůrců avantgardy v Evropě. Těší mě, že i v nynějším diskursu, kdy komunista = zločinec („V této bestiální poušti se vnucují takové zkratky“ – Dotremont), je taková přehlídka možná. Vzpomenu i návštěvu pozůstalosti slavjanofila, komunisty a ředitele gymnázia v Zábřehu na Moravě, odkud jsem si odnesl Knihovnu LN, Solženicyna, Šafaříka... Vot, komunist-demokrat!

2.
Spol. s r. o. Univerzita J. A. Komenského, nesoucí jméno toho, kdo chtěl vzdělání pro všechny a zdarma. To se může stát jen v Praze.

3.
NOVA by se měla inspirovat u RTL, SAT1, Pro 7..., ČT u ARD, ZDF...

Kamila Boháčková, filmová publicistka

1.
Respekt přešel do nové a mnohem respektovanější a barvitější polohy, jen ta rubrika o filmu stále pokulhává. Jiří Králík byl konečně odvolán z pozice předsedy AČFK. Množství kvalitních filmových přehlídek – například časopis Cinepur uspořádal první vlastní filmovou přehlídku Cinepur´s Choice. Kino Oko konečně prohlédlo a blýská se mu na lepší časy pod hlavičkou organizátorů Jihlavského dokumentárního festivalu. Kino Světozor začalo oblékat na přelomu roku nový kabát. Nový cirkus Cirque Ici dokázal, že divadlo není mrtvo, že žije v nových formách. Ďáblova bible Codex Gigas je konečně alespoň na chvíli tam, kde původně byla. Vyšly přeložené Dějiny filmu D. Bordwella a K. Thompsonové. Výstavní počiny Petra Nedomy v Galerii Rudolfinum – Shomei Tomatsu, Neo Rauch a Jiří Sopko. První retrospektivní výstava Emila Filly v Jízdárně Pražského hradu. Uvedení tří filmových skvostů letošního roku: Benedek Fliegauf: Mléčná dráha (v rámci Cinepur Choice), Sofie Coppolová: Marie Antoinetta (pouze na DVD a na Febiofestu), Cristian Mungiu: 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (díky Artcamu i v běžné distribuci).

2.
Pavel Bém a spol. za ostudné přehazování horkého bramboru v podobě návrhu budovy Národní knihovny z „pera“ Jana Kaplického. Ministr kultury, především za zrušení Divadelního ústavu.

3.
Tím, jak tam fungují respektované kulturní časopisy – například ve Francii.

Zdeněk Holý, šéfredaktor časopisu Cinepur

1.
Rozhodně na architekta Jana Kaplického a jeho návrh Národní knihovny. Nejenže se v kontextu současné pražské architektury jedná o perlu, ale situace kolem knihovny odhalila, kolik čecháčkovství se v nás zarputile skrývá.

2.
Česká televize část koncesionářských poplatků. Mnoho jejích původních pořadů totiž svou kvalitou nepatří do vysílání. Zvláště je to mrzuté u neinvestigativní publicistiky, dokumentaristiky a populárně naučných pořadů, které namísto aby vzbuzovaly zájem o informace, od nich spíše odrazují.

3.
Například poznatkem, že formát televizního seriálu se zařadil mezi plnohodnotné umělecké druhy. Americké seriály jako Ztraceni, Útěk z vězení, Heroes, Dexter, 24 hodin směle dokazují, že hodnotný seriál už zdaleka nepředstavuje jen Lynchův Twin Peaks nebo Trierovo Království. Snad jen „primácký“ seriál Letiště pochopil, že i mýdlová opera může mít zajímavé polohy.

Petr Šafařík, pedagog FSV UK a kulturní publicista

1.
Na existenci otevřených médií (například Literárních novin, Vltavy, Nového prostoru a – snad mi to otisknete – A2) nesdílejících jednorozměrný, velmi zideologizovaný charakter většiny českých sdělovacích prostředků. Těší mne také kvalita MFDF v Jihlavě a řada dramaturgicky cenných akcí včetně prvního ročníku festivalu filmů o trápení zvířat Otevři oči.

2.
Veřejnoprávní média by měla vrátit část koncesionářských poplatků za to, jak jsou neobjektivní a neférová, jistě stačí uvést jen téma Radaru.

3.
Třeba tím, že v jiné rozvinuté zemi by v čele Národní galerie sotva tak dlouho působil ředitel, kvůli němuž by se tomu státu dlouhodobě vyhýbaly velké mezinárodní výstavy.

Michal Procházka, redaktor deníku Právo

1.
Udělalo mi radost, že na rumunský snímek 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny Cristiana Mungia přišlo za dva měsíce po české premiéře 5 tisíc lidí. Takový úspěch uměleckého, nesnadného, nepodbízivého filmu snad naznačuje, že diváci by i u nás chodili na lepší díla, než jaká jim nabízí většinou zoufalá distribuce.

2.
Vstupné by měli vracet autoři plytkých dialogů teenagerských komedií typu Gympl. Školné zase Pavla Charvátová, za způsob, jakým v televizi NOVA moderovala debatu mezi architektem Janem Kaplickým a pražským primátorem Pavlem Bémem ohledně stavby Národní knihovny na Letné.

3.
Například všestranným fungováním dánského filmového institutu, britskými kvótami na uvádění domácích (a uměleckých) filmů v kinech a profilem rotterdamského festivalu, který nezve filmové hvězdy ani herecké celebrity, ale autory.

Nina Vangeli, taneční publicistka

1.
Na obranu Židovského města před nácky o výročí Křišťálové noci. Na spoustu důstojných lidí všeho věku, kteří tam přišli projevit svou lidskou, svou civilizační tenzi. A poprvé za život i na policii, která rozvinula impresionantní choreografii na zemi i na nebi a chovala se normálně.

2.
Pražský magistrát. A na prvním místě radní pro kulturu Milan Richter, z jehož vkladu se Praha hned tak nevzpamatuje. Na druhém místě primátor Pavel Bém, který ho nechal tak zvlčit.

3.
Programem na podporu současného tanečního umění, jak ho vypracovali naši důkladní němečtí sousedé. Jmenuje se Tanzplan Deutschland a je to velký hit uváděný již ve skutek. Jsme ve srovnání s nimi barbaři, pouzí ubozí barbaři.

Miloslav Klíma, dramaturg

1.
Že jsme vše v roce 2007 přežili a že se objevili mladí, kterým je kolem třiceti a berou na sebe odpovědnost. Snad kus toho Augiášova chléva vykydají, když je řeka v nedohlednu. Doufám, že v genech mají už jen slabé komunistické a svazácké bacily.

2.
Členové všech stran, sněmovny, senátu, vlády a ministerstev.

3.
Starým českým heslem Nebát se a nekrást!. Někde to, doufám, funguje.

Martina Černá, překladatelka a teatroložka

1.
Zaujala mne nedávná zpráva o stavu českých vysokých škol. I přes tvrdou ekonomicko-manažerskou masáž ze strany nejen českých politických špiček je mezi mladými lidmi stále velký přetlak těch, kteří mají zájem o humanitní, umělecké a filosofické obory, a to přes mizivou naději na pozdější získání zaměstnání i důstojné zabezpečení hmotné situace. Nevím, jestli je to důvod k hrdosti, ale k jisté naději (i ve vztahu k úsilí starších generací aktérů české kultury) určitě ano.

2.
Odpověď, kterou stojí za to ikskrát opakovat: česká vláda.

3.
Ač nejsme země velkorysá rozlohou, počtem obyvatel ani ekonomickými ukazateli, rozhodně velkorysostí. V kulturní sféře by v naší situaci měla mezi velikostí fyzickou a velikostí duchovní a etickou vládnout nepřímá úměra.

Milan Černý, teatrolog

1.
Byl jsem velmi potěšen trvající uměleckou úrovní činoherního souboru, který je jedním z nejvzdálenějších od Prahy. Přiznám se, že do Městského divadla ve Zlíně jezdím teprve pár let, obdivuji upřímnou pracovní hrdost zlínských umělců, kterým „zastrčenost“ nevadí. Ke svému zdokonalování onen pupek divadelního dění ani nepotřebují. Na vytříbený vkus Miroslava Plešáka, dlouholetého uměleckého šéfa, navázal koncem sezony 2006 současný šéf a režisér Dodo Gombár. Profil divadla, který v následném roce zvolil, byl dramaturgicky velmi bohatý a zároveň i náročný. Divadlo se ještě více otevřelo doplňkovým programům, včetně platformy scénických čtení současných mladých autorů. Divadlo ve Zlíně opravdu žije.

2.
Domnívám se, že všechna divadla a soubory se snaží dělat svoji práci co nejlépe. Rozdílnost může způsobovat míra talentu, financí a celkových možností. Toto vše dohromady tvoří jedinečnou a konečnou tvář divadelní jednotky. Daleko větší problémy vidím v rovině kulturněpolitické. Jsou to tahanice kolem grantů, neschopnost některých odpovědných činitelů, jistá absence informovanosti a často i fundovanosti při závažných rozhodnutích. Kultura, která se stává stále okrajovější, přežívá jen díky obrovské síle mnoha pěšáků – nadšenců, kteří i přes problémy a nezájem věnují svému snažení veškerou energii a čas. Podivné kejkle v rukou „mocnářů“ kultuře mnoho neprospějí.

3.
Myslím, že zahraniční inspirace by se mohla dotýkat otázek financování kultury a celkové funkčnosti v rovině administrativní. Nutná je i schopnost kreativního využití fondů, zpřehlednění grantových programů apod. Nahodilé a neefektivní akce odpovědných činitelů nepůsobí důvěryhodně. Nedávný a dodnes nedořešený problém o možném šetření státních peněz formou slučování příspěvkových organizací je přímo varující.

Petr Uhl, novinář

1.
Jsem odchován v neúctě k establishmentu a v odporu k velkým slovům. Napadlo mě proto přísloví z šedesátých let – „Oj ty naše Brdy/ na co jste tak hrdy/ rodištěm jste Drdy/ který píše prdy.“ (Můj dovětek: Jan Drda se ale v letech 1968–69 ukázal jako muž spravedlivý a statečný.) Zeptám se proto jinak: Z čeho mám radost? Z výhry rodičů romských dětí z Ostravska, zařazovaných do segregačních zvláštních škol, u štrasburského soudu. Ze svobodné diskuse nad Kaplického návrhem Národní knihovny; snad povede i k odmítnutí žralokária na Letné a k menšímu kšeftování s tamními pozemky. Velký kulturní význam má i další krok při rušení „národních“ států rozšířením schengenského prostoru bez hranic.

2.
Politické strany, především ty vládněkoaliční s Melčákem a Pohankou, by měly vracet veřejné peníze za hlasy a na činnost, poskytované ze státního rozpočtu.

3.
Inspirovat bychom se mohli například maďarskou ústavní a zákonnou úpravou postavení etnických menšin, francouzskou podporou železnic a rozvojem jaderné syntézy, britským odstraněním dětských domovů nebo švýcarskou samosprávou.

Jan Hnízdil, lékař

1.
Kulturní událostí roku je pro mne x-té uvedení seriálu M.A.S.H. 4007. Nesmyslnost války v Koreji nápadně připomíná současné působení Američanů v Iráku. Škoda, že se nedívá George Bush.

2.
Za nekulturní a trapné považuji antiekologické mystifikace Václava Klause.

3.
Inspirativní je způsob, jakým civilizovaný svět Klausovy názory ignoruje. K velké nelibosti jmenovaného média téměř nekomentovala jeho vystoupení na půdě OSN. Na duel s Alem Gorem naštěstí vůbec nedošlo.

Václav Burian, novinář a polonista

1.
Mně pomáhá v doceňování češství polské zrcadlo. Jsem hrdý na to, jak může být v Polsku úspěšná kniha o nás. Gottland Mariusze Szczygła už vyšel i česky v překladu Heleny Stachové. Je skvěle napsaný, ale na nás Češích něco musí být, jinak by to nebavilo autora ani tolik čtenářů, ne? Těší mě ohlas našich filmů, klasických i nových, tamtéž.

2.
Radoval jsem se z rekonstrukce jedné z hlavních ulic staré Olomouce, Denisovy. Naivně: těšil jsem se, že zmizí ohavné betonové chodníky, ale ve snu mě nenapadlo, že vezmou za své krásné dlažební kostky z vozovky a vznikne plocha zcela jalová.

3.
Polská veřejnoprávní televize je před politiky chráněna méně než naše, ale mnoho debat o knihách, filmech či výstavách na kanále TVP Kultura je tak živých a chytrých, jak jsem se s tím v ČTV nesetkal nikdy.

Martin Nodl, historik a šéfredaktor časopisu Dějiny – Teorie – Kritika

1.
Radost mi dělá každá pořádná knížka, která se objeví na pultech. V té záplavě hloupostí, zbytečností a opsaností to nebývá často, takže to jsou velké radosti v malých dávkách.

2.
Odpověď na druhou otázku je těžká. Školné se na vysokých školách vracet nedá, protože se žádné neplatí, což je jedna z velkých chyb. A vracet dotace jde také jen ouvej, když Česká republika drží ve schopnosti získávat dotace jednu z posledních příček ve staré dobré Evropě. Myslím tedy, že dotace by měli vrátit všichni ti, kdo se jen nevezou s proudem a kdo využívají zaběhaného a neprůhledného systému dotací k zakonzervování starých dobrých schémat.

3.
Nu už dávno, je tomu dlouhých osmnáct let, jsme se měli inspirovat německým vysokým školstvím, a ne hezky česky podomácku kutit a vymýšlet cesty, co nikam nevedou.

Karel Hvížďala, spisovatel a novinář

1.
Na návrh Jana Kaplického na Národní knihovnu v Praze.

2.
Všichni, kdo nepochopili, že mediální civilizace je o komunikaci, a ne nařizování, které je vždy projevem arogance moci.

3.
Kulturou vzdoru evidentním hloupostem, byť je sdělují úřední autority.

Wladimir 518, rapper a výtvarník

1.
Na vítězství Jana Kaplického v soutěži na projekt Národní knihovny. Hrdost ale bohužel vystřídal pocit trapnosti.

2.
Nemám sklony k sebetrýznění a snažím se vyhýbat vyloženě špatným akcím nebo událostem. Co se týká dotací, myslím, že by se dalo snadněji odpovídat na otázku, který projekt si dotace opravdu zasloužil. Vzniká tu neskutečné množství průserů a všechny jsou dotované.

3.
Barevností, spektrem a různorodostí kulturního života a aktivit.

Petruška Šustrová, novinářka a překladatelka

1.
Na inscenaci Stoppardova Rock’n’rollu v Národním divadle. I když není letošní, je tak výrazná, že ji nelze pominout. Kdyby nic jiného, je povzbudivé vidět Plastiky pod nápisem Národ sobě. Navíc je ale hra vynikající a inscenace výtečná.

2.
Pražským radním za ostudný přístup ke Kaplického projektu Národní knihovny.

3.
Politickou odvahou, podepřenou skutečným porozuměním tomu, co se ve světě děje. Čeští politici se bohužel zhusta chovají, jako by za českými horami končil svět. V kultuře nás může inspirovat třeba způsob, jakým západní města podporují pouliční divadlo a nejrůznější vystoupení.

Jing Čianová, doktorandka Harvard University

1.
Jsem pyšná na snahu vypořádat se s ruinami minulosti, která se projevila mj. zřízením Ústavu pro studium totalitních režimů. Potěšil mne i Dialog kultur 2007, pořádaný Multikulturním centrem. A pořád mě příjemně překvapují komediální vlohy, které se projevují při společenskokritických aktivitách. Zde mohou posloužit jako příklad happeningy proti soše Sigmunda Freuda na Kozím plácku nebo multimediální představení, které oživilo Orwellovo varování před společností „Velkého bratra“. Mám pocit, že česká kultura místy dosahuje úrovně, kdy se umění, znalosti a sociální práce navzájem doplňují a pomáhají si.

2.
Myslím, že se tady odehrává mnoho kulturních akcí a festivalů, chybí ale hlubší intelektuální diskuse o jejich obsahu. Je tu mnoho impulsů a kompilací, ale nedostatek kritických náhledů, které by šly více do hloubky a umožnily narušit sebeuspokojení a naopak získat nové pohledy na věc. Myslím, že by mělo více peněz směřovat do výzkumu a do publikací, měla by být více podporována investigativa a intelektuální kritika. Umělci a organizátoři by měli chápat, že to nejlepší, co se jim může stát, je, že se jejich prací budou kriticky zaobírat nejlepší mozky společnosti.

3.
Stále je tu úzce interpretován pojem „národ“. Imigranti jsou ztotožňováni více s místem, odkud přišli, než s novým prostředím, které si vybrali pro svou existenci. Možná by pomohlo přenést sem trochu z debat o nových filmech a literárních dílech, jejichž autory jsou imigranti, tak jak se dnes vedou v Německu nebo v USA.

Ian Cook, novinář

1.
Bohemians 1905. Někteří lidé tvrdí, že fotbal není žádná kultura. Jde ale pravděpodobně o idioty, kteří si myslí, že skupina Kryštof je kultura, protože je oficiálně označována za „hudbu“. Choreografie fanoušků fotbalového klubu, jejich písně i samotný fotbal byly v uplynulém roce tak inspirativní, že se člověku chtělo napsat o tom báseň (podobně jako se to stávalo lidem v zákopech během první světové války, kteří viděli své přátele umírat).

2.
Kabát. Za to, že se ani nedokázali dostat do finále soutěže Eurovision, i když jsem na ně vyplýtval čtyři koruny za hlasování přes mobil. Chtěl jsem, aby se jim dostalo celoevropského pohrdání, které si podle mne zaslouží. Jenže se jim nepodařilo dosáhnout ani toho.

3.
Všude na světě se vaří lépe než tady. Jak můžete označovat za civilizovanou zemi, která ještě nevynalezla čerstvé ingedience nebo koření? Ministerstvo kultury by mělo platit každému českému kuchaři pracovní dovolenou kdekoliv na světě a prosadit zákaz fritovacího oleje.