Přinášíme další nominace známých osobností českého společenského a kulturního života na křeslo prezidenta republiky.
Michal Stehlík, děkan FF UK
Je bohužel třeba konstatovat, že se ani téměř dvacet let po listopadu 1989 nepodařilo najít jasnou definici role prezidenta České republiky. Obojetnost aktivní politické role na jedné straně a reprezentativnosti na straně druhé vytváří podle mého názoru zbytečné třecí plochy. Zejména ve chvíli, kdy se nynější prezident Václav Klaus (ze své podstaty logicky) cítí býti aktivním politikem a jeho pokusy o vystoupání do skutečných prezidentských výšin vyznívají poměrně trapně. Prezident republiky by měl býti osobností, která svým profilem dokáže překročit hranice české kotliny, což stávající prezident rozhodně není. Prezident republiky by měl býti schopen nahlížet problémy státu a společnosti kriticky, bez ohledu na přání většiny, čehož jsme se ze strany Václava Klause též za celé stávající období nedočkali. Prezident republiky by se měl umět výrazněji odpoutat od každodenních politických půtek, což se přes veškerou snahu Václavu Klausovi nepodařilo. A to nehodnotím populistické reportáže nejmenované komerční televize, spory s Ústavním soudem či tichou akceptaci normalizace po roce 1968… Abych však nebyl pouze negativistický, podle mého názoru je ideálním adeptem pro Pražský hrad profesor Ivan Wilhelm, který jednoznačně splňuje všechny výše jmenované charakteristiky „dobrého prezidentství“.
Milan Knížák, ředitel Národní galerie v Praze
Česká republika má zatím druhého prezidenta. Byl jsem velmi šťasten, když na prezidentský trůn nastoupil Václav Klaus, poněvadž jsem byl s působením Václava Havla v čele ČR velmi nespokojen. Jeho zmatené postoje, intriky a stylizace do pozice monarchy mně nesmírně vadily. Proti vládě Václava Havla je Klausův způsob pragmatický, otevřený a nestranný. Právě nestrannost zdůrazňuji. I když je V. Klaus svázán s politickou stranou, nikdy to nedával jako prezident najevo oproti Havlovi, který hovořil o své nestrannosti a přitom zákulisně manipuloval a snažil se ovlivnit politickou scénu. I podoba Hradu dostala za Václava Havla zabrat. Působení Bořka Šípka jako architekta Pražského hradu nebylo šťastné. Šípek je úspěšný a módní designér, ale není schopen řešit problémy historického státnického sídla. Navíc si myslím, že by prezidenti neměli zanechávat výrazné stopy na podobě Hradu. Ta by měla být doplňována plynule podle transparentních mechanismů, bez ohledu na to, kdo právě sedí na prezidentském stolci.
S Václavem Klausem nemusíme někdy souhlasit, ale jeho otevřené a sebevědomé jednání především v tom, jak důsledně kope za Českou republiku a její místo ve světě, je hodno obdivu. A dokonce si dovolí mít vlastní názor, a to je u politiků ojedinělé. Jsem hluboce přesvědčen, že by Václav Klaus měl zůstat na Hradě ještě další prezidentské období.
Bohdan Chlíbec, básník
Ten, kdo vyvýšen do úřadu prezidenta, nevidí v něm především výsadu – neboť není duševní mrzák. Ten, kdo spíš zesiná hrůzou, že se má postavit na takové místo, protože netuší, ale s neochvějnou jistotou ví, že každou hodinu bude natahován na skřipec mezi nebem a peklem. Kdo bude – po krk v hnoji – schopen hledat sílu, která by ho očistila, neboť už poznal, že ta síla není v jeho moci. Ten, koho vina ještě více nezkazí, protože si nelže nevinu, on, který má ze všech nejméně alibi. – Nikoho takového však neznám.
Jiřina Šiklová, socioložka
Události se rychle mění, je možné, že se do příštího roku, kdy by měla proběhnout volba prezidenta, „objeví“ ještě jiné osobnosti a vztahy politických stran budou trochu odlišné než dnes. Proto tento můj návrh vychází ze současné situace: Vhodným prezidentem ČR by byl Karel Schwarzenberg. Proč?
K tradici Československa a České republiky patřilo, že prezident byl významnou, vzdělanou osobností, která nepodléhala diktátu žádné politické strany, je morálně bezúhonný, udělal významné činy pro tuto zemi i před tím, než vůbec vstoupil do politiky. Tedy angažoval se i bez politického mandátu.
Toto všechno Karel Schwarzenberg splňuje. I za těch několik týdnů, co je ve funkci ministra zahraničí, prokázal, že dovede i v politice prosazovat vyhraněné postoje.
Právě proto, že není výrazně orientován na žádnou politickou stranu, byl by asi volitelný i za našeho dosud platného volebního systému. Osobně bych si přála jako prezidenta právě jeho.
Pokud hledáme další kandidáty, tak je možné znovu oslovit ty, co byli již jednou, před lety navrhováni: prof. Jan Sokol (pozor, neplést s JUDr. Tomášem Sokolem) a prof. Tomáš Halík. V minulých volbách jsem je podporovala alespoň články, budou-li navrženi, budu v tom ráda pokračovat.