V rámci tématu o situaci filmové distribuce u nás jsme požádali přední české distributory kvalitních filmů, aby nám zodpověděli pár otázek o tom, jak trh s artovými filmy funguje a jaké má obtíže.
1/ Kolik filmů ročně a v kolika kopiích v průměru distribuujete? Jak se vaše distribuční společnost na českém trhu profiluje?
2/ Jaká jsou vaše kritéria výběru filmů?
3/ Co všechno hraje při nákupu filmů roli?
4/ Jak dlouho jsou v průměru „vaše“ filmy nasazeny v českých kinech a jaké jsou jejich další cesty?
5/ Jak reflektujete posun filmového trhu z kin směrem k DVD a internetu? Budete na tento trend reagovat?
Ivana Košulicová, Cinemart
1/ Ročně distribuujeme šest až osm filmů. Jedná se obvykle o současné evropské artové snímky, které uvádíme do kin ve 2 až 4 kopiích. Kromě toho distribuujeme rovněž nové české filmy, obvykle jeden až dva do roka, naposledy např. Karamazovy nebo Kuličky, kde je počet kopií samozřejmě výrazně vyšší (21 kopií Karamazovi, 12 kopií Kuličky). S tím souvisí i profil naší společnosti, která se díky větším českým projektům i uměleckým snímkům ocitá někde na pomezí mezi velkými distribučními firmami a nezávislými distributory.
2/ Velmi často uvádíme snímky evropských debutantů (Dagur Kári: Albín jménem Nói, Bard Breien: Kurz negativního myšlení, Kornel Mundruczó: Šťastné dny a další). Z pohledu národních kinematografií se do velké míry soustřeďujeme na uvádění nových severských filmů. Za dobu svého působení jsme uvedli více než 20 filmů z Islandu, Norska, Dánska nebo Švédska. V dramaturgii usilujeme o návaznost, takže samozřejmě sledujeme filmy tvůrců, jejichž předchozí díla jsme uvedli do kin (Vinterberg, Scherfigová, Kári, Boe a další), a v některých případech jsme tak vytvořili celé režisérské profily: Fridriksson, Kaurismaki apod. Festivalová ocenění nehrají v našem rozhodování prioritní roli.
3/ Při nákupu filmů rozhoduje samozřejmě prodejní cena a mnohdy i spolehlivost prodejce. Stále častěji se také stává, že práva pro ČR na konkrétní film jsou již zakoupena zahraničním distributorem, s nímž se obtížně komunikuje, nebo českým distributorem, který však práva získal v balíku a do kinodistribuce jej neplánuje uvést. To vše může zapříčinit, že se film do kina v Česku nedostane.
4/ Práva k filmům kupujeme minimálně na 5 let. Obvykle se po celé toto licenční období hraje v kinech, ale samozřejmě se počet představení od premiéry postupně snižuje. Televizní a DVD práva sublicencujeme jiným subjektům. V případě televizních práv České televizi a v případě DVD spolupracujeme v posledním období s Bontonem. Systém sublicencí ovšem znamená, že se ne vždy podaří televizní či DVD práva prodat. Některé filmy tak mohou diváci vidět pouze v kinech.
5/ Zatím jsme nenašli spolehlivého partnera, který by byl schopen zajistit a dostatečně zabezpečit vysílání filmů on-line.
Bára Mudrová, Artcam
1/ V průměru to bývá 8 filmů do roka, nicméně záleží na mnoha kritériích, samozřejmě především těch finančních. Jsme malá společnost a u každého filmu hraje svou roli alespoň minimální finanční návratnost, která předem stejně není zaručena. Co se týká počtu kopií, v průměru bývají tři. Artcam funguje na českém filmovém trhu od roku 2000 a zaměřuje se výhradně na artový a nezávislý film.
2/ Ano, poslední dobou se snažíme zaměřovat především na zajímavé debuty a dále sledovat dráhy těchto začínajících režisérů, stejně tak nás zajímají oceňované filmy z prestižních festivalů. Zcela prakticky se pak zaměřujeme na evropský film podporovaný granty Evropské unie.
3/ Na to je zcela jednoduchá odpověď, a tou je cena filmu. Sekundárně se pak připojuje konkurence, rychlost, výběr a v poslední době také skupování filmu pro více teritorií, v našem případě se filmy nakupují v balících pro celou střední a východní Evropu.
4/ Záleží na úspěšnosti snímku, nicméně některé filmy se reprízují ještě několik let po samotné premiéře, ale je to opravdu jen nepatrný zlomek. Po kinodistribuci čeká naše filmy uvedení ve filmovém klubu na ČT2 a jen opravdu ty divácky nejúspěšnější se dostanou na DVD, pokud máme práva. Bohužel Česká republika má tak malý trh, že prostor pro artová DVD zde prakticky neexistuje.
5/ Internetu fandím, ale zároveň nevěřím, že u nás bude nástup nových médií tak progresivní.
Pavel Bednařík, AČFK
1/ Asociace českých filmových klubů (AČFK) je nestandardním distributorem, protože částečně supluje distribuční aktivity směřující k zachování filmového dědictví, jehož správa by měla příslušet spíše státní instituci než občanskému sdružení. Roční penzum filmů se pohybuje mezi 15 a 20 tituly, které z větší části spadají do Projektu 100 (10 filmů). Vedle toho se AČFK zaměřuje na minoritní tvorbu, především na filmy středoevropského původu. Po rozpadu výlučnosti filmových klubů je však AČFK ve stejné pozici jako ostatní nekomerční distributoři a orientace se zdá být zjevná – výjimečné filmy, které se nikdo jiný neodvažuje distribuovat. V případě archivních filmů do osmdesátých let je tato situace téměř výlučná, pomineme-li nesouvislé aktivity NFA.
2/ Na jaře letošního roku vznikly dramaturgické řady, které by měly navázat na známou „distribuční řadu“, Projekt 100. Další řady se věnují nepokrytým teritoriím: animovanému filmu, debutům, tvorbě pozapomenutých, byť výjimečných klasiků. Ovšem uvedení takové distribuční politiky do praxe znamená taktiku, vytrvalost a prostředky.
3/ Pro „artového“ distributora je vždy zásadním omezením finanční faktor, a nejinak tomu je u AČFK. Ale zásadní se ukazuje být i monopolní politika velkých distributorů, kteří skupují filmy v „balících“, aniž by o jejich nákup skutečně stáli.
4/ Obvyklá délka práv na promítání v ČR je okolo pěti let. V posledních třech letech kupuje Asociace filmy spolu s DVD a televizními právy, což je také určitá součást „značky“ klubových filmů a také jistý zdroj distribučních příjmů. Zahraničním festivalům nemá AČFK v současnosti možnost nabízet nějakou ucelenou kolekci z ČR, což by se mohlo výhledově s novou strategií změnit. Přece jen distribuujeme filmy Miroslava Janka, Jana Němce nebo Karla Vachka, což nejsou festivalové trháky, ale i pro ty se v zahraničí publikum najde.
5/ Součástí tradice AČFK a filmových klubů je klasické kino, projekce z 35mm pásu, která je kvalitativně zatím na nejlepší úrovni a má dostatečnou a kompatibilní síť. Na speciální DVD edice nejsme programově připraveni.
Anketu připravila Kamila Boháčková.