Balet 21. století
Národní divadlo Brno, premiéry 20. a 21. 2. 2009 v Janáčkově divadle
Nové vedení baletu brněnského Národního divadla dosud spíše přebíralo osvědčené tituly a modely inscenací z Prahy (viz A2 č. 4/2009), teprve nejnovější premiéra s názvem Balet 21. století má punc originality. Složený program zahajuje obnovené D.M.J. 1953–1977 – skupinová choreografie Petra Zusky, úzce vycházející ze skladeb Dvořáka, Martinů a Janáčka (odtud iniciály v názvu díla), stále okouzluje vynalézavou prací se scénickými objekty a celkovou posmutnělou atmosférou, tentokrát jí ale chybí výrazná interpretace. Druhou část s názvem Barocco připravil Polák Jacek Prybylowicz. Choreograf, jehož umělecký názor do značné míry formovalo angažmá v Kibbutz Contemporary Dance Company, uvedl první verzi Barocca před pěti lety na Biennale de la Danse v Lyonu. Choreografie je abstraktním vystižením Bachovy hudby, místy doplněné a svérázně parafrázované violoncellistou Josefem Klíčem. Večer uzavírá Okamžik pro jahodová ústa Němce Maria Schrödera. Láme se do tří samostatných, příliš se nedoplňujících částí. V první dominuje mužná energie – dynamický tanec skupiny tanečníků ukazuje sílu i touhu po křehkém protějšku, druhá část přináší pohybově vynalézavý duet a ve třetí je dán prostor skupině tanečnic, které si bezstarostně užívají radovánek s lavory vody. Efektní, ale i banální půlkruhy stříkající z namočených vlasů. Pokolikáté byl už tenhle nápad k vidění?
Roman Vašek
Divadelní revue 1/2009
První letošní číslo Divadelní revue otevírá studie Jana Hyvnara Idea geneze v české divadelní historiografii. „Základem mého zamyšlení nad otázkou pramenů a geneze je nepopiratelné a značné oslabování historického vědomí, na které narážím na každém kroku. Toto oslabování historického vědomí v současných teoretických přístupech jde ruku v ruce se slábnoucím zájmem mladé generace o historii, zvláště tu českou,“ uvádí Hyvnar svoji studii a tímto prizmatem se zamýšlí nad teoriemi Richarda Schechnera, Ervinga Goffmana, nad divadelní antropologií i tím, kam jednotliví historikové kladli počátky divadla – do antiky, starého Egypta, Mezopotámie či k rituálům. V další teoretické studii čísla, Po roce o jevištní interpretaci, se Jan Císař zabývá interpretací a dramaturgií. Štěpán Vácha zkoumá Pražské divadlo pro operu Costanza e Fortezza (1723) v kontextu evropské divadelní architektury 17. a 18. století a doplňuje svou studii několikastránkovou obrazovou přílohou. Petra Ježková se vrací ke vzniku Ottova Divadelního slovníku ve studii Z úsvitu české divadelní lexikografie. O divadelní reformě v Polsku a dramatice Leona Schillera píše Jan Jiřík. V rubrice Rozhledy najde čtenář či čtenářka například recenzi třetího dílu korespondence Voskovce a Wericha od Vladimíra Justa, knihy Posedlost divadlem / Evžen Sokolovský od Zdeňka Hořínka, recenzi Rousseauova Dopisu d‘Alembertovi od estetika Tomáše Hlobila nebo výstavy ke stému výročí narození řeckého režiséra Karolose Kouna v Aténách od Evy Stehlíkové a Aleny Sarkissian.
Jana Bohutínská
Deanna Templeton
Scratch My Name on Your Arm
NRW-Forum, Ehrenhof 2, Düsseldorf, do 10. 5.
Instituce NRW-Forum v Düsseldorfu prostřednictvím výstavy Deanny Templetonové (1969) Scratch My Name on Your Arm nahlíží do světa kalifornského životního stylu, posedlosti a vyznavačství – bruslení, skateboardingu a pěstování těla pod žhavým sluncem. S tím jsou spojeny různé druhy kreslení a záznamů přímo na odhalenou kůži (branding, tagging). Autorčiny černobílé snímky dovolují intimním pohledem proniknout k dospívajícím dívkám a chlapcům, kteří na svém těle vystavují na odiv jména skateových idolů, jejich „podpisy“ či loga známých firem (sport, oblečení, nápoje). „Lidé jako nosiči reklamy – něco, co zní jako temná vize budoucnosti – jsou v Kalifornii již uskutečňovanou realitou,“ referuje německá publicistka Irit Bahleová. Ty tam jsou doby, kdy byli v módě uměření tetovaní motýlci na zádech. Celkem 56 fotografií přibližuje posun ve zdobení těla a zachycuje jeho radikalizaci, ale i dočasnost (na rozdíl od tetování). Více než kdy jindy je tu kladen důraz na kult těla, které se stává skrze skateboardovou scénu projekční plochou přímých komerčních zájmů sportovního establishmentu, ale i rychlé „subkulturní a sexuální komunikace“. Připomeňme, že bývalý manžel fotografky – Ed Templeton – je sám skateboardovou legendou. Odtud také autenticita celé vystavené tematické fotosérie.
Petr Vaňous
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Zločin a trest
Radioservis 2009
Jakkoli byla dramatizovaná četba ČRo z roku 1981 v režii Josefa Melče původně prezentována jako seriál, ve formátu MP3 si teď každý může 5,5 hodiny porcovat a rytmizovat vnímání po libosti. Z románu je drama, z knihy audiokniha. Ano, především v tomto druhově-žánrovém posunu od prózy a epiky k dramatu spočívá vklad tohoto fonografického díla: umožňuje jedinečné přínosy celé sestavě skvělých interpretů, skutečné elitě tehdejšího rozhlasového herectví. Moderátorem veškerého dění je vypravěč Eduarda Cupáka, na kterého teprve ve stylovém sjednocení navazuje Raskolnikov Václava Postráneckého. Dostojevského veledílo nijak nezestárlo, naopak, už nejméně sto let se i v kulturách stojících na křesťanských základech setkáváme nejenom s jednotlivci, ale celými národními či internacionálními hnutími – na Kubě, v Baskicku i v Irsku –, která v podstatě sdílejí výchozí Raskolnikovovu tezi, že „výjimeční lidé mají právo páchat zločiny, pokud je to nezbytné pro uskutečnění jejich myšlenek“. Lidé si dovedou zabíjení svých sousedů omluvit ledasčím; Dostojevského etická nekompromisnost je rafinovaná právě tím, že vrahem je de facto kladný, nesobecký hrdina, zatímco zabita je nesporně záporná postava, neslitovná lichvářka. Žádné „vyšší cíle“ pachatele ani nemravnost oběti nemohou „posvětit“ vraždu!
Petr Pavlovský