V poslední části volné trilogie se francouzská spisovatelka Constance Debré zbavuje jména a rodinného dědictví i úcty k mrtvým. Umírání otce v ní spustí „materiální i niterné vyklízení“, jež vede k analytickému pozorování všech dalších odcházení, opouštění a situací, které člověku rvou srdce.

Diskuse o nové vládní kulturní politice ukazují manipulativní zacházení s pojmem veřejné finance. A týká se to jak občanů, tak politiků. Jako by „peníze daňových poplatníků“ patřily všem kromě těch, kteří chtějí, aby stát podporoval kulturu.

„Nikdo přede mnou si nedal s češtinou dost práce,“ poznamenal Ludvík Vaculík v textu, na kterém pracoval přes dvacet let. Dával jej číst kritikům, ale vydat se ho neodvážil. Román Stará postel vyšel až nyní. S časovým odstupem a proměnou čtenářských kontextů se však někdejší radikalita může jevit jako „zmarněné odstavce mužského díla“.

Často se říká, že žijeme v době vizuality. Otázka, kdo a jak určuje pravidla viditelnosti, však zůstává stranou. Zatímco současné systémy strojové inteligence reprodukují hierarchické a stereotypní struktury pohledu, od mnoha aspektů lidské zkušenosti jsme stále nuceni odvracet zrak.




Zjistěte, kde si můžete Ádvojku prohlédnout či koupit
mapa míst »
Diskuse o takzvané angažované literatuře se pojmu ideologie dotkla spíše okrajově. Pokud se ale zaměříme na otázku, zda literární časopis může, nebo dokonce má mít nějaký politický profil, tento koncept se zdá být kruciální. A zpětně může přihlášení k určité podobě ideologie vysvětlit podstatu problematiky „literatury s názorem“.
