Péče je kvůli stárnutí populace stále palčivější téma. Většinou ji vykonávají ženy, je špatně placená, nebo dokonce zadarmo. Jak společnost naloží s oblastí, která se týká všech? Dokážeme ji konstruovat tak, aby naše životy nekončily ve velkých odosobněných institucích?

Bohdanu Chlíbcovi vyšla nová sbírka veršů Rapido, v jejímž titulu se skrývá hudební instrukce pro prudké či dravé tempo. Její antihrdina má ale zcela opačnou povahu: je to úzkostný, tichý a ponížený člověk, zároveň však plný krutosti vůči ostatním lidem, které vnímá jako odpudivé karikatury.

Nejen práce, ale i závislost na nájemním bydlení, péči a veřejných službách podle německé strany Die Linke určuje, kdo má nad svým životem kontrolu a kdo se musí podřizovat vlastníkům, trhu a státu. Strana se z této zkušenosti pokouší vytvořit novou podobu třídní politiky.

Její pohyby jsou hranaté, trhavé, ale takovým způsobem, že „by nemusely být“, jsou nepatřičné jakoby těsně. Často na sebe sahá. Bicí připomínají bušení krve ve spáncích, zesílený tep, který nikdy nevynechá.



Zjistěte, kde si můžete Ádvojku prohlédnout či koupit
mapa míst »
Život britského spisovatele Arthura Conana Doylea přesně odpovídal době, kterou později George Orwell nazval „největším obdobím anglické vraždy“. Holmesovský cyklus spojil zločin s novou slastí a vytvořil pro ni žánr, jehož osnovou je estetika „odhalení“. Jakou roli při tom hraje hudba?
