Vydání Dějin lidu Spojených států amerických (1980, česky 2012) amerického historika a aktivisty Howarda Zinna vyvolalo v akademickém prostředí nemalý ohlas. Svým pojetím minulosti byla tato syntéza hozenou rukavicí konvenčnímu pojetí historie amerického kontinentu. Oním „americkým lidem“ byly totiž míněny utlačované a marginalizované skupiny obyvatelstva. Počátek jejich systematického útlaku a zotročování dějepisec nacházel už v programu kolumbovských výprav a následné kolonizace „Nového světa“ evropskými velmocemi. Jakkoliv vyvolával Zinnův postoj v době vydání knihy vášnivé reakce, postupně se mu dostávalo širšího přijetí a začal pronikat i do výuky dějepisu na amerických školách.

V tuzemském prostředí se můžeme ptát, zda podobným vývojem neprošlo chápání historie romské populace, jež se v průběhu dějin stávala objektem sociálního vyloučení, předsudků a státní represe. Jaké přístupy k dějinám romského obyvatelstva za druhé světové války najdeme v tuzemské historiografii a které okolnosti je formovaly?

Potlačené vzpomínky

Spory o politiku paměti romského holocaustu nejsilněji vyvstaly v případě romských koncentračních lágrů v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu z doby druhé republiky a protektorátu. Způsob psaní dějin romského holocaustu přitom úzce souvisel s proměnami politického a společenského vývoje. Ačkoliv v poválečném retribučním soudnictví probíhaly procesy s táborovými dozorci a jejich nadřízenými, většina z nich byla obvinění zproštěna nebo se jim dostalo bagatelních trestů. V dalších desetiletích tak došlo…