Tereza Reichelová si troufá pouštět se do vizionářství. V debutovém románu Acheron, odehrávajícím se částečně v naší době a částečně v utopické budoucnosti, ohledává limity politické imaginace, napětí mezi smířením a vzdorem i nemožnost vzájemného porozumění.
O některých autorech víme naprosto zbytečné informace, které leckdy zastíní to podstatné. Mou oblíbenou kuriozitou je třeba případ básníka a překladatele Viléma Nezbedy, jinak strýce jazykovědce Karla Olivy, který prodělal v roce 1944 operaci chodidla: „Před 22 lety si vrazil do nohy drát, který se ulomil, a část asi 5 cm mu zůstala v noze.…
Milan Děžinský ve své nové sbírce Zázemí pro ušáka skládá cosi jako literární obdobu facebookového feedu. Duchařské historky, zahrádkářské tipy, reklamní vsuvky a přepsané cizí statusy tu leží vedle sebe bez ladu a skladu. Čte se to stejně hladce, jako bychom scrollovali – a s podobně vyprázdněným pocitem na konci. Kniha tak vypovídá o fungování pravdy v současném světě.
V novém románu Vona se Petra Klabouchová vrací ke svému stěžejnímu tématu: historii a pověstem Šumavy. Stejně jako v předešlých prózách ji vykresluje v temných barvách, jako surový kraj, plný ožívajících mrtvých. Tentokrát ale namísto pozvolného stupňování tísně autorka sází především na brutalitu, a vyprávění ztrácí působivost.
Nečekaně upřímnou knihou Diliňi Dora spisovatelka a překladatelka do romštiny Eva Danišová mění zvyklosti místního romského psaní. Zavádí nás zpět do pozdně normalizačních let a hlasem mladé Dory vypráví o ústrcích a křivdách, jimiž Romky musely procházet – a jak se ukazuje, leckdy stále procházejí.


