Místa, která se objevují ve sbírce Zvířata přicházejí do města, vybízejí k osídlení, ale také ke sdílení. Marie Iljašenko se ve své nové básnické knize pokouší dát slovo mimo­-lidským aktérům, kteří spolu s člověkem obývají urbánní krajinu antropocénu. Ve městech se kříží cesty lidí, zvířat i rostlin.

Někdy se může stát, že se vztah k osudové knize zrcadlí ve vztahu k milované bytosti – a naopak. Weinerova filosofická próza z roku 1933 nejprve mladou čtenářku ohromuje a odrazuje svou těžko přístupnou krásou, ale postupně ji vede k uvědomění, že krása nám patří, aniž bychom ji vlastnili.

„Sešeřilo se nad mlýny / které melou z posledního.“ Následující text, v němž se prozaické pasáže střídají s verši, v několika výjevech reflektuje pobyt v Dětské psychiatrické nemocnici Opařany. Můžeme ho číst jako zprávu o stavu tuzemské péče o duševní zdraví, ale i jako teenagerský příběh o zacelování jizev a cestě ven.