Teorie male gaze v kinematografii se nejčastěji věnovaly hranému filmu. Následující článek zkoumá, jak s tímto konceptem pracují teoretici a historici zaměřující se na oblast nenarativních exploatačních snímků.
Soutěž tuzemských filmů na festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava podala mnohá přesvědčivá svědectví o lidské vytrvalosti. Menší už byl důraz na širší společenské podmínky. Osvěžující byly pohledy cizinců i formálně nápaditá studentská tvorba.
Třetí snímek rakouské režisérky Sandry Wollner opět ukazuje realitu jako nejistý prostor, který se zvláštními způsoby proměňuje pod tlakem emocí. Její novinka Napořád vypráví o ztrátě mladého života a následném truchlení, ale Wollner tato těžká témata vtěluje spíše do samotných filmových obrazů, než aby se pokoušela o věrné psychologické drobnokresby. I díky kameře Gregoryho…
Koprodukční snímek Minotaur, oceněný Velkou cenou filmového festivalu v Cannes, spojuje fatalistický námět francouzské nové vlny s realitou dnešního Ruska. Odosobněnou fresku cynického světa v lotyšském exilu natočil mistr filmové ambivalence Andrej Zvjagincev.
Izraelští novináři a filmaři Yuval Abraham a Rachel Szor po oscarovém snímku Žádná jiná země, kde dali prostor palestinskému aktivistovi Baselu Adrovi, aby představil život na okupovaném Západním břehu, natočili ještě děsivější svědectví. V dokumentu NAZA dostali slovo příslušníci izraelské armády, aby popsali válečné zločiny v Gaze, jichž se účastnili.







