Pokud ještě někdo pochyboval, že se folklor – spolu s návratem k tradicím v tom nejširším (a často protichůdném) slova smyslu – znovu stává celospolečenským tématem, mohl se v polovině března podívat do Poslanecké sněmovny. Naši političtí zástupci se tam při Dni lidového kroje promenádovali v lajblících, beranicích či vyšívaných kordulích. Lepší reklamu si snad umělci…

Během sedmi let se Terén stal výraznou součástí domácí scény performativního umění. Umělecký ředitel Matyáš Dlab vysvětluje projekt Státky a popisuje, jak se měnil vztah instituce k veřejnému prostoru, publiku i vlastní dramaturgii.

V inscenaci Moje kopyta už rozryla zem se řeší zapeklitá věc: jak do panelákového bytu vměstnat slona. Situace odkazuje k anglickému, u nás dosud méně zdomácnělému idiomu „slon v pokoji“, který označuje problém, o němž se ví, ale nikdo se nemá k jeho řešení.

V anketě mezi tuzemským loutkářstvem jsme zjišťovali, v čem vidí specifika inscenací, které nejsou primárně určeny dětskému publiku, a za jakých podmínek se tato tvorba rozvíjí. „Proč musíme k loutkovému divadlu pořád dodávat, že je pro dospělé?“ ptá se jeden z respondentů. Otazníků je více, shoda v odpovědích jen částečná.