Seriály Kačeří příběhy a Rychlá rota, vytvořené pro Disney Channel na konci osmdesátých let, se záhy po revoluci objevily i v tuzemském televizním vysílání. Pro tehdejší dětské diváky představovaly často vůbec první setkání se západní animovanou tvorbou a jejich česky nazpívané znělky se mnohým vryly do paměti na celý život.

Poslouchat desku The Greatest Heads baskické skupiny Al Karpenter je jako žít ve starém domě a nechat se roky hypnotizovat rytmem kapajícího kohoutku. Jednou uprostřed noci definitivně strhnete závit a voda vás zaplaví dřív, než stihnete vyplivnout zubní pastu. Možná se vám francouzákem z IKEA podaří proud trochu zkrotit, ale voda nepřestává téct,…

Představy o existenci a neměnnosti lidové kultury se dodnes podílejí na formování (nejen) národní identity. Nový folklór nehledá autenticitu v archivech, etnografické přesnosti či věrné nápodobě osvědčených vzorů, ale v kreativní spoluúčasti. Ta může mít často charakter postironie nebo nové upřímnosti.

„Matka Tereza a Mahátma Gándhí se hádají, kdo vypere prádlo,“ zpívá Victor Jones, newyorský hudebník operující v prostoru postironie. Jeho písně, stejně jako tvorba dalších umělců spjatých s internetovou kulturou počátku 21. století, pracují s ambivalencí, která znejasňuje hranici mezi niterným sdělením a estetickou strategií.

Americký rapper Earl Sweatshirt se na svém nejnovějším albu Live Laugh Love, které na konci ledna 2026 představí v pražském klubu Roxy, prezentuje jako vyrovnanější a optimističtější bytost než ve své dřívější, leckdy obtížně přístupné tvorbě. Nechybí však ani ironizace ironie, díky níž jeho hudba získává metamoderní rozměr.