A2+ #135

Na prvním podzimním večeru A2+ vystoupí Ivan Palacký, brněnský improvizátor, jehož ikonickým nástrojem se stal pletací stroj Dopleta.

Ivan Palacký byl členem skupiny Výkřiky břich, tria Sledě, živé sledě a audiovizuálního dua Koberce, záclony / Carpets Curtains. Nyní je entuziastickým členem Pražského improvizačního orchestru, zpěvákem a kytaristou skupiny Pátí na světě, polovinou dua Palagrachio a vypravěčem v triu Love_me. Od roku 2005 se jeho hlavní zálibou stalo „dolování“ zvuků z amplifikovaného jednolůžkového pletacího stroje značky Dopleta. Vydal sbírku básní Škody jsou tajné (Dybbuk 2022) a soubor textů a rozhovorů o hudbě a architektuře 6 km od civilizace (Balbineum 2025). Pracuje jako architekt.

V nedávném rozhovoru pro A2 Ivan Palacký o své tvorbě řekl: „Don Fabrizio v mém oblíbeném románu Ge­pard od Giuseppa Tomasiho di Lampedusa říká, že ‚palác, ve kterém člověk zná všechny pokoje, není hoden, aby se v něm bydlelo‘. To je myslím ten klíč: neznat jen některé pokoje. Když neznáte žádnou místnost, bloudíte v celém domě jak mátoha a to, jak se dnes říká, nechcete. Za ta léta jsem si osvojil takovou brutální metodu, která spočívá v tom, že když mi během koncertu bleskne hlavou: ‚Tohle znám!‘, okamžitě to striktním střihem opustím. Výsledkem jsou jakési skoky mezi kontrastními přístupy k hudebnímu materiálu. Časem se mi z toho stal svého druhu styl, o nějž jsem ovšem neusiloval. Podobně to mám při psaní. Nerozpakuju se ukončit nějakou stať ve chvíli, kdy bych už jen následoval nějaké ustálené pravidlo, vyčtené z knih. Samozřejmě, že i tak se určitým vzorcům člověk nevyhne. Byl by pak úplně nesrozumitelný, ale nenásleduju ty kánony vědomě. Snažím se jim tam, kde je to možné, vyhnout. Další kontrastní metodou je přehánění. To mám také dost rád. Tak takhle se pokouším dosáhnout nerozumění. Zlomem nebo zveličováním.

viz https://advojka.cz/a2-article/2026-14-15-packalstvi-beru-jako-privilegium/

http://www.palacky.org