NastudováníLucerny Aloise Jiráska jaroměřskými ochotníky v prosinci 1905, třicet pět dní po premiéře v pražském Národním divadle, připomněl v Jaroměřském a josefovském zpravodaji č. 12/2005 František Černý. – Divadelní život v Jaroměři je i jednou z kapitol vzpomínkového vyprávění F. ČernéhoVe městě u tří řek (Oftis, Ústí nad Orlicí 2005).

Na publicistiku Jaroslava Durycha v prosinci 1938 se soustředil Pavel Kosatík v další kapitole svého historického seriálu v Týdnu č. 49/2005.

O nálezu neznámé „filatelistické“ povídky Františka Langera informovala v České literatuře č. 5/2005 Marie Havránková.

Vedle článků k 20. výročí úmrtí Jaroslava Seiferta 10. 1. t. r. se tiskem mihlo (v LN 9. 1. 2006) oznámení nakladatele Jiřího Tomáše z nakladatelství Akropolis, že přerušuje po 10. svazku vydávání Díla Jaroslava Seiferta, které v roce 2001 editoři Jiří Brabec a Marie Jirásková rozvrhli do sedmnácti svazků.

V studii o literárním díle Mileny Honzíkové (1925–2001) se Jiří Rambousek ve Vlastivědném sborníku Vysočiny sv. 14 (2004) podrobněji zastavil u recenze románu Josefa Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší, kterou se Honzíkové podařilo propašovat do exilového Svědectví č. 68 (únor 1983) pod jménem své literární hrdinky Věra Mrázová.

Doslov k výboru z kratších próz Ladislava Fukse Smrt morčete (Odeon 2005) napsal Miloš Pohorský.

„Medicínský“ portrét klasika české sci-fi Josefa Nesvadby podal v Praktickém lékaři č. 7/2005 Svatopluk Káš.

K rozhovoru nad prvním dílem vzpomínek To byl můj život?? (Paseka 2005) vyzval autora Pavla Kohouta František Cinger v Právu 7. 12. 2005.

Historické prózy Vladimíra Macury připomněla Aleši Hamanovi v Hostu č. 10/2005 „historická“ tetralogie Karla Steigerwalda, tvořená dramatyTatarská pouť (1979), Dobové tance (1980), Foxtrot (1982) a Neapolská choroba (1983–84).

K setrvalé slabosti pro verneovky se přiznal v rozhovoru pro víkendovou přílohu Rovnosti 15. 10. 2005 Arnošt Goldflam.

Dvanáct dramatických textů Lenky Lagronové analyzovala v revui Disk č. 14 (prosinec 2005) Tereza Dlasková.

Román Magdaleny Wagnerové Papíří. Naděje pro figurínu, k němuž napsal doslov Radim Kopáč (Dybbuk 2005), recenzoval v Intelektuálovi č. 3–4/2005 Vladimír Novotný.

František Knopp

Francie

Francouzský literární časopis Le Matricule des Anges v úvodníku prvního lednového čísla přeje čtenářům vše nejlepší v novém roce, jak jinak. Neodpustí si však hned na jeho počátku pár jedovatých poznámek: můžeme-li si v soukromém životě přát hodně lásky a dobrého zdraví, po čem ale toužit na téma čtenářské, tedy pro literaturu? Francouzské literatuře prý hrozí letos stav ohrožení. Budou totiž volby a také Mistrovství světa ve fotbale. A kdo by za takových okolností psal do novin a mluvil v rozhlase či televizi o něčem tak nezáživném, jako jsou knihy… Filmaři, herci, divadelníci, hudebníci a zpěváci srdnatě bojují proti pirátskému kopírování. A spisovatelé? Ani se nesnaží si spočítat, o kolik přicházejí, když se jejich texty pokoutně objevují na internetu. Proč? Většina z nich, podle novoročního úvodníku, stejně nevydělává skoro nic. Je-li třeba hájit autorská práva literátů, pak nikoli pro zisky, jež jim unikají, nýbrž
proto, že tahle situace je zkrátka pro ostudu. Nakládat svévolně s jejich texty znamená zvysoka jimi pohrdat. Můžeme si tedy jen přát, aby i nadále byli spisovatelé aspoň trochu vidět a slyšet.

Můžeme si také popsat jeden virtuální příklad: jistý Pepa, spisovatel, je naprosto originální autor. Po patnácti letech teď dokončuje nový román. Jeho dílo by se mohlo zapsat do dějin – pokud však najde nakladatele. Těch je ale naštěstí hodně, a najdou se i tací, kteří se pustí na tenký led vydání komerčně pochybného díla. Pepovi tedy román vyjde! Podepisuje se smlouva: autorovi je v ní přislíben honorář ve výši 8 % z prodejní ceny knihy za každý prodaný výtisk. Jinými slovy, dokud se titul nezačne prodávat, všechen ten akt psaní, patnáct let práce, hotový rukopis má hodnotu nulovou. První hypotéza: kniha se prodává dobře. Pepa si přijde na své, obohatí se. Druhá, a věrohodnější hypotéza: kniha je literární experiment, novum, příliš intelektuálská záležitost, prodává se špatně. Pak Pepa jako spisovatel nestojí – ekonomicky vzato – za nic.

Autorské právo postavené na zákonech trhu, to je ale výdobytek! Zároveň s Pepovým románem se v knihkupectvích objeví dílko jisté moderátorky, známe teledivy, a buďme si jisti, že ačkoli je to s…látanina, prodávat se bude výborně.

Žijeme dnes ve společnosti, která uznává hodnotu věcí podle jejich prodejnosti (jinak řečeno: jen ať to probůh není nic novátorského). Do roku 2006 si tedy můžeme jen přát: buď ať se čtenáři obrní proti vší té mediální omáčce a objevují a čtou dobrá díla, která se pak budou i vydávat. Anebo ať se společnost pokusí poznávat uměleckou a duchovní hodnotu samu o sobě. Potom náš Pepa možná bude moci věřit v opodstatněnost svého činění ještě dřív, než se jeho kniha začne prodávat.

Prozatím ale aspoň držme palce Zuranovi, dodává úvodník Le Matricule des Anges.

Jak globální je svět literatury!

Jovanka Šotolová