Na vlastní nebezpečí

Režie Filip Renč, 2007, 92 min.

MagicBox 2008

V české porevoluční kinematografii se vyvinul dominantní žánr vztahové komedie s tragickými prvky. Jen málo režisérů se na vlastní nebezpečí vrhá do divokých vod neprozkoumaných žánrů. Filip Renč natočil akční Válku barev či retromuzikál Rebelové. Se svým novým projektem se doslova ponořil do divoké řeky, aby z ní vylovil čistý akční snímek, pokukující po amerických vzorech. Obdivuhodné a v českých vodách nevídané prostředí Černé řeky skýtá nesčetné oko těšící scenerie: skály s vtipnou ozvěnou, nehostinné břehy i nebezpečné vodopády. Renč dokazuje výbornou vizuální zručnost při práci s kamerou, ať už je zavěšená na speciální konstrukci na raftu či pod vodou, ve vrtulníku nebo nad počátkem vodopádu. Akční scény vynikají střihovou skladbou, jež napění diváka kýženým napětím. Ve snímání raftů nechá Janákovy Rafťáky několik říčních mil za sebou. Sílu zpracování však potápí rozvleklý scénář s protahovaným klimaxem. Samotný příběh je v rámci
žánru neuspokojivý, nedostačující a překvapivě mdlý a neoriginální. Renč nadužívá ošuntělé „osmičkové“ flashbacky. Místo velkolepého vyústění nám pouze zarostlý rybář sdělí, „jaké to tedy bylo“. Našince také může zmást umělý jazyk, jenž byl vytvořen pomocí zvláštního mixu češtiny a ruštiny. Doufejme však, že po žánrové řece poplují na vlastní nebezpečí i další české filmy, tentokrát však se záchrannou vestou v podobě propracovaného příběhu.

Milan Klíma

Ginger a Fred / Ginger e Fred

Režie Federico Fellini, 1986, 125 min.

Levné knihy 2008

Pozdní Felliniho dílo Ginger a Fred bylo zkomponováno jako velké ohlédnutí za světem, v němž elegance a vybrané chování bylo alfou a omegou existence ve „světle ramp“, za světem, který sice nebyl o nic falešnější než naše televizní současnost, ale dával možnost projevit emoci, úžas a měl smysl pro lidskou individualitu. Proti tomu stojí v prudkém kontrastu příprava současné televizní show, v níž jsou na jednu hromadu sneseny jak postavy showbusinessu, tak osobnosti světové politiky, kultury či sportu, aby posloužily pouze jako vhodná výplň nablýskané estrádě, v níž nikoho nezajímá ničí individualita a která je jen průmyslem produkujícím výrobky k okamžité konzumaci. Felliniho bujará fantazie zde dostala opět příležitost k realizaci bizarních a fantaskních vizí a absurdních spojení. Snímek lze také brát jako nostalgické ohlédnutí nejen za režisérovou tvorbou 50. a 60. let, ale díky obsazení Giulietty Masinové
a Marcella Mastroianniho také za celou jednou zmizelou érou italské kinematografie. Škoda jen, že velká část originality díla je zničena českým dabingem, který zde není alternativou k titulkům, ale jedinou možností danou vydavatelem divákovi.

Petr Gajdošík

Sedm krvavých orchidejí / Sette orchidee macchiate di rosso

Režie Umberto Lenzi, 1972, 89 min.

Řitka Video 2007

Pravidelní návštěvníci videopůjčoven měli možnost vidět některé pozdější tituly z tvorby několika italských žánrových režisérů. Patří mezi ně také všestranně zaměřený Umberto Lenzi, z jehož dílny byly u nás uvedeny zejména v zahraničí proslulé kanibalské snímky (Sežrána zaživa, Ženy od hluboké řeky). Společnost Řitka video rozšířila nabídku o další jeho oceňovaný příspěvek k žánrovému hybridu giallo. Zdánlivě jednoduchá zápletka o tajemném vrahovi žen, který vždy zanechává na místě činu své specifické znamení (kovový medailon ve tvaru půlměsíce), se postupně rozvijí v komplikovaně vystavěný sled událostí. Režisér pracuje na principu rébusu a ponechává divákovi prostor k interpretaci vrahovy motivace, vykazující úzké souvislosti s předmětem přívěsku. Odhalování zločince je postaveno na dvou metodách: individuálním detektivním pátrání ústředního hrdiny a policejním vyšetřování. Divákovi je tak prezentován dvojí pohled na rozkrývání
vrahovy identity i motivace jeho jednání, přičemž obě strany vzájemně spolupracují. Atmosféra strachu a napětí je vybudována adekvátním využitím výrazových prostředků v rámci zvoleného žánru. Dynamická kamera či jazzová hudební složka dominují celkové stylistické struktuře filmu. DVD obsahuje dvojjazyčnou verzi s českým dabingem i původní italské znění s titulky. Bonusy tentokrát nabízejí bohužel jen upoutávky na již vydané tituly.

Jan Švábenický

David Dorůžka

Silently Dawning

Animal Music 2008

Kytarista David Dorůžka už není jen talentem tuzemského jazzu, kterého si všimli v zahraničí. Na albu Silently Dawning se definitivně oprostil od svých vzorů. Jestliže debut Hidden Path, natočený s jeho spolužáky z jazzové školy v Berklee, ukazoval Dorůžkův potenciál a cit pro jazz, novinka odhaluje skutečné kvality této mimořádné osobnosti. Album přináší dvanáct kompozic, většinou zhudebněných básní Emily Dickinsonové a Jiřího Ortena v interpretaci švédské zpěvačky Josefine Lindstrandové. Její volba potvrzuje, že Dorůžkovi učarovalo pojetí Bjork. I Lindstrandová má občas křehký až dětský, takřka zadýchaný projev, jenž dobře ladí s náladou básní, zpívaných nejen v angličtině a švédštině, ale také v češtině, přičemž podle potřeby texty dělí až na slabiky. Hudba ctí posmutnělou náladu básní. Dorůžka ale neilustruje, text je mu inspirací pro osobitou interpretaci. Jeho komorní pojetí má blízko k tomu, s čím přicházelo na
svých nejlepších deskách vydavatelství ECM, než skončilo u prvoplánových fúzí. Dorůžka vytváří posmutnělou krajinu bezčasí, jež dává vyznít textu. Kontrabasista Michal Barański Dorůžku především podporuje a nikdy se nerozběhne. V pozadí se drží i bubeník Lukasz Źita. Patrné jsou ohlasy lidové hudby i šansonu, jsou však vzdálené, jakoby za matným sklem, jímž pronikají jen odlesky. Výjimečné album stojí nad žánry a je mimořádnou událostí. Bez nadsázky nahrávka roku.

Alex Švamberk

Yasushi Yoshida

Little Grace

Noble label 2008

Půl druhého roku po příznivě přijatém debutu Secret Figure přichází Japonec Yasushi Yoshida s následovníkem na stejném labelu, podporujícím mladé naděje země vycházejícího slunce. Znovu nás čeká decentní a záměrně ospalá procházka nedělní prosluněnou zahradou, kde v dřevěném altánku vyhrává malé smyčcové těleso. Na první desce byl Yoshida nenápadně schován, do laptopu přijímal výstupní zvuky nástrojů a moderně s nimi tu a tam zacukal či celý orchestr mírně zasmyčkoval. Blížil se tak snahám Efterklang či Maxe Richtera, kteří své delikátní melodie neváhají lišácky poškádlit moderními technologiemi. To na nové desce neplatí. Yasushi se rozhodl odhodit elektronickou berličku a melodickou kostru složenou z klavíru, kytary a houslí doplnil o živé bicí, cello, kontrabas, klarinet a další akustické instrumenty. Celému kolosu se sympaticky snažil vtisknout pevný tvar a pokud možno začlenit všechny muzikanty do většiny skladeb. To, co na
první, nepoměrně minimalističtější desce zafungovalo, zde jen s velkou námahou postupuje pomalu kupředu. Pryč je lehkost a nedbalá elegance. Forma mírně převálcovala duch desky, funící pod tíhou přebytečných melodických linek. Věřím však, že letošní zkušenost může v budoucnu přinést sladší ovoce.

Pavel Zelinka

Ascend

Ample Fire Within

Southern Lord 2008

Debutová nahrávka doteraz prakticky utajeného projektu je jedným z najpríjemnejších hudobných prekvapení tohto roku. Dvojica Gentry Densley a Greg Anderson sa počas uplynulých dvoch desaťročí hudobne viackrát stretla, no aj tak je zarážajúce, ako kompaktne a vyzreto pôsobí ich prvá skutočná kolaborácia. Greg Anderson (člen Sunn O))) alebo Goatsnake) sa v ostatnej dobe venoval hlavne pre súčasný metal zásadnému vydavateľstvu Southern Lord a práve hostia z formácií na ňom vydávajúcich posúvajú Ample Fire Within ešte o úroveň vyššie. Už v úvodnej, majestátnej inštrumentálke sa spoza hrubej steny riffov vynárajú organ a trombón Steve Moora (člena súčasnej zostavy Earth), v  titulnej skladbe zaznie záhrobný spev Attilu Csihára (frontmana blackmetalovej legendy Mayhem a hlasu Sunn O)))) a v ťažiskovej, zlovestne sa valiacej kompozícii V.O.G. hosťuje dokonca Kim Thayil zo Soundgarden. Počet a pestrosť hostí evokujú
prelomovú spoluprácu Sunn O))) a Boris na albume Altar, prístup k tvrdej hudbe zase Španielov z Orthodox, ktorí (napriek názvu) dokázali posunúť svoj doom metal do netušenej roviny bez toho, aby mu ubrali na naliehavosti. Nezáleží, či v názve Ample Fire nachádzate blčiaci oheň alebo slovnú hračku so slovom amplifier, zosilňovač. Obe interpretácie sú rovnako správne – toto je jedna z najhorúcejších nahrávok žánru, ktorý gitarové zosilňovače povýšil na úroveň nástrojov.

Juro Olejník