Neuplynulo ještě tolik let od dob, kdy byly ve středovýchodní Evropě celé akademické obory zakazovány jakožto „buržoazní pavědy“. Časy se sice mění, vlády a režimy přicházejí a odcházejí, ale politický dozor nad univerzitou je zpět – alespoň v Maďarsku. Místo „buržoazní“ se dnes ale jedná o „liberální“ pavědu a místo „pracujícího lidu“ jsou v ohrožení tradiční rodiny a všichni dobří křesťané i vlastenci.

Zbytečný luxus

Ve svém tažení za neliberální demokracií si Viktor Orbán po nevládních organizacích, Evropské unii, uprchlících, Georgu Sorosovi, Středoevropské univerzitě (CEU), ústavním soudu a nezávislých médiích našel další terč. Tentokrát je jím slavná Univerzita Lóránda Eötvöse (ELTE), jmenovitě její studijní program gender studies, jenž je oficiálně akreditovaný jako jediný svého druhu v maďarštině a spolu s CEU jediný ve státě, který v daném oboru nabízí diplom.

Dotčené univerzity, ELTE a CEU, uprostřed letních prázdnin dostaly celých 24 hodin na vyjádření k uzavření tohoto oboru. Masových bouří v zemi se vláda bát nemusí – zákaz, který se nedotkne stávajících studentů a bude platit od akademického roku 2019, přímo dopadne na pouhých třináct osob. I tak ale celá kauza vyvolala značnou pozornost za hranicemi. Vláda a její spojenci se ani příliš nesnaží zakrývat své ideologické motivy zástupnými ekonomicko­-racionálními důvody, i když ty zaznívají také. Absolventi jsou prý „nepotřební“ na trhu práce a obor je „zbytečný luxus“. Citujme z loňského dopisu lídra křesťanskodemokratické mládeže Lörincse Nacsu adresovaného rektorovi ELTE: „Musíme upozornit na to, že tyto programy nedělají nic k pozvednutí našeho národa. Ve skutečnosti ničí náš způsob myšlení, který stojí na hodnotách a který je ve střední Evropě stále ještě přítomen.“

Provládní deník Magyar Idők si dokonce nechal vypracovat výzkum veřejného mínění, z nějž plyne většinová podpora pro uzavření genderových studií. Je velmi pravděpodobné, že výzkum nebyl nikterak zmanipulován či zfalšován. Ostatně obě pravicově populistické nacionalistické konzervativní strany, vládní Fidesz­-KDNP a opoziční Jobbik, v letošních dubnových parlamentních volbách při rekordní sedmdesátiprocentní účasti v součtu získaly přes 70 procent hlasů. Zarážející je spíš komentář sociologa Bálinta Botonda: „Genderu věrní liberálové již napáchali nenapravitelné škody v duších generací vyrůstajících v minulých dekádách. Musíme s nimi bojovat nekompromisně a dosáhnout nad nimi naprostého vítězství, jinak oni zničí nás.“ Takto se od nynějška bude dělat věda, chtělo by se dodat. Výrok, který jako by pocházel z padesátých či třicátých let minulého století, přitom spatřil světlo světa 14. srpna 2018.

Nová éra, noví Maďaři

I tento rok Orbán přednesl koncem července velký projev na letní akademii v rumunském letovisku Băile Tuşnad. Jde o totéž místo, kde v létě 2014 ohlásil nástup neliberální demokracie. Letos se Orbán k tomuto tématu vrátil, specifikoval neliberální demokracii jako nastupující „křesťanskou demokracii“ a na­­črtl ostrou dělicí čáru mezi ni a demokracií liberální – kterou otevřeně demontuje, ač se k ní Maďarsko před vstupem do EU zavázalo skrze takzvaná Kodaňská kritéria. Orbán v projevu oslavil „znovusjednocení národa“ a vyjádřil radost nad miliontým Maďarem, který letos získal státní občanství. Koncept patnáctimilionového národa v desetimilionové zemi, jakýsi revizionismus uspořádání po roce 1918, dokresluje i následující citát. Orbán se hrdě hlásí k tomu, že „transformuje proces sjednocení národa v proces jeho budování“.

Netřeba dodávat, že „noví Maďaři“ pocházejí především ze sousedních zemí, kde žijí silné maďarské menšiny – jako například v Rumunsku, kde byl projev přednesen a jemuž Orbán věnoval samostatnou pasáž. V tomto kontextu působí přinejmenším dvojznačně jeho návrh sousedním zemím na „přebudování“, ucelení a propojení „karpatské pánve“. Orbán chce vytvořit železniční a dálniční propojení „mezi Debrecínem a Oradeou, mezi Košicemi a Miškovcem, mezi Nyíregyházou a Satu Mare, mezi Osijkem a Pécsí či mezi Kluží a Budapeští“. Maďarské „století samoty“ je podle Orbána u konce.

Premiér rovněž ohlásil přechod od systému k éře. „Éra je vždy víc než politický systém. Éra je duchovní řád, svého druhu převažující nálada, snad dokonce vkus – forma postoje. Éra je determinována kulturními trendy, kolektivními názory a společenskými tradicemi. To je úkol, před nímž teď stojíme: zakotvit politický systém v kulturní éře. Proto právě v oblasti kulturní politiky sledujeme explozi nejintenzivnější debaty.“ Má­-li být první obětí této „exploze“ nové éry třináct studentů gender studies, pak se můžeme jen těšit, co bude následovat.

Autor je politolog.