close search

Právní polexit?

Polský „náhubkový zákon“

Proces demontáže právního státu v Polsku pokračuje. Terčem nového disciplinačního zákona se stali soudci, kteří čelí dlouhodobému tlaku vládní strany Právo a spravedlnost. Ta údajně jedná ve jménu nutné dekomunizace. Politická současnost země tak do značné míry závisí na souboji o interpretaci minulosti.

Změny v polské justici se už čtvrtým rokem stupňují. Jako by se vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) každou novou změnou vždy snažila překonat šok z té předešlé. Dosavadním vrcholem je „náhubkový zákon“, podle něhož se soudci nesmějí veřejně vyjadřovat například ke jmenování jiných soudců prezidentem ani k jiným politickým otázkám. Hrozí jim za to zpřísněné tresty od disciplinární komory Nejvyššího soudu.

 

Země identitárního patosu

Opozice, ale také polský ombudsman tvrdí, že touto změnou Polsko definitivně vystupuje z evropského pojetí právního státu, že jde ve zkratce o „právní polexit“. Vláda ovšem ví, že nebude muset nést žádné vážnější unijní sankce. Díky vetu maďarského spojence nehrozí, že by Polsku byla pozastavena práva členské země a polští ministři nemohli hlasovat v Radě Evropské unie. Zato se budou schvalovat další a další rezoluce Evropského parlamentu a nadále poběží dialog Evropské komise s polskou vládou, který ale zatím připomíná hru na schovávanou.

To samozřejmě neznamená, že zákon zůstane bez odezvy. Země bude potrestána nepřímo, například skrze nový víceletý unijní roz­počtový rámec. A spolu s Polskem takto bo­­­­hužel bude postižen celý středoevropský region. Právě to by si naše veřejné mínění při veškerém obdivu k solidaritě visegrádských „pánů silné ruky“ mělo uvědomit. Ani v právním ohledu nemá PiS vyhráno. Stále se čeká na rozhodnutí Soudního dvora EU v jedné z dřívějších justičních reforem PiS. A ohledně „náhubkového zákona“ se Evropská komise již nechala slyšet, že bude­-li třeba, bez váhání podá příslušný podnět k Evropskému soudu.

Polsko je zemí symbolů, identitárního pojetí politiky, velkých gest, patosu, přehánění a polarizace. Není proto bez zajímavosti, jakým politickým jazykem se u našich sousedů o změnách v justici mluví a jaké historické paralely se používají. Například Výbor na ochranu demokracie (KOD), který vznikl již v roce 2015 v reakci na první vlnu justičních reforem, byl jasnou historickou reminiscencí na Výbor na ochranu dělníků (KOR) ze sedmdesátých let, opoziční protikomunistickou organizaci a svého druhu předchůdce Solidarity. Nejde ale jen o hraní s názvy a zkratkami. Opozice i PiS se již pátým rokem doslova trumfují v užívání negativních argumentů a symbolů spjatých s minulým režimem. Pro PiS jsou čistky v justici údajně nezbytnou podmínkou završení dekomunizace – rozbitím „privilegovaného cechu“ soudců a právníků, který dle PiS již třicet let drží ochrannou ruku nad prolínáním komunistických a postkomunistických elit v politice, ekonomice i kultuře. Liberální opozice kontruje tím, že PiS vlastně předvádí bolševické myšlení, že pokračuje v přístupu typickém pro Polskou lidovou republiku, v níž justice byla podřízena exekutivě a exekutiva ovládána mocnou rukou strany. „Jste horší než komunisté. Děláte totéž co oni, ale zaštiťujete se antikomunismem,“ zní z jedné strany. „Jste horší než komunisté. Vydáváte se za velké demokraty, ale kryjete mafii vytvořenou postkomunisty,“ odpovídá druhá.

 

Politika tvrdé linie

Minulost a vztah k ní je tradičně citlivým tématem polské politiky. A stejně tak patriotismus a národní cítění – zejména pak pro konzervativní pravici typu PiS. Proto je třeba všímat si rámování nového zákona jako „náhubkového“ (ustawa kagańcowa). I to je nepřímý historický odkaz, jmenovitě na bolestivou kapitolu germanizace a na německý zákon z roku 1908 zakazující veřejné používání polštiny v obcích s menším než šedesátiprocentním podílem polského obyvatelstva. Důležitější je ale současný kontext. Polsko naplno vstoupilo do kampaně před květnovými prezidentskými volbami. PiS si v loňských parlamentních volbách udrželo absolutní většinu v silnějším Sejmu, ale ztratilo kontrolu nad slabším Senátem, který nyní může vládní reformy zdržovat, což ukázal i „náhubkový zákon“. Skutečnou politickou tragédií by pro PiS ovšem byla ztráta prezidentského paláce. V takovém případě by vládní strana v Sejmu musela přebít prezidentská veta třípětinovou většinou.

Stávající prezident Andrzej Duda této situa­ce politicky využívá. Zvolil strategii, která je riskantní, ale nikoli nelogická: politiku tvrdé linie. Uvědomuje si trvající polarizaci polského veřejného mínění. Výzkumy se liší, ale zhruba polovina národa justiční reformy z dílny PiS podporuje. To ostatně odráží i výsledky parlamentních a evropských voleb 2019. Duda se tak navenek stává jakýmsi garantem prováděných změn, což do budoucna může posílit jeho pozici v táboře PiS. Připomeňme, že v roce 2017 Duda překvapil, když jiný reformní justiční balíček vetoval. Pro opozici byl na chvíli hrdinou. Dnes s odstupem času víme, že si jen vynutil spoluautorství příslušných novel a odebral kousek moci a prestiže svému staršímu spolužákovi z krakovských práv, ministru spravedlnosti Zbigniewu Ziobrovi. Prezidentská novela tehdy ve výsledku vedla k přitvrzení příslušných změn.

Duda se ukázal jako hardliner i ve sporu o uctění výročí osvobození osvětimského tábora smrti. Odřekl cestu do Jeruzaléma s tím, že právo promluvit dostal ruský prezident Putin, leč on nikoli. V boji o symbolicky zatížený „náhubkový zákon“ pak použil nezvykle vyhrocené etnicko­-nacionální ohrazení: „Nebudou nám v cizích jazycích nařizovat, jaký máme mít v Polsku systém….“ Zda PiS napodobí prosincový úspěch britských toryů a zda suverenismus a nacionalismus opět oslaví úspěch, uvidíme už v květnu.

Autor je politolog.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články

Nemocné Maďarsko

Zmocňovací zákon pro všemocného Orbána



Pohádky si rozvracet nenecháme!

Maďarský zákon spojuje pedofilii s homosexualitou


Fenomén Orbán

Páté volební vítězství Fideszu